Misipisi

Sledování filmu bylo utrpením. Přítel to zrychlil, abychom to dokoukali, a stejně u toho potom usnul. Scénář vůbec nedává smysl, stejně jako nepravděpodobné a špatně zahrané dialogy. Celý film postrádá jakoukoliv hloubku. Nerozumím, proč se tak špatné filmy točí.

Ederly mě bavilo od začátku až do konce... Atmosféra místa jako by vypadla z Ionescova absurdního dramatu či kafkovské povídky. Je to ten typ filmu, u kterého budete mít neustále zdvižený koutek nahoru, ale donutí k zamyšlení. Oceňuji zejména překrásnou kameru a hudbu.

Dokument zachycuje současnou surovou realitu dětí přežívajících v ulicích ruských měst. Záběry na malé bezdomovce, které čichají lepidlo a mluví o matce, která k nim nepřichází, naléhají v každém svém detailu. Co mě ale znechucuje, jsou komentáře níže - "mrazivě dokonalé dílo" - "tady se člověk může snad jenom zamyslet" - "mimořádně nepříjemné" ? Máme vůbec právo něco takového hodnotit? Proč se o problematice v dokumentu nedozvíme více? Jací lidé vedou sirotčince, kdo o nich rozhoduje? Jak se dá dětem pomoct? Kam až sahají hranice výzkumníka, který přihlíží posledním chvílím lidského života? Jak sami režiséři přispěli ke kvalitnějšímu životu dětem? Jako kdyby podstatné informace o této problematice byly zastíněny emočním nátlakem, který neústí nikam jinam než k "nepříjemným pocitům". PS. Kdoví, kde jsou "hrdinové filmu" teď, po 7 letech od natáčení.

Na tento snímek jsem se během karlovarského festivalu dostala úplnou náhodou, přesto ho považuji za nejlepší, co jsem měla možnost zhlédnout. Bála jsem se klišé, které jako by se zdálo již neoddělitelné od filmů s podobnou tématikou. Odpovědí mi byl svěží snímek plný humoru, ale i vážnosti. Otevřený závěr nemnohé donutí zamyslet se nad křehkostí lidského života. Z diskuze vyplynulo, že režisér trpí lehkou formou cystické fibrózy.

Tento film dostal zvláštní uznání poroty na KVIFF 2011, což mnou zůstane doposud nepochopeno. Námětem snímku se stal lehce handicapovaný mladík, který prožívá nezajímavý život, za který si může v podstatě sám. Nebudu litovat někoho, kdo kulhá. Lituji jeho hloupost maskovanou za zoufalost.

Film, ve kterém scéna trvá tak dlouho, že publikum v jejím závěru začne tleskat, nikoliv kvůli její genialitě, ale že již skončila, vypovídá o mnohém (stařec odchází z kostela). 11minutová scéna v kuchyni mě donutila ze sálu odejít. Méně originální film jsem již dlouho neviděla.

Opravdu jsem se snažila zachytit "hloubku filmu" a počáteční myšlenku. Film byl opravdu strašný, o to víc jsem byla zvědavá na následující diskuzi na KVIFF. Snímek měl zachycovat smýšlení obyčejných lidí, kolemjdoucích, přesto téměř ve všech scénách bylo využito profesionálních herců (dle slov režisérky). Myšlenkou bylo zřejmě vytvořit fikci a předvést ji jako realitu, uvědomit diváky, že je mezi tím tenká hranice. Sama režisérka ovšem nebyla schopna podat jednoznačnou odpověď na hlavní myšlenku filmu. Z diskuze jsem měla pocit, že celé dílo zůstalo nepochopeno, včetně samotných tvůrců. Celou dobu jsem přemýšlela, jak je možné, že se filmy jako je tento vůbec dostávají na festival do Karlových Varů, naprosto ztracený čas a to, že si film budu pamatovat ještě chvíli, neznamená vůbec nic kladného.

Příběh fikce vs realita je poněkud otřepaný, nicméně působivě zvládnutý. Některé scény rádoby akční, až se člověk místy nudí. I přes očekávaný závěr ovšem musím hodnotit 5*, protože je to pro mne zatím nejzdařilejší provedení zmíněného tématu, které jsem viděla. Film, který ohromuje stádní masy.. :) 82%

Naprosto dokonalá pointa, kde se realita protne s fikcí a my zjišťujeme, že i to na první pohled skutečné, je jen další výplod fantazie. Trochu mi to připomnělo ExistenZ, co kdyby ani nový doktor nebyl skutečný? Velmi zdařile vystihnut boj osobností v každém člověku - ne jen v rozpolceném.

I přesto, že dějově tento snímek příliš nepřekvapí či neposadí na zadek, atmosféra, postavy a celkové zpracování natolik okouzlí, že si v duchu přejete, aby to skončilo dobře. I když se ve vás vzpouzí vaše racionální já, že se opět cosi před vámi snaží zapůsobit na vaše city a říkáte si, to už tu bylo přece stokrát. Titanic jednou vstoupil do dějin, Avatar podle mého názoru bude následovníkem, mohu doporučit, jen nikdo nesmí čekat něco..neobvyklého, či průkopnického. Tenhle romantický příběh "jen" obohatila skvělá grafika :)