Jufonka

[47th KVIFF 2012] Netušim, jestli se má tenhle snímek objevit někdy i v českej multikinech, ale doufám, že ano. Protože je skvělej :-). Možná je to mou úchylkou na americký retro aneb miluju cokoliv, co se odehrává v USA od 20. let až do 60., ale řekla bych, že to nebude jen tím :-). Země bez zákona sice přináší pár klišé a dokonce i sem tam předvídatelný vtípky, jenže tak nějak to funguje bez trapnosti a hlavně bez nudy. Tři bratři drsňáci v době prohibice samozřejmě vyrábí a pašujou chlast, a to ve velkym a pořádně! A vy máte při sledování filmu pocit, jako byste tam byli s nima a ochutnávali tu čertsvou pálenku, po který vás ještě tři dny bude pálit v krku. Ale naši hlavní hrdinové jí pijou ve velkym a nejsou sami. Jak fungoval zákon a pořádek na americkym venkově ve 20. letech? Pozůstatky divokýho západu? To všechno v Zemi bez zákona. Nechybí tu tajemná kráska, do který se zamiluje ten nejdrsnější ze všech drsňáků, smrt nevinnýho kluka ani pořádný kaluže krve. Tahle gangsterka jednoduše baví a na nic si nehraje.

[MFF Karlovy Vary 2011] O čem tenhle film, sakra, byl? Neustále jsem čekala, že se aspoň něco stane. Pak jsem v nepohodlných křeslech v Puppu usnula, a když jsem se za 15 minut probudila, zjistila jsem, že se stále nic nestalo. Hodnocení "odpad" nedám, protože jsem v minulých letech viděla během festivalu i horší filmy. Příprava na biřmování, útěk dospívající holky, která se vydá neznámo kam. Nakonec jí najde Otec a veze jí zpět do kostela. Cestou jim spadne kříž do vody. Chápu, že to mělo říct něco o současném stavu církve. Ale proč tímhle způsobem? Proč tvořit film téměř bez děje? Pak je totiž účinek nulový.

Ač jsem některým epizodám dala pouze 3 hvězdy a jen pár vybraným epizodám 5 hvězd, tak jako celek dávám seriálu hodnocení 5 hvězd. Proč? Důvodem je, že mi seriál hrozně připomínal seriály, které jsem sledovala v 90. letech. Úplně mě vrátil do doby mého dětství, kdy jsme s bráchou seděli u obrazovek a hltali tenhle typ seriálů. Ať už to byly Krajní meze, Věřte nevěřte nebo Příběhy Alfreda Hitchcocka. Snad po 20 letech jsem opět při sledování seriálu měla ten stejný pocit jako tehdy :) Zkrátka mi to fakt připomělo devadesátky, v tom dobrém slova smyslu. Co se týče epizod, tak nejvíc se mi líbila první epizoda první série, která je zároveň naprosto odlišná než všechny ostatní díly. Ale jednička s prasečím sexem mě prostě fakt dostala, totální bizár! Pak už jsem na střdačku koukala na druhou a třetí sérii. Někdy horší, někdy lepší a někdy totální topovka. Čeká mě čtvrtá série, tak jsem zvědavá.

[47th KVIFF 2012] FILM má bejt spojení obrazu a zvuku. V tomhle případě se jedná jen o zvuk. A i kdyby byl příběh, kterej nám hlavní vypravěčka povídá, sebevíc dojemnej, upřímnej a jánevimcovšechno, tak mi tam schází vizuální doprovod. 20 minut záběru na poličky, uklízení poliček, hadr.... ne, sorry, ale to vážně nepovažuju za film. To by snad bylo i lepší, kdyby vypravěčka seděla na křesle a celou dobu svůj příběh mluvila do kamery. Jestli byl záměr, aby to bylo vizuálně originální, tak se to opravdu nepovedlo. Jako rozhlasovej dokument - OK, s tím bych neměla žádnej problém. Jako audiovizuální dokument? NE. P.S.: Nenechte se zmást galerií tohodle filmu zde na ČSFD. Tahle jediná fotografie je v podstatě i jedinej zajímavej záběr z filmu.

Tak já nevím. Tenhle film jsem chtěla vidět ve Varech, ale nějak jsem se k tomu nedostala, tak jsem si ho pustila po příjezdu domů. Vzhledem k tomu, že se promítal i jako závěrečný snímek v letním kině poslední večer festivalu, tak jsem čekala něco skvělýho a hlavně aspoň vtipnýho. Většina postav mi byla vyloženě nesympatickejch, a to bohužel zejména dva hlavní hrdinové - bratři. Chápu, jaká měla bejt pointa snímku, ale nějak s takovym pojetim světa asi ani moc nesouhlasim. Jediný, co mi celkem přišlo zajímavý (a možná by to stálo za samotnej film). byla postava Susan Sarandon a její neznámý ctitel, resp. ctitelka... Přece jen z její strany asi chtělo velkou odvahu vyjít si se svou kolegyní (ač to nakonec skončilo jen na mostě), když očividně na ženy nebyla. Navíc se mi vůbec nelíbí točení filmů roztřesenou kamerou bez stativu. Vim, že to je teď populární, ale mně je to při sledování filmu nepříjemný. Nevim, jestli jsem se vůbec někdy u tohodle filmu zasmála. Možná jednou dvakrát? Snad ano... Ale to je na komedii dost málo. Suma sumárum mě tenhle snímek ničim nezaujal a znova bych si ho rozhodně nepustila.

Od tý doby, co jsem včera přišla z kina, jsem si už asi desetkrát pustila trailer ke Kůži. Neustále musim nad tim filmem přemejšlet, přečetla jsem si všechny komentáře, co tu jsou a ptám se sama sebe: Jsem divná, že se mi film tolik líbil? Jsem snad blázen stejně jako Almodóvar? Jenže pak si uvědomím, že to rozhodně neni stejnej pocit, jako když vyjdete z kina a jste z nějakýho filmu nadšený, hrozně se vám líbil. Já jsem samozřejmě taky byla šokovaná, zhnusená a pokaždý, když se podívám na trailer, je mi víc a víc špatně. Na druhou stranu mě ale fakt hodně dlouho žádnej film tak nezaujal. Ale vezměme to od začátku. Nejdřív mě zaujaly plakáty, který visely ve Varech. Ten hlavní plakát je prostě super, dokonalost sama (ale na zdi bych ho fakt mít nemohla! Asi bych neusnula...). Ve Varech jsem se nakonec na film nedostala a až teď, na konci září, jsem nakonec měla možnost ho vidět ve Světozoru. Seděli jsme s kamarádem v úplně prázdnym sále a já jsem na začátku byla naštvaná, že jsem na film šla. Abych to vysvětlila: řekla jsem si, že si o ději a zápletce nebudu NIC zjišťovat. Věděla jsem pouze čtyři věci: 1. Má to skvělej plakát. 2. Hraje tam Banderas. 3. Hlavní téma je asi kůže. 4. Režíruje to Almodóvar, kterýho nějak extra nemusim. Proč jsem teda byla naštvaná? První půl hodinu jsem asbolutně nechápala, o co tam jde. Proč sakra Banderas vyrábí umělou kůži? Proč pozoruje nějakou ženskou v pokoji, která všem, kteří jí vidí, někoho připomíná? O čem ten film, sakra, je? Atd... Teď upřímně můžu říct, že to, že jsem si o ději NIC nezjišťovala, je naprosto to nejlepší, co jsem mohla udělat (a zřejmě to i ovlivnilo moje hodnocení). Jakmile si něco zjistíte, tak to pro vás nebude překvapením. Jak jsem zjistila, hodně lidem se nelíbila ta retrospektivní skládačka, kterou z děje Almodóvar udělal. Mně to naopak vyhovovalo, nedokážu si představit, že by to mohlo bejt líp poskládaný, takhle udržel napětí pěkně dlouho. Jasně, v tom filmu je hodně nepochopitelnejch věcí. Jenže tady se musí přistoupit na hru, že to je pravda, že by se to mohlo stát a ostatní věci radši neřešit... **** SPOILER ***** Přeměně v ženu je věnovaná ve filmu docela velká část (uf... ty "roztahováky" apod.), což dodává ještě bizarnější atmosféru. Banderas naprosto úžasnej, za tenhle výkon by si zasloužil Oscara. Hrál tu roli s ledovým klidem, není z něj udělanej nějakej slizkej pošahanej doktor, spíš naopak. A možná že to je ten důvod dokonalisti filmu, vše je tam v podstatě předkládaný s naprosto samozřejmostí, s ledovym klidem. A k tomu naprosto perfektní a úžasná hudba! Já normálně tenhle typ filmů nemusim, třeba Mechanickej pomeranč mi přišel chvílema až moc nechutnej. Jo, Kůže, kterou nosím je úchylnej film, 100% se vymyká normálnímu mýšlení, ale mě prostě úplně dostal a nedokážu přemejšlet nad něčim jinym. Mám chuť si film pustit znovu a sledovat zejména první třetinu, sledovat jak se chová ta žena (dívka), která je vlastně muž, znovu pozorovat vztah mezi ní a Banderasem, všechny ty detaily, který mi byly jedno, protože jsem nevěděla, co z toho vzejde. Uf... takovejhle film jsem prostě a jednoduše neviděla hodně dlouho. P.S.: Kůži, kterou nosím taky často kritici vyčítaj počet sexuálních scén, který jsou často dost nechutný. Hmmm, jo, je jich tam fakt dost (zvlášť to znásilnění Tygrem je docela nechutný), jenže myslim, že bez toho by ten film nebyl tak působivej, jak je. Ale rozumim tomu, že na některý lidi to je už moc. Na mě by to asi v jinym filmu taky bylo, ale sem mi to tak nějak sedí. Ovšem bez hlášky "Tygr mě zničil" bych se asi taky obešla.

[MFF Karlovy Vary 2011] Když nad tím tak přemýšlím, tak byl tento film jeden z nejlepších snímků, které jsem ve Varech letos viděla. Snad každému si při sledování vybavila Černá labuť, která je na jednu stranu námětem velmi podobná, ale zpracováním odlišná. Zajímavé je, že ač německé filmy nemám ráda, ve Varech jsou to vždy jedny z nejlepších, zejména ty, které patří do hlavní soutěžní sekce. A právě sem Neviditelná patřila. Potlesk rozhodně patří herečce Anně Marii Muhe, nedokážu si představit, že by někdo hlavní postavu mohl ztvrátnit lépe. Faktem ovšem je, že snad všichni herci byli skvěle vybraní. Nadchnul mě také "tunelář" (nejsem si teď jista, jak přesně tam byl nazýván, jednoduše ten, co na konci odjel do Číny).

Jo, tohle téma mě sice rozbrečí skoro vždycky - zvlášť ty původní záběry ze studia, kam si Nicholase pozvali, aby se všechny děti, které zachránil, postavily, ALE! To jsou původní záběry, za to přece hvězdy dávat nebudu. A i ta situace, která se stala za války udála, je opravdová, to si nevymyslel režisér, za to přece taky hvězy dávat nebudu. Ten film je natočenej HODNĚ špatně. Hrané části jsou vlastně skoro nechutný. Vypadají jak nějaká hraná kulisová pohádka z 80. let s rozpočtem 100,- Kčs! Jako kdyby někdo nahrál na první klapku pár scén, hodil to do počítače a přidal k tomu sépiový efekt. Hrůza, hrůza, hrůza! Nechápu, že něco takovýho mohlo projít. A výběr herců? To snad ani komentovat nebudu. Ale jednu připomínku si opravdu neodpustim - ta šílená herečka, která hraje jedno z dětí, holčičku, kterou si vyberou rodiče, už mě vážně štve! Její otec pracuje v televizi a očividně svou nechutnou malou dceru, která neuvěřitelně přehrává a s prominutim je mi z ní na blití, cpe do každýho druhýho filmu, dokumentu, rozhovoru, reportáže, prostě VŠUDE! A když se tam ten její ksicht objevil během pěti minut na fotce a v záběrech asi padesátkrát, tak jsem měla chuť televizi vážně vypnout. Musím zjistit, jak se jmenuje, a pak to sem dopíšu. Další věc, která byla naprosto hrůza - TEN KONEC! Poslední třetina filmu je totiž naprosto, ale naprosto totálně zbytečná, vykalkulovaná a trapná. Proboha! Ty mobily v sále a podobně, to se mi chtělo taky brečet, ale trapností a studem nad tim, jak tohle v tom dokumentu vůbec může být! Suma sumárum, jediné, co mi na tom filmu připadalo dobré, je to téma, protože mě zajímá. Jenže to téma existuje i bez tohodle dokumentu, není to nic nového a nepřináší to originální úhel pohledu. Diváka to sice rozbrečí, ale za to nevděčíme filmařskému umění, ale tomu, že ta situace opravdu smutná byla. Neskutečné zklamání. Pět hvězd jsem dala filmu Všichni moji blízcí, ale tomuhle asi nemohu dát víc než 2. Kdyby tam nebyl ten trapnej konec, tak asi dám 3. A úpně nejlepší jsou tady ty komentáře pokryteckejch pětihvězdičkářů, co píšou, že ti, co nedají plný počet hvězd, nemají srdce. Taková kravina, to snad ani neni možný. Snad se tu hodnotí to, jak je natočenej ten dokument! A ne to, co Winton udělal, to samozřejmě na 5 hvězd je! P.S.: Do toho dabingu schválně vybrali jen herce z Všichni moji blízící? Další věc, která mě štve. Vždyť dokumenty se nechávají s titulkama...

[47th KVIFF 2012] Poměrně dost mě překvapuje zdejší hodnocení, protože mně se film líbil. A to od začátku. Sice jsem čekala na nějaké výrazné finální a překvapující rozuzlení (nebo spíše řešení), kterého se divák nedočká, ale kvůli tomu uberu jen 1 hvězdu. Celkem dost dokážu pochopit, že mnohým divákům mohl snímek zejména v druhé polovině připadat nudný a "rozplizlý". Mně se však provedení filmu - výpovědi na kameru apod. - natolik líbilo, že mi délka filmu nevadila. Jednu výtku však mám, ale to je možná můj osobní problém. V určitých záběrech nám byly ukázány chronologické spisy a osy (zřejmě policejní) života Joyce, které možná mnohé poodhalovaly (třeba i ono rozuzlení)? Jenže ty jsem velmi těžko stíhala číst (a rozhodně jsem nebyla sama), jelikož se zároveň v pozadí ozýval hlas, který nám říkal další JINÉ důležité informace. A divák, jehož mateřským jazykem není angličtina, může mít v těchto momentech dost velký problém. Proč? Myslím si, že anglicky umím docela dobře, jenže ony policejní zápisy byly psány rukou, a to dost nepřehledně, a divákovi, jehož rodným jazykem není angličtina, může trvat dost dlouho než nápisy rozluští. Do toho všeho - jak už jsem psala - se ale ozývá v pozadí hlas, který nám přináší jiné důležité informace a není prostě a jednoduše možné sledovat informace navzájem. Ale to je snad jediný problém, který jsem u sledování měla. Jinak mi film přišel super. A i ta hlavní myšlenka... Předpokládám, že kolem sebe máte nějakého člověka (kamaráda, ale zas ne úplně blízkého přítele), který je oblíbený, upovídaný, s každým se rád pobaví. Pak ho třeba půl roku nevidíte, ale strach o něj nemáte, vždyť se jedná o toho upovídaného/tu upovídanou... Jenže co když pak zjistíte, že se "vsákl" do koberce? Působí to nechutně? Ano, to rozhodně. Ale to protože to JE nechutné a navíc i reálné. Je těžké něčemu takovému uvěřit, což dokazují i postavy ve filmu. Ale stát se to jednoduše může. Neskutečně originální dokumentární snímek, na který jen tak nezapomenu.

[47th KVIFF 2012] Jeden z nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděla. Pravda ovšem je, že to byla taková jistota - věděla jsem, že mě nic od Heleny Třeštíkové nemůže zklamat, takže jsem si dvouhodinovou frontu na film ráda vystála. A co lepšího může být, než když vám svůj dokument představí právě Třeštíková osobně a po promítání následuje zajímavá diskuze s diváky. V mnohých komentářích pode mnou jsem se dočetla, že Třeštíková určitým zpsobem vykrádá sama sebe - opět jsou zde proslovy prezidentů. Mně tohle ale nevadí, naopak, kdyby to tam nebylo, asi by mi ve filmu něco scházelo. Stejně tak chválím scény s Gottem. Nebo spíš scény s chameleonem, chce se mi napsat. Modří vědí. První polovina snímku rozhodně na pět hvězdiček. Deník si prý otec rodiny psal sám od sebe, což mi přijde geniální. Bez něj by by byl zřejmě dokument mnohem nudnější. V druhé polovině mi ale začíná vadit přehnané soustředění se na Honzu. Chápu, že nejprve to měl být dokument zejména o něm, ale potom se to změnilo a natáčení se protáhlo téměř na 40 let. Proto nerozumím tomu, že se Třeštíková nezaměřila více i na jeho sourozence. Samozřejmě se na to po natáčení jeden z diváků Třeštíkový ptal - ona uznala, že zřejmě udělala chybu. Dalším (ovšem mým osobním) problémem je, že mi je Honza strašně fyzicky nesympatickej a u promítání mi až i vadilo dívat se na něj. Za to však nemůžu snímku strhávat body :-). Miluju časosběrný dokumenty, takže se mi líbí i tento. Ale jak jsem psala - druhá polovina už není tak zajímavá jako první a Třešťíková se radši měla zaměřit na další členy rodiny, než abychom museli poslouchat Honzovo rozjímaní o životě. To bylo to určitý míry zajímavý, ale rozhodně by se mělo zkrátit.