kooky89

Na samém začátku bych ráda podotkla, že z mého se jednalo více o thriller než o horor, snímek sice nesle hororové prvky (na začátku) a horovová klišé (na konci), ale ve výsledku má tento snímek blíže k thrilleru. Je nutné říci, že herecky to není nejhorší, kamera je v některých okamžicích zajímavá, příběhově to taktéž není nejhorší, ale zápletka by mohla být rozkryta o něco dříve, jelikož její natažení na hodinu a půl ubírá napětí. Kladem snímku je také jeho pointa, u které má divák dojem, že ví jak se věci mají, ale postupně zjišťuje, že je to všehcno trochu jinak. Pokud se čleověk nudí, neví co s časem a chce něco nenámočného na odreagování s lehkým nádechem napětí, je tento snímek vhodnou volbou.

Příjemných 70%.

Skromný snímek, který bych zařadila mezi to lepší, co je v hororovém žánru v současné tvorbě možné shlédnout. Jedná se o film, který staví na budování příjemně tajmené atmosféry, která je dokreslena vhodným hudebním podkladem, a sympatických hercích. Jeffrey Dean Morgan má dostatečné charisma a je natolik sympatický, že dokáže část filmu táhnout sám. Další výraznou postavou je mladší dcera Ema v podání Natashy Calis, která si se svým úkolem poradila velmi dobře a v několika scénách ve mně vzbuzovala pocit, že bych se jí raději vyhnula obloukem. Ostatní herci těmto dvěma hlavním postavám zdařile sekundují. Jisté výhrady mám k finálmu vymítání, především k digitální příšerce, která tak trochu kazila dojem z celkového zážitku, nebýt tohoto drobného kazu dala bych 4 hvězdičky, ale nakonec musím dát 3 půl hvězdičky (70%).

Není to vyloženě špatné, ale není to tak dobré, jak by mohlo být. Příběh nemám smysl hodnotit, jelikož je předvídatelný a plný klišé. V případě postav se tvůrci dopustili jedné zásadní chyby, a to té, že vedlejší postavy byly v mnoha bodech zajímavější a zábavnější než postavy hlavní. Pro mě osobně to byla Tlustá Amy, tichá Asiatka Lilly a její hlášky („v děloze jsem snědla své dvojče“) a nakonec Stacii s jejími tanečními kreacemi. Pokud se jedná o hudební složku, tak s většinou vybraných písní nemám problém. To, co mi ovšem vadilo bylo jejich hudební zpracování, a to především po pěvecké stránce, jelikož hlasy jsou si podobné a je těžké odlišit komu daný hlas náleží, kromě dvou vyjímek Cynthia (Ester Dean) a Amy (Rebel Wilson). Problém také vidím v kvalitě jednotlivých vystoupení, kdy divák očekává, že to nejlepší bude na konci při závěrečném vystoupení, ale to se nekoná, jelikož mnohem lepší scénou je souboj A capell v bázenu. Přesto se najde několik povedených a vtipných momentů, kterých ale mělo být více. Dvě a půl hvězdičky (50%).

Komentář může obsahovat informace, které mohou narušit dojem z první projekce. Los Ojos de Julia je snímkem, který dělá čest žánrovému označení mysteriozní thriller a to především díky kvalitám, které nabízí. Mezi tyto kvality lze řadit sympatické postavy, výborně budovanou atmosféru a postupně gradující napětí. Největší klad vidím v řemeslné stránce, jelikož divákovi, stejně jako Julii po ztrátě zraku, není umožněno vidět obličeje postav pohybujících se v jejím okolí. Divák je tedy, stejně jako Julia, odkázán na své představy, jak postavy asi vypadají. Své představy má možnost konfrontovat se skutečností až poté, co se Julii zrak zase vrátí. Po řemeslné stránce mezi nejlepší scény (pro mě osobně) patří rozhovor Julie s jejím ošetřovatelem na lavičce a jedna ze závěrečných scén, kdy je celý byt zahalen temnotou a divák vidí jen to, co osvětlí blesk fotoaparátu.

Knihu jsem nečetla, a tudíž nevím, jak moc se film drží literární předlohy. Pi a jeho žiot je typem snímku, jehož největším kladem je vizuální stránka, která je vskutku úžasná a staví jej nad průměr, ale tím veškerá nadprůměrnost končí. U takového typu snímku je nejdůležitější vypravěč a jeho schopnost diváka svým príběhem zaujmout, ale v tomto případě se u mě nekonalo ani jedno. Film by na mě mnohem více zapůsobil, kdyby si autoři odpustili vedlejší linii týkající uveření v Boha a vyprávění příběhu pomocí metafor zvířat. Autoři by udělali lépe, kdyby zůstali v realistické rovině a zvolili druhou verzi výkladu, kterou Pi poskytl při vyšetřování potopení lodi, zaměřili se na charaktery jednotlivých postav a nebáli se ukázat, co všechno je človek schopen udělat pro své přežití.

Red Dog je typem snímku, který diváka příjemně pohladí po duši, jelikož z každého políčka je cítit radost a láska, s jakou byl natočen. Red Dog navíc disponuje mnoha sympatickými a zajímavými postavami, úžasnou hudební složkou, působivými záběry australské krajiny, a především citlivým příběhem o vztahu mezi mazlíčkem a jeho páníčkem (páníčky), který je naplněn vtipnými i smutnými momenty. Poté, co došlo k souboji mezi Red dogem a Red cat s westernovým nádechem bylo jasné, že se pro mě tento film stane srdcovou záležitostí.

Tři a půl hěvzdičková jednohubka. 70%

Důkaz toho, že silný příběh sám o sobě nestačí a bez vhodné formy vyprávění vyzní poněkud do prázdna. Zvolený způsob vyprávění mi v tomto smínku nesedl, raději bych dala přednost tomu, kdyby byl vyprávěn chronologicky, aby si divák mohl vytvořit vztah k postavám a na konci držel Philippe Noiretovi palce, aby dosáhl své pomsty. Musím ale říci, že scénu s plamenometem si budu pamatovat velmi dlouho. 3 a půl hvězdičky (70%).

Poté, co jsem viděla v úvodních titulcích jméno Q. Taratina, který napsal původní scénář, byla jsem ve velkém očekávání. Mé očekávání, ale opadlo po pár prvních minutách, když jsem si všimla, že ve filmu absentuje jakýkoliv sjednocující prvek nebo důvod proto, proč jsou některé scény černobíle, dokumentární nebo kreslené, a jiné ne. Střídání různých stylů vyprávění nebo kamery mám ráda, ale jen v případě, že je to uděláno kvalitně a vše je na tom spávném místě. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že všechno to střídání stylů bylo jaksi samoúčelné a ve ¾ filmu zcela zbytečné. Takový normální zabijáci jsou pro mě osobně dalším důkazem toho, že klady (zajímavé téma, dobrý soundtrack, obsazení, herecké výkony), které snímek má, přijdou vniveč kvůli nevhodně zvolenému způsobu vyprávění. Je tedy velkou škodou, že původní scénář by zcela překopán, a že se režie neujal sám Tarantino. Nakonec jsem se rozhodla dát velmi slabé tři hvězdičky, jelikož je zde možné najít několik kladů (soundtrack, několik zajímavých myšlenek, ale především ústřední dvojice zabijáků v podání Woodyho Harrelsona a Juliette Lewis).