Idoviren

American Psycho je trochu psycho. Celé je to tak trochu vtipně ujeté a zároveň mrazivě děsivé. Nejlepší scéna se sekyrou od Nicholsona a jeho horského bláznění. Bale je jako narcis-zabiják-byznysmen nahání hrůzu a to vás ani nemusí nahý a celý od krve prohánět po hotelu s motorovkou.

Dlouhé jak polární noc, ale přesto bych nevystřihla jedinou minutu. Napínavý, děsivý, tísnivý a velmi silný. Hanks na to pořád má a nemít srdce z kamene tak brečím jako želva. Captain Phillips, ale přesto nehraje tolik na city, jak byste možná od amerického filmu čekali, stopáž plnou chrabrých a upocených námořníku nekříží jediný střih na ustrašené rodiny, které zapalují svíčky a pláčou až srdce usedá. A navíc, Henry Jackman a jeho skvělá hudba, ten chlapík to z elektronikou vážně umí, jak dokazoval v X-menech a Kick-Ass. Všechny faktory tedy dělají z Phillipse kapitána nad kapitány (Sparrow, Morgan, America nebo Corelli).

Asi je třeba zmínit, že jsem holka. Což tak nějak znamená, že F1 nejsou můj šálek čaje. Jenže Rivalové jsou něco naprosto parádního. Skvělá kamera (barvy a retro), vážně dobrá hudba (klasický Zimmer), burácení motorů (jsem holka, ale tohle mě stejně bere) a skvělé obsazení. Hemswothe nijak ráda nemám a jako Thor mi přijde neskonale odporný, ale jako James Hunt působí vážně dobře a Daniel Brühl mu skvěle kontrastuje jako profesionální a uměřený Lauda. Celkově je Rush vážně skvělý film a sama jsem až překvapená, že můžu být tak nadšená z filmu o závodení ve Formuli 1.

Nevěděla jsem, že Ledové království je pohádkou na motivy Sněhové královny, ale pořád jsem ji tam tak nějak viděla. Zmrazené srdce, pravá láska versus žádné city a led a sníh. A i kdybych nevěděla, že Ledové království koketuje s mou oblíbenou pohádkou, měla bych z tohohle animáku radost. Je zimní, má všechny dějové zvraty typické pro disneyovky, má ukecanou komickou figurku, je dětsky optimistický a s dobrým koncem. A navíc mi přijde, že Elsa a Anna jsou jako Rouge z X-menů rozdělená na dvě postavy, podívejte se a uvidíte.

Strašně slabé. Není to ani děsivé, ani znechucující, napínavé, mrazivé či dramatické. Prostě je to absolutně nijaké a pokud by se k tomu mělo přiřadit nějaké přídavné jméno, bylo by to "nudné". Hned od prvního školáckého pletichaření je vám jasné, že to dopadne blbě. A pak už vám přijde zbytečné i nadávat nad demencí všech těch postav, protože to u tohohle filmu ani nemá cenu. Možná je to Kingem, možná není... Ale spíš to je Kingem.

Obsahuje SPOILER. Můj zamilovaně milovaný film. Jednou jsem viděla na youtube jakési video, kde si dva mladíci zpívají o tom, jak jeden voní po palačinkách a druhý je sektářský vdovec, a nakonec se políbí na balkóně. Ta scéna se mi tak líbila, že jsem prohledala celý internet odshora dolů a podívala se i za ledničku a nakonec jsem objevila Les Chansons d'amour. A svět se pohnul. Přiznávám, některé části jsou tak zvláštně, táhle francouzské, písničky jsou tak trochu depresivní,ale celé je to dohromady naprosto dokonalé. A hlavně, má to prostě skvělý konec.

Už je to delší dobu co jsem to viděla, ale dodnes si pamatuju, že se mi to moc nelíbilo. Vlastně to byla nuda k uzoufání s hlavní hrdinkou, která je docela na facku. Líbily se mi tam vlastně jen dvě věci. První je ta nehoda s jehlicí do vlasů na tenise (docela k tomu sedí hláška Leslieho Nielsena "Když má někdo dítě v šedesáti, to je náhoda, ale když na někoho spadne piano z desátýho patra... To je holt smůla"). A druhá byla nějaká vtipná odpověď, kterou pronesla ta oživená mumie, ale já si nemůžu vzpomenout co to bylo... A to je v kostce celých 107 minut utrpení z Paříže roku 1912.

Jako Petře, to s tou mrkví v Hůrce dobrý, ale pak se ti to začalo trochu vymykat kontrole, což? Druhý díl Hobita se opravdu na hony odloučil od knihy a já pořád nevím, jestli je to dobře, nebo ne. Na hodně věcí jsem se ve filmu hrozně těšila, načež jsem byla vcelku zklamaná. Byla jsem zvědavá na Medděda, na jeho dům, na jeho jedinečnost a velkolepost a dostalo se nám vychrtlého a rozčepířeného chlapíka, co po nocích běhá po lesích. Těšila jsem se na Temný hvozd, ale ten se odbyl tak krátce, že než jsem si pořádně stihla užít to všudy přítomné zoufalství, objevili se sliční elfové a pak se příběhu drželi jako nemoc. Takhle bych se v tom mohla rýpat donekonečna, chtěla jsem aby měl drak větší hlavu, aby Bilbo opravdu jel na soudku, aby jezerní lidé nevypadali jako kolotočáři a aby se nerozdělila trpasličí družina (kam to povede?!). Jenže i přes ty všechny mouchy, se mi Hobit líbil. A hodně.

Geniální komedie. Waynův svět šel do velkoobchodu s filmovými hláškami a koupil to nejlepší co tam měli, a že toho bylo hodně. Jedna, pro mě skoro až ikonická, replika nabitá humorem střídá druhou a všechno je to kombinované se skvělými ksichty a úzkými boky mladého Mika Meyerse. Všechny tyto faktory dávají dohromady kultovní podívanou. Nemůžu si pomoct, ale navždycky jsem se zamilovala do Waynovy verze Bohemian Rhapsody. A když po něčem toužím, musí to být mé, ó ano, musí to být mé...

High School musíte dát alespoň dvě, ale nejlíp tak tři, promítání než se vám začne opravdu líbit. Nejdřív se vám nebude připadat vůbec vtipné, pak vám bude vadit hlavní hrdina s tím svým nadšením a výrazem hada nakopnutého do rozkroku. (Vím, že hadi rozkrok nemají, ale kdyby měli, tvářili by se jako Jon Lovitz) Ale až High School High uvidíte potřetí, potrháte se smíchy, protože je to opravdu dobrá parodie. Nenahraditelný kabriolet, nesundané kalhotky a nebohá kočka!!!