Woodstock

"Make love, not box!" (We just get slapped.)

Chyba, chyba... chyba! Hned v úvodu prozradit vraha, to se nedělá! Bylo zcela jasné, že odporného milionáře zavraždil sám Hercule Poirot! Náš distingovaný detektiv se totiž kvůli němu rozčílil tak, jako dosud v žádném dílu seriálu a hned v úvodu prohlásil, že tak hloupého a arogantního člověka v životě nepotkal! Ale nejen Poirot jakožto vrah, celý tento díl je netypický a obsahuje velmi moderní prvky. Zaujal mě mentální koučink, provozovaný slečnou Lemonovou s kapitánem Hastingsem, toužícím zlepšit se v golfu - dostavily se skvělé výsledky. Taky jsem fandil pokusu sekretářky zhypnotizovat svého šéfa, samotného Poirota. Kdyby se tam slečně Lemonové furt necourali lidi a do hypnotizování jí nekrafali, mohla ho opravdu uspat a vytáhnout z něj pár pikantních historek... z intimního života starého mládence!

Jsme jen písek v přesýpacích hodinách. Miliardy zrníček, celá písečná poušť. Tolik písku... a tak málo lásky! Anglický pacient umíral tiše, ale do hlavy se vryl hlouběji, než lecjaký jiný, třebas i z plna hrdla křičící film. Jeho sluncem rozpálené oblázky se mi zadřely pod kůži, vypálily mi jizvy do paměti. Skutečná láska se přece neprojevuje tím, že ji (spolu se sebou) raději zabiju, než aby ji měl někdo jiný! Já nesouhlasím, to není žádná láska, to je naopak ryzí sobectví. Hnané motorem nezvladatelného strachu z cituprázdna, ze samoty a nicoty... To chápu, ale stejně ho to neomlouvá. Kdyby ji opravdu miloval, šílel by bolestí, že mu odchází za jiným, to ano. Ale právě proto, že s ní prožil něžnosti a spoustu šťastných chvil, měl by jí přát jedno. Aby i s tím druhým mužem byla opravdu šťastná. Protože tak se pozná opravdová láska. Zcela nesobecká. Na štěstí toho druhého mi záleží víc, než na mém vlastním. Opravdu ji miluji? Ale ona mne už ne? Nechám ji odejít. Pohladím ji a dám jí poslední polibek. Ne na ústa, už jen přátelský, do jejích vlasů...

"Make love, not concrete!" Police Warning: No incest love!

"Make love, not remake, please!" Původní a originální námět k zamyšlení, nyní bohužel kvůli očekávanému snadnému zisku uchopený americkým kuchařem, pěkným blbcem, a jím uvařený, podušený a zrežírovaný do nepříliš zábavné večeře. Nechutnala mi. Na tenhle typ přeexponovaných amerických taškařic moc nejsem - opravdový, nádherný blbec je zkrátka jen jeden, ten z roku 1998.

Jacques Villeret to hraje (? :-)) naprosto uvěřitelně a je radost se na něj dívat – na prostáčka, splňujícího všechna náročná kritéria exemplárního blbce, stanovená partou chytrých idiotů. Přitom jeho Francois Pignon je človíček zcela důvěřivý, nezáludný a s natolik čistou duší, že bych si ho i já velice rád pozval k sobě domů na večeři. Ale ne proto, abych se mu vysmíval! Pokecal bych s ním o životě a on by mi poskytl zpětnou vazbu a upřímný názor člověka jednoduchého, leč upřímného, na všechny mé chyby, které jsem v životě stihl naflákat. Myslím, že i na ty, které si neuvědomuji či nepřipouštím.To byla večeře za všechny prachy. Mít svého vlastního blbce k večeři - k nezaplacení!

Make love, not "love", vole!  ⋕⋕⋕⋕⋕     :-)

Zraňující, surové, bezcitné. Nejen scéna znásilnění ve sprše, ale i celý film. Ona dřevěná násada vlastně posloužila jako iniciační nástroj, který měl nesmělé Chris Parker názorně ukázat, kam se to dostala. Odteď bude její osobnost nemilosrdně znásilňována špatně nastaveným (k jednotlivci lhostejným) systémem sociální "péče" o problémovou mládež, z něhož není úniku. Bude-li dívenka Chris chtít přežít a zachovat si zbytky důstojnosti, musí se i ona stát tvrďačkou s okoralou duší. V závěru příběhu se pak lidé "ze systému" doslova s křížkem po funuse podivují nad tragédií a nechápavě se vyptávají: "What happened?"

"Make love, not steal!"     Tak už je to potvrzeno. Pes, dokonce i ten chcíplej, je opravdu nejlepší přítel člověka. Vlastně ne člověka, ale amorální pokřivené zrůdy. Guy Pearce podal excelentní výkon, dokonce si kvůli roli mrzáka nechal odoperovat pravou klíční kost a dvě žebra, aby ta jeho křivá postava vypadala věrohodně (neuznaná zajímavost :-). Ten byl, kripl! Temnota v očích, duše ošmirglovaná až na kost a mezi zuby mu vrže písek. Samozřejmě pokud vůbec promluví. Neuvěřitelně tragická postava, odporný všivák ale i sympaticky akční zmrd, který nezaváhá. Chudák trpaslík... Ačkoli, ten liliput si za to mohl sám. Podezřelým bezdomovcům se zbraně do ruky nedávají, obzvláště když očividně smrdí (americkým) dolarem a když už, tak zásadně s prázdným zásobníkem, náboje zvlášť! Zhodnocení: zhlédnuto nedobrovolně, z donucení. Soused je holt blázen do postapo :-) Nic jsem od filmu nečekal a přesně to jsem dostal. Artové, bolestně pomalé a nudné NIC. Ovšem s několika skvělými scénami a atmosférou zmaru a rozkladu společnosti hustou tak, že by se dala krájet.

"Make love, not cannibalism!"