vik

Viděl jsem ten film tehdy a viděl jsem ho po dvaadvaceti letech a po přečtení Heinleinovy knihy zas. Vůbec nic na svém hodnocení neměním, protože si nedokážu představit, jak by se to dalo natočit líp. Takže za mě dobrý a společně s knihou si to film mašíruje pěkně bok po boku.

Pochopitelně nelze do filmu dostat vše, co obsahovala šestisetstránková kniha, nicméně po přečtení a následném shlédnutí filmu (v tomto pořadí) jsem nadšen. Ano, Lynch si domyslel několik rozdílů a některé postavy zcela chybí, přesto za mě zcela jistě jedna z nejlepších knižních adaptací. Z výtvarného hlediska naprosto skvěle ilustrované sci-fi, pokud vám tedy nevadí mix raných digitálních efektů a loutkových triků. Výborní herci, kteří se sice dříve či později proslavili v jiných filmových rolích, přesto jejich obsazení v Duně vůbec neruší (kpt. Picard ze Star Treku, Dale Cooper nebo Ed Hurley z Twin Peaks, Rachel z Blade Runnera a v neposlední řadě samozřejmě Sting). A co víc, soundtrack od Toto, který je hodný i samostatného poslechu mimo filmové plátno.

Naprosto mě fascinovala atmosféra v kině, kdy lidem před očima poprvé proletěla 3D helikoptéra - vzpomněl jsem si na vyprávění, jak se v roce 1895 z plátna na diváky řítil vlak natočený bratry Lumièrovými.

K pochopení tohoto filmu potřebujete přinejmenším Wikipedii, ale i bez ní vás zaujme výrazný režijní styl Paola Sorrentina a doslova "il divo" herecký výkon Toniho Servilla.

Ben Affleck mně byl vždycky něčím sympatický. Gone, Baby, Gone je chytrý film s květnatým příběhem a Casey Affleck je pro něj, co se týká herectví, jako svěží vánek. Zápletka graduje několikrát během filmu a nenechá váš mozek chvíli odpočinout. Opustím-li všechny bezprostřední dojmy, dávám čtyři hvězdičky za film ...a pátou za mimořádně povedený debut.

"I know nooothing about the horse."

Dobrý film je jako rána pěstí do oka.

Michalkovovo zpracování vyznívá zcela opačně než původní Gončarovův román. Oblomov je prototypem zbytečného člověka, do ničeho se mu nechce, nic ho nezajímá a pravděpodobně by celý svůj život prospal, kdyby ho z lenošení a nezájmu nevytáhl jeho německý přítel Štolc. Teprve až silné citové pouto k dívce Olze dokáže změnit Oblomovův postoj k životu a ukazuje se, že není tak zbytečný, nýbrž že je to v jádru dobrý člověk.

Muzikálová romance podle Gorkého mně svým dějem připomněla Olbrachtova Nikolu Šuhaje. Ani v tomto filmu nemůže zvítězit láska tím spíš, že proti ní stojí svoboda – svoboda cikánských kočovníků. Hudebně i vizuálně je však dílo provedeno výborně, což dohromady spolu s romantickým příběhem nemůže na diváka jinak než zapůsobit.

Jedno z nejpoetičtějších a nejpůsobivějších Kitanových děl. Gangster, který se rozhodne doprovázet svoji nemocnou ženu na poslední cestu po Japonsku, stále pronásledovaný a nemající od svých pracovních závazků klid. I když poeticky zobrazuje čas strávený s manželkou, je to právě jeho charakteristickou brutálností, kterou dokáže v nečekaný okamžik diváka šokovat. V jednom rozhovoru Kitano uvedl, že násilí ve svých filmech prezentuje proto, aby poukázal na to, jak je špatné.