kokofek

Za mě plný počet. Má -li seriál hlášky na které si vzpomenu doma ještě několikrát tak prostě plný počet. No prostě zázrak.

No, nemyslím si,že postavy v této minisérii jsou nereálné. Právě naopak. Myslím,že ve skutečnosti jsou ještě daleko děsivější. Od dob rady Vacátka totiž uplynula již dlouhá doba. Tam ještě chování policie korespondovalo s vychováním ,myslím vychováním ke slušnosti. Potom nastala doba temna komunistické zvůle a tam se policisté učili jak urážet a ponižovat. A tím nechci práci kriminalistů v té době podceňovat,ale bohužel přece jenom byli někým řízeni. A dnes je to napůl. Ti, kteří umí balancovat mezi slušným chováním a mocí. Bohužel doba přinesla také spoustu nových stresů v podobě nových a nových papírů a nesmyslných hlášení a to nepřispívá ke klidu a rozvážnosti ve vztazích na pracovišti.

Začala jsem filmem Ferry a je to pak jiná podívaná a pohled na hlavní postavu. Přistihnete se,že mu držíte palce přesto,že víte,že páchá zlo.

Zajímavý náhled do prostředí v norském městě. Děj mírně pomalý,ale pro mě zajímavý. Jen trochu zklamání,že severská země má problémy všech velkoměst. Snila jsem o tom,že je to tam méně problematické.

Trochu omylem kdy jsem si nevšimla,že to není pokračování ,ale reality show. Po marném čekání na trochu drsnosti jsem se ale statečně dodívala,abych zjistila,že je to jen první část a že se tudíž nedočkám vítěze. Nevím čím to je,že se mi ty emoce zdály přehnané. Nevím jestli jsme poněkud chladnější nebo spíše zvyklí své emoce neprojevovat. Je pravda,že vyrůstat za normalizace nebylo úplně košér.

Krásně vášnivé,žádná z postav není ani vyloženě nesympatická,ale ani sympatická. I když farář mi byl nesympatický a dokonce chvílemi odporný. Nemám v lásce podivné sekty, které se ohánějí vírou v boha za každou cenu. To vždycky smrdí.

Snaha o dojemný příběh,který je chvílemi až trochu moc sladký,ale myslím,že tvůrcům šlo o trochu něhy,která lidem chybí. Knihu jsem nečetla a tak nemohu soudit jak moc se odklonil film a jestli a to bývá častěji má režie jiný pohled. Ale bavilo mě to.

Není to úplně můj šálek kávy,ale bavila jsem se a dokonce držela palce hlavní postavě,která se dlouze dostávala k vlastnímu sebepoznání. Myslím,že řada lidí často odmítá poznat sebe samu.

Co k tomu dodat? Neodtrhla jsem zrak,soustředila se sluchem a bavila se nahlas.

Druhá řada již není tak překvapivá jako ta první. Jediné překvapení si tvůrci nechávají na konec. Zřejmě potřebovali na závěr něco více zásadního. předchozí díly jsou nabity emocemi což se v takovém soužití dá očekávat. Upřímně si vůbec takovou situaci nedovedu představit,přesto,že mám někdy pocit,že syna mi museli vyměnit. Ale rozumný rodič pozná,že vlastnosti kterými jeho potomek disponuje už někde viděl.