avonetka

Já snad i věřím, že mnozí z těch, kteří kdysi dávno (stejně jako moji rodiče) shlédli tento film úplně poprvé v kině při jeho české premiéře, sedí v sedadlech naprosto nabitého a ohromeného sálu ještě dodnes…. Věděla jsem od nich, že to musí být něco mimořádného! Moje první seznámení s tímto filmem bylo jen černobílé a s mizerným zvukem. Přesto to byl zážitek. Vidět to na širokoúhlém plátně a nádherně ozvučené, asi tam sedím dodnes také. Nejkrásnější filmová hudba na světě! použitá ve správných okamžicích. A přes slzy neuvidíte…. nebo se vám alespoň srdce rozbuší.

Vladimír Mišík a Sluneční hrob ……. nemohl být lepší začátek a konec filmu…….. Tak tímto dokonalým filmem u mě skončila dlouhá pouť s českým filmem. (Ještě malinké zachvění - Pupendo). Proč mě neláká se dívat na nové věci (většinou ani napoprvé, natož napodruhé!), na nové režiséry, nové herce, na které si asi nezvyknu, sama nevím. Pelíšky můžu vidět 20x a pořád se na ně těším. A nebudu hodnotit, jak moc je ta doba dobře vyjádřená, je jen na pozadí…. a v melancholickém dramatu, stále přecházejícím v komedii (tedy vlastně obráceně), to možná ani nejde. Všichni vyzdvihují Jiřího Kodeta, Miroslava Donutila…….. Já musím vyzdvihnout Emílii Vášáryovou!! Ale všichni, všichni!! jsou tam skvělí. A scéna se lžičkami……budu se tomu smát snad do konce života. Naopak scéna, kdy se Jindřiška zavírá do maminčiny skříně, mě bude dojímat….. tam je řečeno vše a tentokrát vyzdvihnu Jana Hřebejka.

Světáci……. tak s tímhle filmem se dá u mě mluvit už o vztahu. Není jiný, který bych viděla vícekrát a pořád se nemůžu vynadívat. Dialogy z maringotky si někdy přetáčím i zpátky. No, zkrátka pořád se nestačím divit, jací herci to byli…….. A ještě něco..... nemůžu souhlasit s chybou ve filmu uvedenou v zajímavostech, kde se píše: "Při útěku z hotelu nasedne trio do bílé Tatry 603, vystupují však z tmavé Volhy." Nene! Jeli přece napřed na Petřiny!!! Tam si logicky museli vzít jiné taxi, v tomto případě tmavou Volhu a dojeli až „domů"! Chtěli být přece nenápadní a zmást případné pronásledovatele!:-) A bůh ví.......možná tímhle způsobem sjezdili v noci celou Prahu.....

Pro mě je tohle nejlepší a zatím nepřekonané zpracování Bídníků. (Viděla jsem všechny, kromě nového muzikálu). Lino Ventura je vtělený Jean Valjean. Nádherné vyjádření atmosféry příběhu, pochmurnosti, krutosti, nespravedlnosti, odvahy……zároveň do poslední chvíle mateřská láska a pouta Fantiny ke své maličké dcerce Cosettce a jejich vzájemné odloučení…. to hodně bolelo…. A obrovské skryté srdce Jeana Valjeana…..Verze z roku 1958 s Jeanem Gabinem je klasika, ale po dalším nedávném shlédnutí mi v porovnání s touto verzí připadá trošinku, malinko jako pohádka „Bylo nebylo…“.

Původní kratší verze se mi líbila víc, to bych hlavně chtěla říct. Jinak nádherný film. Nádherný. Mozartova hudba se slovy vyjádřit nedá, takže se nevyjadřuji......... A že fikce? O to přece u takového filmu né, že nejde:-) A věčné téma a v jakékoli době platí , že úspěch se neodpouští, závist je nesmrtelná a jejím posledním stupněm je nenávist.

Nejkrásnější pohádka.....