Lish84

Způsob, jakým se čtyřčlenná parta kluků do pravěku dostane, je v podstatě abstraktní a scénář ho neobaluje nějakou složitější zápletkou, jak činí podobné zahraniční filmy (ačkoliv zpočátku se prý uvažovalo i o jakési raketě). Což je jedině ku prospěchu věci a také díky tomu si film i dnes zachovává své kouzlo. Podrobnější popis by musel být dobově chtě nechtě více ukotven, což by v současnosti film zbytečně kazilo - už pionýrský šátek na nejstarším členu skupiny v úvodním záběru vyvolává zbytečné (a filmu škodící) asociace. Triky sice už místy působí naivně, ale rozhodně je stále znát jejich poctivost a snaha, aby byly co nejméně rušivé a do filmu zapadly - fungují a své kouzlo mají stále. Nejsou však to jediné, co činí film krásným. Je to především fakt, že pravěkem nepostupuje výprava nějakých dospělých vědců a badatelů, ale parta kluků. Díky tomu se hlavním hrdinům dá dodnes věřit jejich okouzlení a nadšení dávnými živočichy a fantastickou krajinou. V případě zahraničních starších filmů s dospělými hrdiny vyvolává jejich překvapení nad dinosaury už jen shovívavý úsměv. Cesta do pravěku v tomto ohledu funguje i díky povedenému výběru dětských herců, jejich hereckým výkonům a řekněme foglarovsky vykresleným charakterům. Film slouží i jako nenásilná učebnice: kluci postupují proti proudu řeky - což je jakási metafora cesty proti proudu času - a poznávají jednotlivá pravěká období. Obzvlášť kouzelně a mile na mě nepřestává působit scéna, ve které měří mrtvého dinosaura. Vždy mi bylo ale trošku líto, že ve čtvrtohorách místo pravěkých lidí poznali jen jejich jeskyni...

Příběh nezní špatně, leč průměrně a přesně tak také samotný film dopadl. Ten sice často pobaví a ponaučení, které nabízí, nevyznívá zase tak klišovitě a mravokárně, jak se mohlo snadno stát. Leč i na nudu se dostane. Scénárista si mohl lépe vyhrát - udělat postavy životnější a zahladit hluchá místa filmu. A režisér to pak mohl zase celé více opepřit. Herecké obsazení sází v hlavních rolích na osvědčené herce a je to právě Ivana Chýlková, kdo film táhne. Méně známí herci v menších rolích ale také rozhodně nezklamou (zejména Věra Kubánková).

Po upoutávkovém videoklipu jsem se těšil, ale nakonec jsem byl bohužel zklamán. Začnu klady: ocenit se musí Richard Krajčo, který film pozvedá, dává mu tvář a díky němu Comeback rychleji utíká. Fajn je i snaha o autentické dialogy - třeba když štamgasti vyzvídají, kolik ti umělci vlastně berou (není to bohužel snaha důsledná). Film je kromě Krajča do značné míry postaven na písničkách Vlasty Redla, což vyvažuje (jistě záměrně) řídký děj. A tím se dostáváme k záporům: tvůrci si sice libovali, jak Redlovy písničky do filmu sedly, z mého úhlu pohledu však děj zbytečně zpomalovaly a místy působily i rušivě. Často to jsou songy sice pěkné, ale někdy bývají zahrány příliš dlouho (třeba při scéně v hospodě). Pěknou písničku si člověk může pustit samostatně a i když se film pěknými písničkami zaplní celý, neznamená to automaticky pěkný film. Celkově tedy spíše nuda.

Cry_Wolf se tváří jako další béčková teenagerská vyvražďovačka, ale klame tělem. Jak píši ve svém profilu, mám rád filmy s překvapivými konci. A konec Cry_Wolf mě opravdu překvapil - hlavně proto, že jsem ho nečekal :). Tím spíš, že tvůrci diváka průběžně svádějí na špatnou stopu. Pořád sice platí, že jde o béčko, ale rozhodně ne o béčko odbyté a bez ambicí. Zápletka je sice možná za hlavu přitažená, ale docela propracovaná a ač s podobnou pointou už asi někdo dávno přišel, snaha o originalitu se musí tvůrcům přiznat.

Povedený dramatický příběh s řadou silných momentů. Jenže: bůhvíproč se ho tvůrci rozhodli nenatočit "normálně" ale "umělecky". Což filmu dost ubližuje a snadno ho to mohlo zkazit úplně. Hodit obraz do černobílých odstínů a dát mu barvu jen v pozitivních chvílích bylo jistě myšleno dobře, nicméně je z toho zbytečná stylizace, která diváka pocitu "úplně stejně to přece chodí u nás ve městě" spíše zbavuje, než aby ho prohlubovala. Stejně jako hudební doprovod, kterého často bylo až příliš. Co se týče dvou muzikálových čísel, ty radši mlčky přejdu a budu se tvářit, že ve filmu vůbec nebyly...

Film se začíná odvíjet poměrně nezáživně, ale s přibývajícími minutami napětí pomalu, ale jistě houstne. Vrcholí pak scénou obklíčení v horské chalupě, která je bohužel příliš brzo utnuta a tím do značné míry pokažena. Samotný závěr pak vyznívá spíše do ztracena. Nicméně vše, co by měl správný dobrodružný film z války mít, tu v uspokojivé míře je.

Pobaví Jozef Kroner v hlavní roli, jinak jde o další "průměrně dobrou" televizní komedii. S koncem přesně takovým, jakým většina filmů se starými lidmi v hlavních rolích končí. Scénáristé se asi nikdy nepřestanou domnívat, jak díky tomu dodají příběhu hloubku a vážnost – mně to přijde ale spíš jako důkaz toho, že nedovedli vymyslet lepší "pointu". Nicméně to už je spíše jen taková poznámka na okraj, s filmem až tolik nesouvisející.

Zajímavé téma - zejména vzhledem k tomu, že film byl natočen v roce 1982. Je však zpracované příliš "vznešeně" - patosu je ke konci až moc. V programu byl film označen jako televizní hra a bohužel obsahuje hlavní negativum hrozící z tohoto žánru - hodně se tu mluví, všichni se strašně vážně tváří a je to nuda. I přesto, že tu hrají uznávaní čeští herci Eduard Cupák a Jiří Adamíra.

Zprvu to vypadá na klasickou detektivku s obvyklým schématem: detektiv obchází, vyptává se a postupně odhaluje. Záhy se ale hlavní postavou stává mladá žena, detektivka dostává přívlastek psychologická a v tomto případě to bohužel znamená snížení tempa a napětí. Příběh sám o sobě ale není špatný - totožnost pachatele lze sice vytušit brzy a snadno, ale tvůrci naštěstí nemají diváky za hlupáky a v závěru dovedou překvapit a zapůsobit odhalením jedné důležité skutečnosti (a protože jsem od prvního zhlédnutí konec úspěšně zapomněl, byl jsem překvapen i podruhé :). Ovšem je to spíše námět na jeden díl nějakého seriálu. Nedávno jsem sledoval slovenské Mesto tieňov a do něj by se tento příběh přesně hodil - a mnohem více by v rámci padesátiminutové epizody zapůsobil. Tvůrci Dne, kdy nevyšlo slunce si sice místy zajímavě pohrají s kamerou, ale jsou to spíše samoúčelné hrátky a téma filmu tím nijak umělecky nepovýší (o což se asi snaží).

Téma nevěry dnes sice dokonale rozmělnily seriály typu Ordinace v růžové zahradě, nicméně je to něco, co má šanci zaujmout pokaždé, protože situace, kdy někdo zatlouká, lže a je nucen nést následky svého jednání, jsou divácky vděčné. Bohužel zrovna toho se ve filmu Dětinské hry dospělých moc nedočkáme. Zápletka se vyvíjí pomalu, leč zajímavě. Jenže když má přijít to nejzajímavější, tedy že postavy si budou muset důsledky učiněné nevěry "vyžrat" do důsledků, tak tvůrci děj milosrdně ukončují... Kdyby tak neudělali, pointa by tolik neztratila na síle.