Lish84

Velmi zajímavé téma se silným dramatickým potenciálem, který ale podle mě tvůrci rozhodně nevyužili naplno. Hlavní problém vidím ve scénáři: byť je docela propracovaný - každá věta a scéna v něm má svůj smysl a důmyslně si zadělává na pozdější dramatické zvraty - přesto tlačí události k závěrečné tragédii spíše násilně a nepřirozeně. V létě 2007 jsem na karlovarském festivalu viděl estonský film Třída, tématicky i zpracováním velmi podobný - např. oba filmy jsou rozděleny na jakési kapitoly, co kapitola, to jeden den. Takže Třídu použiji také jako hlavní argument - Náš vůdce totiž zdaleka nedosahuje naléhavosti její výpovědi. Ta působila velmi reálně, tíživě a naplnila despektem. Po jejím skončení jste nepřemýšleli o kvalitách filmu, ale o dnešní situaci na školách. Přemýšlení nad Naším vůdcem ale většina diváků (včetně mě) zakončí slovy "byl to jen film" - navzdory tomu, že byl inspirován skutečnými událostmi. A to je velká škoda!

"Neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!" Prodavač humoru nabízí o poznání hořčí pohled na toto téma než Jáchyme, hoď ho do stroje!, odkud citovaná hláška pochází - nicméně stále zůstáváme v komediálním žánru. Hlavní hrdina v podání Júlia Satinského se sice snaží držet jakýchsi morálních zásad, přesto i on nakonec v duchu hesla "Kdo nekrade, okrádá rodinu" něco tu a tam vezme - resp. je spíše donucen vzít. Satira na poměry v tehdejší společnosti se může zdát už trochu vyvanutá, ovšem poměry se možná změnily, ale lidé ne. Takže podle mě stále osloví. Prodavač humoru sice není film, který by kdovíjak strhl - některé dějové epizody jsou možná zbytečné či některé komediální scény rozpačité - ale rozhodně zaujme. Ukázky estrádních výstupů působí přesně tak, jak mají a jaké opravdu jsou - jako směs opravdové vtipnosti (které je ale opravdu jen špetka) a rozpačitosti až trapnosti. Nakonec nelze nezmínit nejlepší scénu filmu, jež je zároveň scénou poslední: Július Satinský v ní nádherně a zcela přesně vystihl upocenost a sporadičnost svého morálního vítězství.

Veselý příběh o klukovi, který si rád ověřuje fyzikální zákony v praxi a naráží přitom na nepochopení svého okolí. Ovšem to je mu úplně jedno :) Film jsem viděl už několikrát v dětství a nezklamal mě ani dnes, kdy jsem ho znovu zhlédl po dlouhé době. Postavy, které je velmi snadné si rychle oblíbit, spousta hlášek a scének, jež vyloudí lehký úsměv na tváři a hlavně dobrá nálada, která z filmu sálá. V hodnocení možná trochu nadržuji, ale vůbec se za to nestydím :)

V dnešní době, kdy v televizi v Kriminálce Las Vegas běžně sledujeme detailní záběry z pitvy a horory v kinech (za všechny jmenujme sérii Saw) nechutnostmi také nešetří, Kanibalové rozhodně nešokují. Když pomineme zabíjení zvířat, tak násilné scény jsou často až moc viditelně kašírované - třeba oblečení vycpané zvířecími vnitřnostmi těžko bude někdo považovat za skutečné lidské torzo. Nicméně některé scény rozhodně zapůsobí - zejména pomsta za cizoložství a znásilnění v blátě. Film ale hlavně potěší jako celek - má béčkový námět a diváckou pozornost si získává tím nejjednodušším způsobem (nahota, sex a násilí), ale přesto se mu celkem úspěšně daří tvářit jako kdovíjak vážný film s hlubokou autorskou výpovědí... Kanibalové sice nedosahují takové stylovosti jako Zombi 2 Lucia Fulciho (v jejich případě se béčko tváří jako umělecký film), ale pěkná hudba se jim upřít nedá :)

Pěkný film o tom, s jakým nadhledem se dá překonávat těžká životní epizoda. Některé dialogy a události jsou možná víc "z románu" než "ze života", ale zase je to vynahrazeno sympatickou ústřední dvojicí.

Léto. Sluníčko, koupání, projížďky na kole... Zní to možná strašně banálně, ale přesně taková atmosféra bezstarostných prázdnin z filmu vyzařuje a dokonale přesvědčí, že snad není lepší způsob trávení léta než tento někde na polorozpadlém statku kdesi na samotě. Že takové hospodářství vyžaduje spoustu práce a obnáší mraky starostí pomiňme :) Správce statku je vlastně poloamatérský film, ovšem to mu spíše pomáhá - působí tak víc přirozeně. Lehce mě zklamal akorát v jednom: v myšlence, že statek a hospodu může zachránit U rampa pro skateboardisty a bruslaře - to mi přišlo docela naivní. Pozitivní dojem z filmu to však nezkazí.

Z blízkého svahu se k vám řítí smečka zuřivých vlčáků. Dáte se na útěk, ale copak se dá psům utéct? Podobně působivých scén obsahuje film několik. Kam se na "největší přátele člověka" hrabou kdejaká zmutovaná monstra... Pustina je skrz naskrz béčko - jak příběhem, tak zpracováním - ale díky psům "v hlavní roli" neurazí a nevyvolá reakce typu "to je zase kravina".

Snaha o chytrý thriller: tvůrci vymysleli příběh, který by z fleku mohl převzít horor ala Saw či Hostel a zpracovali ho tak, aby zaujal i ty diváky, kteří právě filmy typu Saw opovrhují. V důsledku to mj. znamená, že když dojde na řezání "živého masa", tak se vše odehrává důsledně mimo záběr. Těžiště spočívá v dialogu dvou hlavních postav - resp. jde spíše o monolog čtrnáctileté slečny, jež občas přejde do slovního souboje. Libujete si, že sledujete thrillerový příběh, s jehož scénářem si někdo dal práci a nejste šizeni jako v nějakém béčku. A protože se film tak chytře tváří, čekáte nějaké zajímavé vyznění příběhu (případně i překvapivou pointu), které plně osvětlí chování mladé slečny. To ve filmu chybí. Marně jsem během titulků přemýšlel, co vlastně chtěli tvůrci sdělit a co bylo účelem jejich filmu - kromě ukojení tvůrčích ambicí.

Pohled do rozervaného nitra Viléma Mrštíka vyžadující vnímavého diváka. Divákem vnímavým a trpělivým jsem se být snažil, leč diváckého zážitku se mi nedostalo. Řečeno naplno: až na pár zajímavých míst jsem se skoro celou dobu nudil. Zajímavé je téma, pár nahozených myšlenek o tvůrčích mukách spisovatele a forma vyprávění – střídání dvou časových rovin film obohacuje a prohlubuje. Protože však tvůrcům přišlo něco jako zápletka nebo příběh nanejvýš nevhodné, tak Nedosněné sny tvoří v podstatě jen sled velmi patetických scén. Cítil jsem až příliš velké soustředění na nekonvenční a umělecké podání tématu, než touhu diváka opravdu zaujmout tak, aby posléze zašel do knihovny a vypůjčil si Pohádku máje.

Zjišťujeme, že hlavní protagonista je milý až roztomilý a zábavný a stejné přívlastky platí pro celý film. Přiznám se ale, že ke konci mi už sled scén ze zákulisí prezidentského života Václava Havla přišel lehce "na jedno brdo". Být film o půlhodinu kratší, dozvěděl bych se o Havlově osobnosti to samé. Navíc závěrečné titulky (že po Havlovi nastoupil Klaus atd.) mi navíc přišly jako umělá snaha dodat filmu nějakou pointu – vzhledem k faktu, že žádné jiné doplňující textové informace film nedoprovázely. Ne, nenudil jsem se, ale chuť na přídavek v podobě režisérského sestřihu nebo rozšířené televizní verze jsem nedostal.