Lish84

Základní námět je možná trochu přitažený za vlasy, nicméně je velmi originální a poutavý, film mě chytl hned po pár minutách. Zklamáním pro mě byl konec. Především se přiznám, že jsem ho ne zcela pochopil. Osobně bych uvítal konec bližší klasickému thrillerovému schématu - nějaké napínavé vyvrcholení. Režisér závěr ladí spíš do žánru jakési drsné romance. Přišlo mi, jako by se snažil tomu všemu násilí, které nám ve filmu ukázal, dát nějaký vyšší smysl. Tahle snaha mi přijde zbytečná: námět filmu jsem nechápal jako záminku k násilným scénám, ale k ukázaní vztahů v jedné školní třídě v hodně vyhrocené situaci. Najednou má mnohem větší význam kdejaká stará křivda, ať už oprávněná či domnělá. To mi přijde jako fascinující námět a násilné scény jsou jen jeho důsledkem. Jedna scéna v závěru mi přišla i poněkud směšná - jedna z postav po dávce ze samopalu znovu ožije, říkám si: aha, neprůstřelná vesta. Postava si klidně zatelefonuje, jenže pak opět umírá... Úplně nakonec ještě režisér přidal tři flashbacky. Proč, to jsem taky nepochopil. Možná to všechno bude tím, že nejsem Japonec :)

Příjemným zjištěním bylo, že film není taková nuda jako Vávrova husitská trilogie. V čí prospěch film dějiny vypráví je jasné hned od začátku: Klement Gottwald má plamenný projev, exilová vláda je tu vykreslena jako někdo, kdo si v závětří kuje své plány na ovládnutí republiky po válce atd. Jak moc velká propaganda film je ale hodnotit nechci, ani to koneckonců přesně a objektivně nedovedu. Nicméně z tohoto hlediska je film zajímavým svědectvím toho, jak historii vykládal komunistický režim. Bitva o Sokolovo vyplňuje podstatnou část druhé poloviny filmu a je poměrně velkolepá a realistická. I poslední scéna by zapůsobila - nástup těch co přežili - nebýt frází o československo-sovětském přátelství... Výborná je hudba Zdeňka Lišky - pozvedá kvalitu filmu o třídu výš a je to hlavně to, co dělá film koukatelným a působivým i dnes.

Docela jsem se bál nudy plné trapných klišé, ale nakonec film celkem příjemně utekl. Když už se zdálo, že zápletka s natáčením adrenalinové reklamy začne nudit, nastoupil motiv s ukrývajícím se válečným zločincem. Narozdíl např. od filmu Torque: Ohnivá kola se Hladina adrenalinu bere smrtelně vážně. Jsou tu sice vtípky pro pobavení, ne však pro zlehčení děje. Do kolen vás rozhodně nedostanou, lehký úsměv na tváři ale občas vyloudí. Lze možná filmu vytknout, že jde jen o sérii videoklipů pospojovaných jednoduchým dějem. Ovšem právě tyhle adrenalinové sekvence film oživují a jednoduchý děj zachraňují. Rozumná délka o necelé hodině a půl je přesně tak akorát (kdyby ale tvůrci dostali za úkol to celé stáhnout na hodinu, byl by film ještě nabušenější :). Možná jsem nenáročný divák, ale mám tenhle žánr rád, proto jsem byl s filmem spokojen. Ovšem podruhé se na něj zase koukat nebudu, Hladina adrenalinu je přesně ten typ filmu, na který se radši podruhé nepodívám, abych si dojem z něj nezkazil.

Na filmu mě nejvíc překvapilo (či svým způsobem i zklamalo), že je to vlastně romantická komedie. V některých scénách sice s poněkud zvláštním stylem humoru (ovšem výborným), to ale na věci v podstatě nic nemění. Ve filmu je hned několik skvělých scén, okamžiků a vypointovaných situací - například když Trojanův otec telefonuje v kavárně. Přesně tyhle scény mají tu "zelenkovskou" atmosféru, jakou známe zejména z filmů Knoflíkáři a Samotáři. V kontrastu vůči tomu je právě velmi obyčejný příběh. V tom je podle mě hlavní problém filmu: že si hraje na něco víc, než je. To je třeba znatelné na poslední scéně filmu - je v podstatě zbytečná, ne moc zajímavá, film by mohl skončit i bez ní. Jenže režisér takový klasický konec zřejmě nechtěl, proto ještě přilepil tuhle scénu, které mě spíše naštvala, než aby mi dala podnět k nějakému přemýšlení, jak měl asi režisér v úmyslu.

Film se rozjíždí celkem poutavě a napovídá, že by diváka mohla čekat hodinka a půl slušně průměrné akční zábavy. To podporuje hlavně charismatický The Rock. Je to hlavně on, kdo zejména v počátku film táhne. Jakmile vojáci dospěli k bloudění v temných chodbách, začal mě film spíš nudit. Tvůrci nabízí jen stokrát viděná klišé a pokusy o napětí. Vlastně jsem jen čekal, až konečně přijde ona tvůrci oslavované scéna z vlastního pohledu ve stylu hry. Tento na první pohled zajímavý nápad se mohl tvůrcům snadno vymstít, naštěstí se stal pravý opak. Scéna je dobře načasovaná, má tempo a určitě mě nezklamala. Bohužel hned po ní klesá kvalitu filmu zas o několik stupínků níž, naštěstí už to ale není tak hrozné jako na začátku (následuje také ještě závěrečný souboj) a dá se to dokoukat. Různé odkazy na hru mě ve filmu potěšily, jakkoli jsem jich jako poměrně neznalý hráč odhalil a ocenil jen pár (film prý nejvíc vychází z třetího dílu hry). Právě tyto odkazy a v závěru pak scéna ve stylu hry film odlišují od mnoha dalších podobných. Nízké napětí, převážně nezáživnou akci (s výjimkou herní scény a závěrečného souboje) a málo poutavou atmosféru to však nezachrání.

I přes neoriginální, přesto celkem zajímavý příběh, je film poměrně nudný. Zarazí taky hudba. Hodila by se spíš do nějaké kriminálky (však jich také režisér Zbyněk Brynych hned několik režíroval). Nejde ani tak o válečný, ale spíše psychologický film (tedy spíše pokus o něj). Čím větší mají muži žízeň, tím více propadají depresi a často i v šílený smích - zejména Rudolf Hrušínský. Většinu filmu všichni blouzní, nehnutě leží a touží po vodě. Mělo to snad být působivé, mně to přišlo nudné a spíše směšné. Když místy dojde k nějaké akci, je nakonec pohřebena pod nánosy dalších pokusů o nějakou psychologii. Když ke konci Rudolf Hrušínský opět propukne v šílený řehot, jen jsem si řekl: proboha, už zase... Přesto však exotické téma a fakt, že se nenatáčelo u nás v nějakém lomu, ale v opravdové poušti v tehdejším Sovětském svazu, nám umožňuje vidět výkony českých herců v neobvyklých rolích a díky tomu má film i méně nudné momenty. Jednat se ovšem o nějaký americký film, sotva bych asi vydržel koukat do konce.