Lilloos

A tak se nám z nejoriginálnějšího animáku stala tuctová komerční hovadina pro prcky, kteří hlavně rádi barvičky a akcičky, popřípadě stupidní vtípky. Nelíbila se mi ani animace, hlavně Shrek s Fionou chudáci dopadli. A závěr obšlehnutý z Pretty Woman: To ona zachránila jeho.

Nápad to je skvělý, ony totiž všechny pohádky, dnes zkreslené Disneyem, byly původně patřičně morbidní. A když se film může navíc pochlubit takovými výkony, jaké předvádí Signourey Weaver, její bratr a nevlastní dcera, určitě má něco do sebe. Atmosféra v průběhu stopáže houstne a závěr bych v žádné pohádce nečekala. Místy je ale snímek opravdu jen pro otrlé, z některých masek se mi až zvedal žaludek.

Smršť laciných vtípků už od začátku naznačovala že tohle není správný Shrek. Hlavní postavy, jejichž typické chování (Oslíkova ukecanost, Shrekova protivnost) bylo dřív vtipné, tím jsou teď vyloženě otravné. Těm ostatním zas chybí alespoň jediná zapamatovatelná hláška. A bude hůř.

Přestože jsem podle působivého traileru očekávala, že se budu zatraceně bát, kromě čekané (a o to lepší) bafačky na Benjiho, který si za to mohl, přiznejme si, sám, jsem svůj první horor v kině přežila v nevyplněném očekávání na něco strašidelného. Tvůrci si ani nelámali hlavu s nějakou výstavbou příběhu či napětí, první hodinu se nic neděje, pak se v několika minutách zredukuje počet zúčastněných na polovic a zbytek už je téma samo pro sebe. Už Aristoteles věděl, že drama (film) musí mít zavedenou strukturu. A poslední věc, která se u podobných filmů stále opakuje a mě stále irituje, je absolutní anarchie vůči slovu logika. Nejsem sice fanoušek detektivek, ale alespoň něco by se vysvětlit mohlo. Ale byla bych i schopná to přejít a nic velkého v tom nehledat, kdyby si v závěru snímek nezačal hrát na velevážený očistec, aneb skočte do kanálu vzhůru nohama.

Začátek je překrásný, romantická hudba tvoří kulisu animaci, nad jejíž lehkostí žasnu i dnes. Když se Sněhurka ztratí v lese, skutečně jsem cítila strach, ale pak to jde z kopce. Věčně roztržité a přihlouplé trpaslíky jsem si nikdy neoblíbila a z princezny se vyklube uječená prudička, která mě odjakživa iritovala svou bezmeznou dobrotou a navíc mi vůbec nepřišla hezká, natož nejkrásnější. A to pak klidně i mrtví můžou ožít, ale já tuhle pohádku neocením.

Tradice animovaných vánočních speciálů se mi moc nezamlouvá, Shrekoleda je ale světloučká vyjímka. Je svižná, vtipná a hlavně z ní opravdu cítím atmosféru nejkouzelnějšího období v roce. A z příběhů mám nejradši ten Kocourův: A roztomilou bambulku, co bimbá...

Příjemná jednohubka s nečekaným koncem.

Dvojka sice není v ničem horší než první Shrek, ale také nenabízí nic nového. I přesto se najde pár legendárních scén (večeře s rodiči) a potěší především další skvělé postavy (roztomilý kocourek, okouzlující Krasoň a jeho zákeřná máti a hlavně moji milovaní geniální Droslíci).

Klidně si dolovím tvrdit, že tenhle film je lepší než celý seriál! Taková záplava hlášek, gagů a narážek, která se nezaství před ničím a nikým, tu už dlouho nebyla. A navíc nepochybuju o tom, že některé scény se zapíšou mezi ty klasické, na které budeme ještě po letech vzpomínat.

Zbytečná blbinka, která však díky nepřetržité akci uběhne jako voda.