Wardan

Prince of Darkness je vlastně scénáristicky velice jednoduchý, až primitivní dalo by se říci. Ale ta magičnost každé scény z toho dělá film lepší a poutavější než by měl být. John Carpenter je pořád vynikající režisér (ty jeho faily přijdou později) a tady to jen dokazuje. Úžasně temná a stísněná atmosféra, vynikající hororová hudba a velice příjemní herci z toho dělají jeden z Carpenterových top filmů.

Jedna z osmdesátkových klasik a hlavně Eddie Murphy v jedné ze svých nejlepších rolí. Skvělá režie, kvalitní scénář, neodolatelný humor v podání fajn lidí a dokonce i ta akce je dobře udělaná. Miluju ty scény ve kterých se Axel F prokecává k ubytování v hotelu,k prohledání skladu a další. Se Záměnou a Cestou do Ameriky nejlepší Murphy vůbec (když nepočítáme jeho Oslíka ve Shrekovi).

Na S čerty nejsou žerty v kontextu dalších pohádek, které vznikly za normalizace jsem dělal analýzu a můžete ji nalézt tady.

Velice, velice zajímavý film, na kterém se bohužel čas podepsal víc než na jiných. Ve své době to ale určitě bylo absolutně převratné, ale myslím, že dnes to člověku už nemá moc co říct, protože technika holt postupuje rychle. Ale přesto dost dobrý snímek, který inspiroval mnoho jiných.

Můj první Tarkovskij. Vůbec nevím o čem to bylo, ale vím, že to bylo úžasný. Hypnotické dlouhé záběry způsobily, že jsem měl bulvy přilepené na obrazovce. Musím to vidět znovu.

Co mi na Carpenterově Halloweenu přijde zajímavé se můžete dozvědět v tomto videu.

Filmová symfonie na téma násilí, špína, hnus a šílenství a absolutní prototyp žánru hixploitation. Exrémně příjemně nepříjemný zážitek.

Náááááádhera. Film o filmu a s láskou k filmu. Není to film dokonalý, místy má opravdu trochu nepříjemné tempo a já osobně jsem měl trochu problém orientovat se v některých postavách, ale někdy si holt nevyberete film, někdy si prostě film vybere vás a dostane vás. Už dlouho jsem nebyl tak dojatý, jako když malý Truffaut kradl fotosky z Občana Kanea. Le Cinema Règne.

Fantastická narace. No fakt.