SunnyRain

Tento film jsem viděl v roce 2004 na filmovém festivalu v Karlových Varech, je to přesně 9 let. Rád bych se na něj někdy podíval znovu, tak jestli ho máte doma, nějak jste se k filmu dostali, prosím poraďte... Pro mě to taneční představení ukazovalo různé podoby lásky a připomnělo mi obrázek poškrábaného podrápaného srdíčka s nápisem: "Love has many faces..." Ten výrazový tanec a postavy v něm rozehrávají několik příběhů a několik lásek, různí lidé se k sobě různě hodí. Různé osobnosti, a vše tak jasně vyjádřené tancem, není potřeba jediného slova, geniální! Různá setkání, některé dvojice si navzájem nemají co poskytnout, pokusí se o rozhovor, ale nezaujmou jeden druhého... A naopak... Setkají se páry, které to k sobě magicky přitáhne. A přitahuje je to znova a znova, byť mezitím potkali různé románky... Ale mezi něma dvěma je jakási magie! A pro mě byla magií láska typu "Zrcadlo". V tom příběhu myslím neopětovaná láska, rád bych dokument viděl znova... Láska citlivá a jemná, něžná, vstřícná. Rozdávající. Nastavující tomu druhému zrcadlo, ale ohleduplné zrcadlo, které nezraňuje, jen dává šanci překročit vlastní stín, a vydat se výš... Zrcadlo, které nenutí, ale nabízí dobrovolnou příležitost... Láska jako Zrcadlo je velké téma, a neuvědomuji si, že bych toto téma viděl v jakémkoli jiném filmu. Zrcadlo jsem naposledy zažil před 9 lety ve Varech. Po skončení promítání se sál vyprázdnil, (mnozí odcházeli již v polovině), ale já se nedokázal odlepit od židle. Hluboký dojem!

Zalman King, režisér Red Shoe Diaries. * Krásná Jacqueline Bisset. A Mickey Rourke jako James Wheeler. Podivínský? Ne. Oproti ostatním jediná bdělá postava, kterou neustále provází malý kluk. Kdo vlastně celý příběh vypráví? Milionářský obchodník, nebo malý chlapec? Pozoruje svět, uvědomuje si svět. Tantra pohled. Ví, jak věci fungují, a nebrání se ani činům, které druzí považují za intriky. Sleduje reakce. Sleduje, jak se kdo zachová. Co druzí cítí, co si myslí, co udělají? Co by měla Emily udělat? Emily neví. Co Wheeler očekává?? Emily neví a vykřičí mu tu bezradnost do očí! Děsí ji to, jaká je uvnitř? Při čem přistihne samu sebe, co právě dělá? Opravdu by ji to mělo děsit - jaká uvnitř je? Nebo v sobě Emily najde odvahu, aby nebyla pouhou reakcí na podněty, aby vyšla ze sebe, aby projevila vlastní myšlenky, aby projevila... vlastní činy? Aby ukázala, že uvnitř není jen poslušnou realitní agentkou, poslušnou milenkou? * Celým filmem se jako vodítko táhne ústřední melodie hraná na trubku. Rozluští Emily neustále znějící motiv? Poměrně ze začátku dostává nápovědu: "Já to moc neumím, aby se mě druzí dotýkali." A následuje karnevalový rej masek a cynismu... jak se to celé vyvine s neposkvrněnou Emily? * Film jsem viděl poprvé v 15 letech a víc jak na 10 let se stal mým nejoblíbenějším, nejbližším. Možná jsem podivín jako Wheeler, když stále věřím tomu, že se dva lidé opravdu mohou dotýkat v takových hloubkách?

Když láska zraňuje, existuje i jiná možnost, než před láskou utéct, zapomenout, nechat si vymazat paměť? Vynikající Kate Winslet, vynikající Jim Carrey!!! "Jak šťastný čisté vestálky osud! Na svět zapomíná a svět na ni též. Mysli neposkrvněné věčný svit! Modlitba každá vyslyšena, vzdala se přání veškerých." Poeticky namíchaný koktejl zářivě radostných i bolestně zraňujících zážitků, o tom život je. Joel i Clementine se znova a znova snaží nalézt řešení na všechny vracející se přeludy a vzpomínky. Jak se z toho kolotoče vymotat? Až na úplném závěru filmu zazní... :)) To ať si každý poslechne sám! :) Pro ten závěr filmu, který náhodám přináší smysl a pro geniální "snivou" atmosféru celého filmu, se na tento film budu dívat znova a znova. *** Snad ještě nikdy jsem neviděl film, co by perfektně názorně uměl vyjádřit "adaptační proces", "kopírování" reálného světa do vlastní mysli. Film nic nevysvětluje, diváka rovnou hodí do Joelových vzpomínek a myšlenek, které jsou natolik (ne)věrnou kopií reality, jak to tak bývá. :)) A je to právě temperamentní Clementine, kdo vykřikne řešení toho všeho: "Chci se stát velkým, ohromným, obrovským slonem s velikým chobotem!" Právě ta impulsivní Clementine, která se z hecu rozhodla nechat si u Laguny vymazat paměť. :)) Film o mužské a ženské polaritě, Clementine je Ženou a Joel je Mužem. Oba v sobě už mají ten potenciál, aby spolu mohli žít jako pár. Dvě spřízněné duše. Film o tom, že spřízněné duše se potkávají znova a znova, navzdory vymazání paměti, a jejich setkání mají pokaždé jasný smysl. Zranění, která prožívají zas a znova, mají svůj smysl. A je to opět ta impulsivní Clementine, která v úplně poslední vteřině zašeptá: Sejdeme se v Montauku! :)