Věčný svit neposkvrněné mysli

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

O tom, jak je Eternal Sunshine of the Spotless Mind kvalitně natočený film vás přesvědčí fakt, že i přes svou strukturální složitost jej pochopíte ihned po jeho skončení, kdy do sebe jednotlivé vrsty dokonale zapadnou. Jim Carrey ve své nejlepší roli dokazuje, že komediální škatulka u něj byla úplně zbytečná, jeho dramatický talent je totiž mnohem větší. Smekám před Kaufmanem i Gondrym. (23.08.2005)

UZ prvy zaber a prvy ton hudby vas vtiahne do neskutocne zaujimavej a jedinecnej atmosfery Vecneho svitu. Briliantny herecky koncert v podani Carreyho a Winslet. Carry u mna uz totalne prelomil svoj obraz "gumenej tvare" z Masky, Kate zase uz u mna nikdy viac nebude Rose z Titanicu, ale blazniva Clementine. Vecny svit ma vsetky esencie uzasneho filmu. Dokonalu hudbu, vybornu kameru, zaujimavy pribeh, vynikajuce herecke obsadenie a dovolim si napisat miestami az Lynchovsku atmosku, ktora v kombinacii s romantikou vytvara velmi zaujimavy feeling. (30.10.2004)

Původně na tomto místě byl sáhodlouhý rozbor mé lásky k tomuto hravému, okouzlujícímu a pravdivému filmovému skvostu. Jenže po několika projekcích jsem si řekl "čert to vem". Takže krátce: Věčný svit neposkvrněné mysli JE to nejlepší co (nejen) v posledních letech vzniklo. Potřebujete vědět proč? Pokud ano, tak se na osudový vztah Joela a Clementine (... no jokes about her name!) budete muset podívat sami. Slovy totiž ten zážitek nejde ani popsat. (13.08.2004)

Čtyři věci k filmu. První, naprosto užásný herecký výkony Jima Carreyho a Kate Winslet. Druhá věc, děj, proboha nechat si mazat vzpomínky na nějakou holku -- NIKDY, jen ať je v tý kebuli pořádnej bordel. Poslední dvě věci jsou klučíčí poznatky, takže holky sorry - Kate Winslet má hezký nohy a Kirsten Dunst tam skáče po posteli jenom v kalhotkách. Originální scény umím prostě ocenit, ještě navíc v originálním příběhu. (23.11.2007)