Myath

(kviff 52) Nechápu, proč ten pán před filmem zmiňoval, jak skvělý je tento film na velkém plátně. To, co přišlo potom ve formátu jen o něco málo lepším než vertikální video na youtube, bez minimální vizuální nápaditosti, bylo roztahaných 90 minut děje, co by sotva stačil na krátký film. Roden, který hraje horní polovinou obličeje jeden výraz a pronese asi deset vět, a jeho hledání ztraceného syna je slátanina nekonečných a nudných obrazů, pro které není nejmenšího důvodu. Film nemá žádné tempo a zbytečná stopáž otravuje stále více s každou další minutou.

Stopáž filmu mohla být poloviční. Je to film o diplomacii takže se dalo čekat že to bude velmi upovídané, ale proč je tam navíc tolik prázdných záběrů které zpomalují už tak líné tempo? Připadá mi že tvůrci neměli úplně jasno co natáčí, jestli biografii nebo pohlednici od moře. Některé rozhovory jsou několikrát prolnuté záběrem na moře nebo město, což rozhodně nepřispívá vtáhnutí do děje ani zájmu o tomto co se zrovna probírá. Hype machine jede naplno, ale čelist vám z toho v kině nespadne. Masaryk je dvě hodiny nastavovaná kaše a lví strategie vyšla. Film obstál ve slabé konkurenci roku 2016, s tím co se chystá na 2017 by to měl těžší.

Pohádka o tom, jak logika šla na výlet a vzala s sebou i část příběhu. Ale to, co zůstalo, naštěstí stačilo na překvapivě hezkou pohádku. Hlavní dvojici to klape a baví celou dobu a občasné narážky na náboženské pověry rozesmějí. Po dlouhé době zase jedna pěkná česká pohádka, která příjemně potěší a dokáže se vyhnout trapnosti. Kdybych chtěl, můžu najít pár vad na kráse (kýčovitý konec, pár nesympatických vedlejších postav nebo tradiční nic moc cgi mraky), ale celkový dojem je velmi dobrý a spokojenost převládá.

(51. Kviff) Telenovela zhuštěná do hodiny a půl, nicméně se stejnou absencí děje i logiky. Julietta je celý život neustále překvapována bolestnými momenty, které ale tušíte desítky minut dopředu a jen se chytáte za hlavu, jak jí to mohlo uniknout. Dvě herečky pro dvě období života alespoň trochu usnadňují orientaci ve zmateném dějí s flashbacky a flashforwardy, přesto obě hrají stejně otravnou a nesymtickou postavu.

Předně, pokud to jen trochu jde, vyhněte se dabingu obrovským obloukem! Genialita vtipů, jako u spousty podobných seriálů, je ve slovních hříčkách, narážkách a lstivých dvojsmyslech, které nevinným dítkům snadno uniknou. Navíc to, co Kristen Schaal, co by Mabel předvádí, český dabing spolehlivě pohřbívá. Zbytek obsazení podává také velmi kvalitní výkony a postavy jsou zábavné a snadno si je zamilujete. Animace je perfektní a seriál po celou dobu udržuje správný mix komedie a záhadné atmosféry. Je opravdová škoda, že vznikly pouze dvě série, na druhou stranu možná o to více silnější je finále ve chvíli, kdy Gravity Falls ještě neztrácí dech a dojemně zakončuje dobrodružství Dippera a Mabel. Do I love Gravity falls? [✓ ] Yes, [✓ ] Definitely, [✓ ] Absolutely!!!

V době, kdy se jedna kniha natáčí jako trilogie, je přístup Tima Burtona, nacpat tři knihy do jednoho filmu, opravdu překvapivý. Pro někoho, kdo (jako já) nečetl knihy, to nemusí být nutně špatné, nicméně rozložení a tempo filmu tím trpí. První knize je věnována většina stopáže a chvílemi jsem se přistihl, že se celkem nudím. Další dvě knihy (velmi volně) nacpané do poslední půlhodinky už ale odsýpají slušně. Eva Green mě po odzívaných 300 a Sin City příjemně překvapila a Ajťák Roy naštěstí nemusel předstírat roli starostlivého otce příliš dlouho. Dětské postavy nebyly otravné, což je moje velmi častá obava u podobných filmů. Čekal jsem příjemnou pohádku a tu jsem do určité míry i dostal. Nevím ale, jestli to stejně ocení menší dítka a tím pádem i jejich rodiče. Z Enochových experimentů přeci jen trochu mrazí a Hollows tentokrát nejsou Burtonovsky podivně roztomilé příšerky, ale spíš bratranci Marvelovského Carnage a Venoma, což není vůbec zlé. Burtonovi filmy nepovažuju za must see, ale je příjemné, že většinou neurazí ale potěší.

(51. Kviff) Jako tečka za festivalovým dnem, téměř dvouhodinový boj s usínáním. Popisek ve festivalovém programu (stejný jako tady na stránce) popisuje úplně jiný film - tohle je soft porno. A díky Iremarovi by to mohlo být i dobré porno. Jenže tam, kde porno nacpe mnohem více děje do fajn 20 minut vašeho času o samotě, tady sedíte v plném sále s rukama raději tak, aby na ně bylo vidět a zoufale čekáte, kdy se něco stane. Takže se smíšeným pocitem totálního otupění a mírného vzrušení opouštíte kino a nechcete si přiznat, že jste možná prospali TEN moment, který by filmu dal smysl, ale moc dobře víte, že vzhůru vás udrželo jen čekání na další scénu ve sprchách, ranní hygieny, nebo exkurzi po noční textilce.

(51. Kviff) Omlouvám se všem, ale prostě nemůžu dát víc. Naprosto chápu místní hodnocení a nadšení diváků v sále, uvědomuju si, co se film snažil říct a čeho (asi) i na konci dosáhl, ale když si představím, že by mi někdo takovým způsobem naboural život, tak bych si musel hodit mašli. Toni je mi nesympatický. Jeho parukou, falešnými zuby. Jako člověk, který ničí snahu někoho jiného něco dosáhnout, protože on to zrovna nepovažuje za smysl života. Asi se z mnoha důvodů dokážu mnohem víc ztotožnit s jeho dcerou (ano, taky pracuji v korporaci, a dokonce mám i hrubou představu o tom, jaké to je rozjíždět novou pobočku někde v Rumunsku). A právě ona jediná mi dala nějaký důvod pro zmírnění mého odporu k Tonimu. Jednu * ji dám za scénu se zeleným dortíkem (i když trefil růžový, ale co už) a druhou * za nude party. Jinak pro mě, bohužel, tři hodiny nervydrásajících nehtů na tabuli.

Filmový benchmark, takhle se to má dělat! Alfonso Cuarón definoval další filmy o Harry Potterovi, tajil mi na dlouhé minuty dech u Potomků Lidí a teď mě přivázal k sedačce, nasadil mi 3D brýle a na klím položil balvan abych se 90 minut ani nehnul a s otevřenou pusou zíral na plátno - na technicky bezchybné, nekonečné záběry, při nichž mi dokonalý Atmos zvuk (panebože ten úvod!) naháněl husí kůži a mrazil po páteři. A když bylo po všem a tělo se probíralo z audiovizuální paralýzy, Alfonso mi pozvedl spadenou bradu a zašeptal, "teď si to dej ještě jednou". A já poslechl. Gravitace není o příběhu (ten ostatně shrnuly Tina Fey a Amy Pohler na 71. Zlatých Globech), ale třikrát mi nahnala slzy do očí epickým zvukem, obrazem, a vědomím, že takový zážitek jsem v kině nepoznal a od té doby stále doufám v další takový.

World of Warcraft jsem hrával celkem intenzivně přes 10 let, kolik času jsem strávil s nepřekonaným RTS Warcraft 3 a multiplayerem War2 v hodinách informatiky na základce už ani nespočítám. Každopádně vím o Azerothu celkem dost a Warcraft na filmovém plátně byl můj hráčský mokrý sen. Nerdgasmus se ale nekonal. Nepřišlo ale ani zklamání, kterého jsem se tak bál. Problém Warcraftu je jeho rozměr. Lore jeho obrovského světa je zachycený v mnoha hrách a ještě více knihách, se spoustou postav a událostí. A i když se film soustředí na velmi důležitou kapitolu historie Azerothu, protože potřebuje představit obsazení věcí budoucích, nebyla to nejlepší volba. Pro diváka neznalého (alespoň her) je představených postav mnoho a výskyt některých bude v případném pokračování přinejmenším matoucí. Pro mě jako fanouška, je tato kapitola po příběhové stránce spíše z těch méně přitažlivých. Jsem ochotný přimhouřit oko nad odchylkami od předlohy a budu doufat v pokračování (Čínské tržby mi stále dávají naději), které se snad nebude bát otevřít epičtější příběh, protože svět vytvořený pro tento film, i přes slabší děj, atmosféru Warcraftu zachytil docela dobře.