foils

Dokument o digitální filmové technice, jenž má dvě obrovské přednosti. Jednak poskytuje poměrně dobrou představu o pokroku, který hlavně digitální kamery prodělaly během uplynulých dvaceti let, a ukazuje ho na přelomových snímcích, jednak v něm své zkušenosti a názory prezentují jedni z nejvýznamnějších filmařů posledních dekád - a to nejen režiséři blockbusterů jako George Lucas, James Cameron nebo David Fincher, ale i méně mainstreamově orientovaní tvůrci jako Lars Von Trier, David Lynch, Steven Soderbergh nebo Martin Scorsese. To je rozhodně super, a i pokud (tak jako já) nejste zrovna vyznavači Hollywoodu, je jasné, že jinde než v USA by snímek s takovým množstvím představitelů filmařské extraligy jednoduše vůbec nemohl vzniknout. Na druhé straně má film i své slabší stránky a opět zmíním dvě největší. Předně, vše je letem světem a například problematika 3D nebo natáčení na fotoaparáty a spousta dalších témat jsou zmíněny jen velmi okrajově nebo vůbec. A pak, film je cílen na co nejširší publikum, takže se nepouští do přílišných technických podrobností. Nicméně jako populární úvod k danému tématu jistě více než OK. *** 1/2 (70 %)

Radku Johnovi se za jeho kariéru mnohokrát podařilo vyhmátnout, co si obecenstvo žádá (naposled při volbách v roce 2010). Bony a klid působily ve své době velmi atraktivně a drsně. Olmerovo vyprávění vtáhne do děje, narace zručně kombinuje dramatické postupy s vyprávěním obrazem (jež bohužel značně devalvuje ten nešťastný hudební doprovod). Škoda, že z lesku a bídy veksláků ukazuje spíš tu bídu - snad kvůli snaze uspokojit normalizační schvalovače. Taková drobnost: Tady za mladýho vobčas zaskočí támhleten dědek.

Zábavná provokace na téma "stupid Americans". Rozmlácení zboží v jižanském bazáči na jednu stranu výborně pobaví, na druhou připomene, že tvůrci jistě dali jeho crazy majiteli nemálo vydělat. *** 1/2

Borg s McEnroem formálně připomenou nedávný film o Niki Laudovi Rivalové s tím rozdílem, že Janusu Metzovi a spol. se některým problémům Howardova počinu podařilo vyhnout. Hodně zdařilý je vizuál - estetika přelomu 70. a 80. let dnes celkem frčí a Borg/McEnroe toho v nemalé míře využívá. Mizanscéna vyvolává dojem skutečného světa, nepůsobí jen jako kulisa. I když se snímek neubránil určité videoklipové efektnosti, docela se mu to povedlo vybalancovat určitou uměřeností a střídmostí. Leckteré výjevy jsou jen naznačeny a tím věrněji zobrazují krátký ale intenzivní zážitek či vzpomínku. Podobnou kvalitu má i filmové ztvárnění tenisových duelů. I přes uvedené přednosti je potřeba přiznat, že Borg/McEnroe nedisponuje příliš silným scénářem. Aspoň však většina dialogů nezní tak idiotsky jako v Rivalech a oba protagonisté se snaží i trochu hláškovat. 75%

Zde poměrně často prezentovaný názor, jak je Carol formálně bezvadná, úplně nesdílím. Film ve mně spíš vyvolává dojem, že kdykoliv tvůrci nevěděli co dál, tak rozehráli další téma. Témat mnoho, ale nejsou rozpracována příliš do hloubky, takže divák ztrácí s postavami kontakt (a obávám se, že totéž se přihodilo i Cate Blanchett, neustále se usmívající jak Mona Lisa). Zpestření typu úvodního flashforwardu pak působí trochu samoúčelně. Vysloveně vedle jsem nebyl ani z vizuálu. Je hezké, že se točilo na 16mm film, jenže ve výsledku to příliš není poznat - jednak dnešní materiál skoro netrpí zrnitostí ani jinými podobnými vadami, jednak se velká část filmu odehrává v potemnělých prostorách, tudíž je většina záběrů lehce podexponovaných a film šumí zhruba stejně jako digitál. Největší devizou Carol tak zůstávají dokonalé postavy obou hlavních hereček - jež si můžete užít v jediné erotické scéně.

Čekal jsem zfilmované počátky Talking Heads, a viděl sérii banálních historek typu parta smažek rozbije při stěhování piáno, protože se jednomu z nich začne chtít čurat. Komiksový styl CBGB není nezajímavý a mohl by být i příjemným osvěžením, kdyby měl snímek alespoň uchazejici scénář. Autoři se ale rozhodli komiksově-videoklipovou formu využít populisticky pro zamýšlené -náctileté publikum, a tak veškerou případnou originalitu utopili v kvantech figurkaření, vulgarit, agresivity a rádoby cool scén. Rozhodně zklamání, byť film nepostrádá slibné stránky.

Když jsem se dozvěděl, že Petr Václav natočil další film z rómského prostředí, byl jsem lehce v rozpacích. Snímků o Rómech už českými kiny od dob Marianových pár proběhlo, a co si budeme povídat, většina z nich žádnou velkou uměleckou ani komerční výhru nepředstavovala, maximálně posbíraly pár festivalových cen. Moc jsem proto nevěřil, že by se režisérovi podařilo podruhé vykouzlit něco neotřelého, těšil jsem se však aspoň na geniální vizuál, tím spíš že za kamerou opět stál mistr Kučera. První očekávání se mi potvrdilo, druhé nepříliš. Děj filmu je celkem prostý (což dává tušit, že o něj až tolik nejde), implicitní význam a vizuální stránka zase téměř totožné s El Paso (tedy nic moc). Zbývají tak jen perličky na dně - zejména neokoukaná dvojice hlavních protagonistů, jež má kamera ráda a dopřeje nám si jich do sytosti užít. Celkově však zklamání a to ani nezmiňuju řadu dalších problémů typu - abych ocitoval Marigolda - "didaktičnost a herecká / inscenační topornost některých scén".

Zajímavější film, než se na první pohled může zdát. Přes nepravděpodobnost děje a nechtěnou (i když kdo ví - viz dále) směšnost většiny hlavních postav (extrémem je v tomto směru šmoulí Rudolf Kubík v roli Tomáše se svým kulichem; hlavně u Jany Brejchové jsem ale byl celý film na pochybách, zda záměrně přehrává, nebo vlastně hraje samu sebe) se paradoxně jedná o poměrně realistickou kritiku krize partnerského života. Dobově poznamenaný je snad jen pohled na výchovu - to, co bylo za pozdního komunizmu považováno za přílišnou rodičovskou benevolenci, je dnes de facto normou. Konec filmu se při povrchním čtení může jevit jako (nepravděpodobný) happyend. Přistoupíme-li však na to, že Simonino zhroucení hned po návratu z porodnice stejně jako její nezájem o partnerský vztah jsou ve skutečnosti pouhou uměleckou zkratkou, jsme najednou svědky počátku již třetí generace hysterických single matek - jejichž vnitřní rozháranost nakonec pěkně ilustruje soundtrack. Za povšimnutí stojí i způsob, jakým jsou vykresleny mužské postavy: Otec Simonina dítěte je bezcitný hochštapler, Tomáš (který jí zachránil život) zase hodný blbec, který Brejchovou místo do hospody pozve do menzy na fazolovou polívku. Ještě nejlépe z toho vychází matčin milenec, ale i ten je snadno manipulovatelný a ve finále nedokáže být oporou ani své rodině, ani milence. Brejchová s Brodskou tak vlastně jinou možnost, než se sblížit, nemají... Bonusem tohoto zapomenutého filmu (přes výše řečené celkem po právu ve stínu o rok pozdějšího Schormova Vlastně se nic nestalo) ze sklonku 80. let je pár docela odvážných záběrů Brejchové.

Koukejte se nabiflovat životopisy Chanel a Stravinskýho, my vám za to pustíme pohádku! :) Největším kladem filmu je bezpochyby neotřelý vizuál. Tvůrci si dobře uvědomovali, že film o špičkové módní návrhářce prostě nemůže vypadat jako 99 procent filmů z období před a po 1. světové válce, a v tomto bodě jednoznačně uspěli (i když ty lampičky, které měli muzikanti v orchestru nad svými pultíky, mi do roku 1913 moc nepasovaly). O poznání problematičtěji se jeví scénář a vůbec obsah filmu. Začnu tím, že snímek na jedné straně vyžaduje od diváka větší než malé znalosti o životě a díle (resp. jeho přínosu) titulních protagonistů nebo francouzských reáliích, na druhé nakládá s historickými fakty poměrně volně - většina děje je fikce, navíc nepříliš hutná. Je to ten typ filmu, kde se moc nemluví, ale když už se promluví, vyznívá to o to trapněji. Motivace hlavních postav je přitažená za vlasy. Pár erotických scén to bohužel nevytrhne. V závěru se sice tvůrci pokusí vytáhnout ještě pár trumfů, přesto se celkově jedná o nedotažený snímek, který vám za chvíli vyšumí z hlavy.

První Woodyho realizovaný filmový scénář. Jeho vtípky se nezapřou, bohužel však většinou fungují jen tehdy, když je pronáší on sám. Zkuste si ho představit na místě Petera O'Toolea a film by získal na zábavnosti i zajímavosti. Styčných bodů s některými pozdějšími dílky jako Sex noci svatojanské nebo Cokoliv jste chtěli vědět o sexu... by se našla celá řada, celkově je ale tenhle film spíš bizarní kuriozitou příliš nevytěžující potenciál spojení jmen Sellers a Allen.