foils

Antiteze Ostře sledovaných vlaků. Na rozdíl od odbojáře Hrabala autor knižní předlohy Karel Zídek za války šmelil s tabákem a válel se s německýma děvkama :) Provedení je typicky kachyňovsky historicky teatrální - hlavně první půlhodina působí svou relativně (dů)vtipnou ukecaností jako nějaká divadelní inscenace, což ještě podtrhuje prostředí lodní kajuty. Přes některé ne úplně podařené aspekty Kachyňův film rozhodně není triviální, významů je v něm víc než dost (viz dále), stejně jako žánrů (romantická komedie, válečné drama, coming of age). _______ Témata české pasivní rezistence vůči fašizmu a ne vždy spravedlivých předsudků vůči Němcům byla koncem 80. let poměrně progresivní. V éře končící normalizace navíc nesla i aktuálně kritický podtón: Zatímco v případě rozkrádání "eráru" se můžeme dohadovat, zda šlo o vyjádření autorova znechucení nad českou "vyčuraností" (i za komunizmu), nebo naopak prorežimní satiru, zachycení toho, že Češi možná za války nebyli až takoví hrdinové a naproti tomu ne všichni Němci byli špatní, jednoznačně šlo proti oficiální propagandě. Z tohoto pohledu chápu i postavu Karlova otce (přehrávající M. Moravec) jako režisérův výsměch okázale stranicky uvědomělým (a přitom nacionalisticky smýšlejícím) antifašistům. _______ Zajímavé je, že film i přes odvážné záběry Markéty Hrubešové a opodvazkovaných dámských stehen není až tolik sexy jako některé jiné Kachyňovy opusy (jakkoliv je hodně o sexu a sexistický). Režisér totiž zachytil spíš takové v podstatě nevinné blbnutí dvou teenagerů než nějaké rafinované sexuální hrátky. _______ Závěrem bych chtěl říct, že i když jsem Kachyňovi zkritizoval poněkud teatrální mluvu (a našlo by se toho víc - např. ne 100% pochopitelné motivace postav), pořád je jeho scénář mnohem uvěřitelnější než výtvory řady současných nejen českých tvůrců. Raději trocha kachyňovské užvaněnosti než dementní rádobycivilní dialogy z filmů typu Rivalové nebo Život Adele. *** 1/2

Zajímavé dílko. Děj a zápletka jsou natolik přehnané a nesmyslné, že vás tento film těžko může urazit, naštvat nebo vám přivodit depresi. Jinými slovy, Schůzka naslepo nezarmoutí, což u komedií nebývá zdaleka vždy pravidlem. Na druhou stranu se stejně těžko dá mluvit o tom, že by vás vyloženě potěšila: Většina gagů je totiž natolik provařená a triviální, jako kdyby je vymýšlelo osmileté dítě. Prostě takový pokus o resuscitaci filmové grotesky s oživením v podobě typicky US '80s hudebních čísel.

Čekal jsem zfilmované počátky Talking Heads, a viděl sérii banálních historek typu parta smažek rozbije při stěhování piáno, protože se jednomu z nich začne chtít čurat. Komiksový styl CBGB není nezajímavý a mohl by být i příjemným osvěžením, kdyby měl snímek alespoň uchazejici scénář. Autoři se ale rozhodli komiksově-videoklipovou formu využít populisticky pro zamýšlené -náctileté publikum, a tak veškerou případnou originalitu utopili v kvantech figurkaření, vulgarit, agresivity a rádoby cool scén. Rozhodně zklamání, byť film nepostrádá slibné stránky.

Díra u Hanušovic ve mně nevyvolavala přehnané očekávání, přestože Miroslav Krobot jako filmový herec patří mezi mé oblíbence a Krobot-divadelník má můj respekt. Už filmový plakát mě lehce vyděsil svou klišoidností a plagiátorstvím Bohdana Slámy. Bohužel oba tyto problémy se jak červená nit táhnou i celou v pravdě ďábelskou stopáží filmu samotného - a s nimi spousta dalších. _______ Začnu obligátně tím, že téma neutěšenosti života na venkově bylo jen v naší kinematografii zpracováno snad stokrát. Krobotův snímek pak působí jako kompilace nejbanálnějších a nejklišovitějších scén ze všech těchto filmů. Jak se v posledních letech stává dobrou tradicí, místo skutečných postav tu máme směšné figurky, které si tentokrát dělají srandu z jihomoravského tvarosloví (záměrně nepíšu nářečí, protože výslovnost je až na výjimky pražská - včetně Reného Přibila v roli Němce Hanse). Herci tudíž přehrávají o sto šest, jediný, komu scénář dovoluje předvést aspoň trochu zajímavou kreaci, je Plesl coby obecní hrobník a děvče pro všechno, solidní výkony pak dodávají ještě Čermák s Babčákovou. _______ Děj snímku prakticky neexistuje, výše uvedený text produkční společnosti neshrnuje - jak jsem si naivně myslel - expozici, ale asi tak 80 procent všeho, co se na plátně stane. Venkov je podle Krobota místem totálně odstřiženým od světa, kde se nic zajímavého neděje, nanejvýš se plní základní fyzické potřeby. Bohužel, něco podobného se da říct i o Krobotově filmovém stylu. Libuje si v dlouhých statických záběrech a notně provařených motivech - chátrající kostel, kapající voda, nikdy nedostavěný dům, Vilhelmová jako vesnická alfa samice atd. atd. You name it, Díra's got it. Jako zdroj všech problémů vidí Krobot nefunkčnost vesnické rodiny, proto je třeba další zakládat buď v cizině (Jaruna), nebo ji raději nezakládat vůbec, zbořit místní konvence a stát se svobodnou matkou (Maruna). Coby experimentální divadelní představení by možná Díra u Hanušovic mohla fungovat, jako film je ještě zbytečnější než její předobrazy v podobě dílek Bohdana Slámy nebo Roberta Sedláčka, jakkoliv problematických. Poměrem ambic a výsledku Díra dává vzpomenout spíše na někdejší filmový debut jiné nepochybně zajímavé herecké osobnosti - Městečko Jana Krause.

Kdepak Sorrentino, to Scorsese natočil aktualizovanou verzi Sladkého života pro 21. století! Hodně ohlasů na tento film praví, že nekritizuje, jen ukazuje, že být bohatej je super. To ale není úplně pravda, vždyť v prvních dvou hodinách zaznívají nejrůžnější pochybnosti a výčitky docela pravidelně. V poslední třetině pak dochází na "potrestání viníka", jenž si musí projít očistcem. Na rozdíl od mnoha klasických gangsterek však Vlk z Wall Street nelíčí hrdinu jako deviantního magora, ale ukazuje obecněji, kam spěje systém založený na chamtivosti, individualizmu (záměrně nepíšu individualitě - Scorseseho (a DiCapriův) Jordan Belfort není charizmatický sympaťák, jako spíš plebejský floutek odvedle) a snaze o přechytračování pravidel. Předposlední půlhodina může na někoho působit jako oslava Jordanovy odhodlanosti jít svou cestou, spíš se na ni dá ale pohlížet jako na připomínku toho, že nic není černobílé: Stejně jako padouch může ctít (aspoň v určitých situacích) určité zásady, tak i mnohem slušnější lidé dennodenně přispívají k úspěchu takovýchto Belfortů.

Hezké obrázky!

S každým dalším zhlédnutím tohoto filmu s údivem zjišťuju, kolik je toho v něm hollywoodského: Všudypřítomná rodinka, zlo není člověku vlastní, ale přichází odkudsi zvnějšku, Američané bojují div ne za záchranu světa (do toho trocha obligátní kritiky studené války, tajných služeb a jejich dezinformací). Co je však na Vesmírné Odyseji tak jedinečné, je její filmový styl. Na jedné straně hypnotizující ztvárnění vesmírných technologií a speciální efekty, na druhé vlastní čistě filmový jazyk, jímž promlouvá hlavně v úvodní a závěrečné části. Kubrick tímto filmem definoval hollywoodskou normu zobrazení kosmu a paradoxně se zároveň definitivně vzdálil mainstreamu. Jeho předchozí snímek Dr. Divnoláska..., s nímž má 2001 jinak spoustu pojítek, proto vedle 2001 působí dojmem pouhé studie.

Nejsem skalní fanoušek Jarmusche, většina jeho filmů mi ale je přinejmenším sympatická. V případě Only Lovers Left Alive mi připadá, že tentokrát buď šil horkou jehlou (tomu by napovídal kontrast mezi více než slibnou expozicí a nemastným neslaným dramatem, které následuje), nebo se dostavila únava materiálu. Parodie na Twilight a Půlnoc v Paříži - proč ne, potemnělý vizuál a nahá upírka Swinton samozřejmě potěší, na dvouhodinový film ostříleného auteura je to ale trochu málo. No dobře, *** 1/2

Líbí se mi ten typicky sedmdesátkový styl, už proto, že jsem na takovýchto filmech vyrůstal. Méně už jsem nadšen zbytečně šroubovaným scénářem, který se snaží maskovat vlastní prázdnotu a vykonstruovanost dalšími a dalšími nepřehlednými klikami v tajných službách. Ale pak jsem si vzpomněl na Bushovo válčení a naopak jsem musel ocenit jistou jasnozřivost příběhu. Dobře funguje i otevřený konec. Vtipné jsou stereotypy vůči ženám, černochům nebo Němcům, to už by asi dneska neprošlo :)

Dlouho jsem nevěděl, proč tady má Základní instinkt o tolik vyšší rating než Devět a půl týdne, až jsem si oba filmy nakonec znova pustil a pochopil. Určitě to není jen tím, že Základní instinkt je napínavá detektivka, zatímco 9 1/2 týdne se snaží být psychologickým filmem o vztazích (takovou variací na Poslední tango v Paříži), ale kvůli nesmyslnosti chování postav se mu to nedaří. Jsou tu i jiné kvality, zajímavosti a legrácky, které člověk těžko docení jako teenager. Celkově se dá říct, že si Verhoeven dělá srandu z hollywoodských konvencí, a tak je různě narušuje a obchází. Odvážné záběry netradičního sexu tak střídají superkonzervativní scény z policejních open spaců. Americkým divákům se vzorně servírují obě obligátní linie (pracovní i soukromá), ale natolik propleteně, až se stávají dvojjedinou. To neplatí jen pro Nickovy vztahy (milostné i přátelské - na jednom místě prohlásí, že jeho jediným skutečným přítelem je Gus), ale třeba i pro vztahy Catherininy. Nebo že by Základní instinkt byl jen varováním, abychom nemíchali pracovní a soukromé vztahy? :D Zajímavá je na jedné straně politická nekorektnost - sexualita i sexizmus (viz přínos Nickových kolegyň pro vyšetřování), na druhé postava silné nezávislé ženy Catherine, s níž je tradiční macho Nick s to uhrát maximálně remízu. Prostě promyšlený snímek plný protikladů, pečlivého dodržování tradic a jejich boření.