foils

Příznačná scéna, která celkem dobře vystihuje tento film: Saint Laurent jde po ulici, ve výkladní skříni zahlédne obřího kovového Buddhu, vejde dovnitř a koupí si ho. Bezmála dvouhodinové dílo původně herce Jalila Lesperta působí jako sbírka náhodných výjevů ze života Yvesa Saint Laurenta. Určitě se v ní najdou více než zdařilé jednotlivé obrazy, ale taky víc než spousta těch nepříliš zajímavých, a hlavně moc není jasné, proč vlastně nám Lespert ukazuje právě tyhle. V poslední letech se stalo módou zaměřovat životopisné snímky jen na jednu konkrétní epizodu ze života dané osobnosti. Lespert touto cestou nešel, avšak nesnažil se ani převyprávět celý životní příběh YSL. Spíše se pokusil přiblížit Laurentovu osobnost, a to zejména na jeho interakcích s nejbližším okolím. Potud vše legitimní. Problém nastává při popisu Laurentovy práce. Přestože je ve filmu několik scén, kde postava YSL velmi jednoznačně dává najevo, jak je jí nepříjemné účastnit se módních přehlídek, zabírají právě ony poměrně významnou část stopáže. Naopak samotnému tvůrčímu procesu navrhování je věnováno nepoměrně méně prostoru, přestože právě tvorba měla být Laurentovi podle jeho opakovaných vyjádření ve filmu životní nutností. Lze namítnout, že modelky na molu vypadají efektněji než muž hrbící se nad svými skicami. Možná, v tomto filmu však většina záběrů z přehlídek působí spíše úmorně, není jasné, co chtěl YSL svými kolekcemi sdělit. Je to škoda, protože i mezi scénami z předvádění módy se najde pár přinejmenším příjemně osvěžujících (kolekce podle Mondriana nebo přehlídka z roku 1971, kde je Laurentovo vizionářství vtipně zdůrazněno houseovým soundtrackem) - ironicky jsou však právě ty naopak krátké.

Už nevím, proč jsem na tenhle film nešel, když ho dávali v kinech (asi mě tenkrát ovlivnila trochu rozporuplná upoutávka v Paskvilu :) Příležitost vidět ho ve věku jakž takž spadajícího do jeho cílové skupiny jsem tedy prošvih, stejně jako možnost se na něj nějak emocionálně napojit. Z tohoto důvodu ani nebudu hodnotit._____ Mexická jízda je filmem o dospívání pro dospívající, který se od jiných snímků podobného zaměření odlišuje hlavně tím, že je stejný jako jeho publikum: Ukecaný, polopatický (přitom se snaží působit rafinovaně), často blábolí o nesmyslech (samozřejmě jazykem teenagerů), chce být vtipný a zároveň se bere vážně, vyžívá se v banalitách, protiřečí si (kritika vybíjení zvířat vs. ukázka nesnadného údělu rybářů), je nadržený, naivní a zároveň agresivní. Pointa přístupu bratrů Cuarónů spočívá v tom, že kdyby se někdo pokoušel jejich dílku vytýkat jakoukoliv těžkopádnost, banalitu apod., fanoušek snímku může kontrovat, že přece právě těchto průvodních jevů dospívání si je tento film vědom a přesně o nich (ve druhém plánu) vypráví. Konkrétním příkladem buďtež neustálé otravné voiceovery: Zatímco jeden by je mohl považovat za realizační kostrbatost a projev neschopnosti vyprávět obrazem (anebo taky podbízivosti sdělení jazykem, kterému teenageři dokážou porozumět), druhý je může vykládat jako rafinované znázornění toho, jak dospívající o všem neustále kecaj, a nikde žádnej čin :) Podobně by se dalo debatovat o údernosti či naopak povrchnosti hojné kritiky všerůzných společenských jevů nebo třeba o rafinovanosti/lacinosti ztvárnění coming of age zhmotněním nevázaných fantazií všech -náctiletých a jejich následného ukáznění závěrečným twistem. Ale jak už řečeno výše - nemá to valný smysl (podobně jako debaty s teenagerem), tak to raději shrnu: Mexická jízda je film o dospívání natočený tak, že ho dospívající nemůžou nemilovat. Diváky, kteří si už vlastním dospíváním prošli, nijak přes míru neurazí. A co jim tedy může dát? Především poznání, že Cuaróni už tehdy disponovali schopností předhodit obecenstvu efektní podívanou, která netradičním způsobem zužitkovává tradiční hollywoodská klišé (teď mám na mysli hlavně závěrečný twist), a taky pochopíte, kde brali inspiraci tvůrci Snowboardáků (a možná třeba i Příliš mladé noci). Dvě nebo tři solidně erotické pasáže jsou pak vítaným bonusem.

V kině jsem Exotiku viděl nějakých 10 let od jejího vzniku a byl jsem nadšen. Teď, o dalších 10 let později, jsem si ji pustil na DVD, a bohužel jsem nezjistil jen, že filmové plátno tomuto snímku sluší mnohem víc, ale i to, že Exotica není bezchybná. Co stále funguje výborně, je nervní atmosféra - vedle scén z night clubu hlavně v interiérech se zvířecím "obchodníkem" Thomasem. Rovněž způsob narace je i podle současných měřítek zajímavý, byť pro mnohé dnešní diváky asi nebude nemožné příběh rozplést ještě před příchodem finále. Problém ale vidím spíš v (ne)logice jednání některých postav a taky ve vedlejší dějové linii právě s Thomasem. Ta se spíš než jako nedopovězená jeví poněkud nedopracovaná. Dá se samozřejmě argumentovat omezenou narací (tzn. o Thomasovi víme pouze to, co o něm ví Francis), nicméně: Thomas ví, že po něm jdou celníci i berňák, a on místo toho, aby co nejrychleji zmizel, jde cizímu člověku napomoct k vraždě - to má být nějaká satira na pašeráky?! Zkrátka zatímco Egoyan-režisér měl našlápnuto k vytvoření skutečně osobitého nadčasového díla, Egoyan-scénárista šil tentokrát trochu horkou jehlou.

Příběh Alvina Straighta nepochází z Lynchovy hlavy, jde o filmovou verzi skutečné události a stojí za ní Lynchova spolupracovnice a tehdejší partnerka Mary Sweeney. Je určitě zajímavé sledovat, jak si Lynch s tímto typicky americkým námětem pohrává, jak ho dokáže ozvláštnit/ironizovat, a přitom to dělá tak, aby se průměrný americký divák stále mohl dojímat. Třeba scéna se svazkem prutů, jež mají symbolizovat soudržnost rodiny (jedno z nejprofláklejších hollywoodských témat), je vzhledem k životní situaci jejích protagonistů (stařík 10 let nepromluvil se svým bratrem, zbouchnutá dívka ze strachu utekla z domova) z tohoto hlediska asi nejúsměvnější. Ještě intenzivnější ponor pod hladinu amerického snu zase představuje vzpomínání na účast ve 2. světové válce: Místo obrazů osobní statečnosti se hlavnímu protagonistovi vybaví 'friendly fires'. Samotný žánr road movie, který se Lynch rozhodl dekonstruovat, svým způsobem představuje jeden ze symbolů americké svobody - třeba v podobě Bezstarostné jízdy. The Straight Story je pak její karikaturou - v hlavní roli s traktorem.

Jarmuschova dekonstrukce gangsterek o útěku z vězení, v níž se italskému vězni splní všechny sny. Hodně pobavil Tom Waits a tentokrát i Roberto Benigni.

Žebráckou operu jsem viděl v roce 2006 nebo 2007 ve Švandově divadle v režii Michala Langa s výborným Michalem Dlouhým v hlavní roli kapitána Macheatha. Zapamatoval jsem si ji jako nejvtipnější hru Václava Havla (byť jde o remake hudebního dramatu Johna Gaye), pojednávající o společnosti, v níž jeden udávaje druhého prostřednictvím třetího už udává sám sebe (abych ocitoval svého oblíbence Egona Bondyho). Vedle humoru se inscenace vyznačovala ještě dalším bonusem v podobě určitého erotického náboje. Filmová verze Jiřího Menzela není ani legrační, ani sexy, spíš je pojata jako taková fraška ve stylu Pensionu pro svobodné pány (tento dojem neposilují jen scény z bordelu, ale také téměř identický výkon Josefa Abrháma v hlavní roli). ______ Film je vlastně zachycením Menzelovy inscenace v Činoherním klubu. Na začátku poněkud ruší jednak Menzelova očividná snaha tepat polistopadové poměry (vodou na jeho mlýn byly jistě i spory s Václavem Marhoulem v průběhu přípravy a realizace natáčení), ale hlavně způsob hraní všech přítomných (nejnesnesitelněji přehrávají Vetchý a Vízner). Ani samotný casting není přílišnou výhrou - Labuda ani Hrušínský st. se do svých rolí moc nehodili (o to víc překvapí, že si je Menzel vybral coby náhradu za zaneprázdněného Kodeta s Nárožným). ______ Přes všechny tyto výhrady však film disponuje jednou neoddiskutovatelnou devízou. Nemluvím o malé roli Jeremyho Ironse, ale o výtečném textu samotné hry, který i pod nánosem přehrávání na pozadí prapodivné mizanscény naštěstí aspoň v hrubých rysech funguje tak, jak má. Hodnocení je tedy jasné: Forma nic moc, obsah vynikající.

Tento film je krásnou ukázkou nesmyslnosti debat o českých "chcípáckých" filmech. 5 postav loserů, již nakonec přijdou ke štěstí, podle zdejšího hodnocení soudě nikomu příliš nevadí jen proto, že je nenatočil Ondříček nebo Marek? :) Netvrdím, že by české filmy ze současnosti byly obecně lepší než Loutka, ale ať mi nikdo nevykládá, že jsou výrazně horší.

Slátanina zhruba na úrovni televizních inscenací našeho Marka Epsteina. Tzn. film chce promlouvat k aktuálním problémům, ale dělá to tak vycucaně z prstu a za pomoci tak trapných figurek, až se z toho člověku dělá blbě.

V dnešní "post-spielbergovské" éře je zdaleka nejzajímavější poslední, "partizánská" půlhodina, lituju, že naopak této etapě nebyla věnována většina filmu. Jinak, nenechte se zmást některými komentáři, sexu je v celém filmu asi 10 sekund :) *** 1/2

První Woodyho realizovaný filmový scénář. Jeho vtípky se nezapřou, bohužel však většinou fungují jen tehdy, když je pronáší on sám. Zkuste si ho představit na místě Petera O'Toolea a film by získal na zábavnosti i zajímavosti. Styčných bodů s některými pozdějšími dílky jako Sex noci svatojanské nebo Cokoliv jste chtěli vědět o sexu... by se našla celá řada, celkově je ale tenhle film spíš bizarní kuriozitou příliš nevytěžující potenciál spojení jmen Sellers a Allen.