Yamatosan

Tarantino točený Scottem je i po 30 letech docela koukatelný film, občas se trochu vaří z vody, ale je tam několik scén, které musel i Quentin závidět (výslechy táty a Alabamy jsou naprosto kouzelné). A těch kvalitních herců i v úplně nepodstatných roličkách!

Vizuálně skvělé, opravdu si s tím vyhráli, svět jakoby od Karla Zemana kdyby žil nyní, k tomu perfektně pasující hudba. Co se děje týče, první třetina je vynikající, pak ale jako by nedokázali využít ten nápad a vrší přes sebe pasáže stále nudnější. Jistě, abych nezapomněl, jsou tam i nějaké myšlenky, žel jsou podány příliš plytce, než abych se jimi chtěl více zabývat. Herecky jsem si nejvíce užíval Ruffalova zmrdečka (ovšem zase jen v té první třetině), Emma... no popravdě nepůsobila moc jako malé dítě ve velkém těle, spíše jako nějak postižená, a pak už jako normální dospělá žena. No a s její Belly se dostávám k pro mě největšímu problému tohoto filmu, a opravdu mě netěší, jak je to ignorováno, protože Duncan (on to sice neví, ale my ano) prostě prcá malé dítě!

No teda! Pane Weste, vy nám rostete! X je v tvorbě Westa kvalitativním zlomem, a ačkoli se nedokázal zbavit některých otravných cliché, ukázal značný nárůst režisérského umu. Opatrně jsem tehdy doufal, že příští jeho film by už opravdu mohl být první třída. A je. Audiovizuálně podmanivé, scénáristicky pevně stojící, a herecky - oh ano, opět jsme u toho, - co předvádí Mia Goth je bez jakéhokoliv přehánění Oscarový výkon. Tak krásně zahrané zešílení jsem už dlouho neviděl. Někdo může namítat, že to moc není horor. Ano, moc ne, a podle mě je to jen dobře. Podstatné je, že je to sakra dobrý film! Natěšenost na MaXXXine nemůže být větší.