Požáry

To vám takhle jednoho obyčejného dne přistál přede mnou snímek s "lehce zavádějícím" názvem Incendies (a překvapivě doslovným českým překladem) a zasáhl mě (svým osobitým vyprávěním a ryzí neprvoplánovou poctivou filmařinou) rovnou do srdce. Nutno dodat, že srdce říká "nerejpej se v tom šťourale jeden", ale rozum křičí "nebuď zaslepenej a přiznej i určité nedostatky". Tady jsou a jak si tak pročítám zdejší komentáře, podobný "problém" měli i uživ. DaViD´82 resp. jhrasko). Zaprvé, pasáže u notáře, které odvádí divákovu pozornost působí nepatřičně (jakoby patřily do jiného snímku) a (zadruhé) zbytečná doslovnost (nejen) v samotném závěru. Za sebe pouze dodám, že to působí i (lehkou) vykonstruovaností děje a otázkou zůstává, zda-li by se bez "šokujícího závěru", (který divák záhy stejně začne tušit) a říká (přeje) si, "hlavně aby to tak nedopadlo", nejednalo o mnohem silnější zážitek. Poslední (mou) výhradou je nevýrazný (hledající a nenacházející) si svou polohu M. Gaudette v roli Simona. Přes všechny tyto výtky, (kterými jsem snímek doposud zahrnul), se nenechte zmást! Incidies je velmi působivým snímkem a to nejen pro svou ryzí filmařinu, ale zejména pro samotné zpracování. Kamera, střih, režie, hudební doprovod (jj, Radiohead na mě vždy platili) js(d)ou v naprostém souznění a jsou to právě a jenom tyto atributy, které se starají o divákův zážitek, udržují ho v neustálém napětí a nenechají vydechnout. V neposlední řadě musím přiznat, že D. Villeneuve je vskutku obratný vypravěč se smyslem pro přesné dávkování tempa a i díky výše zmíněným faktům nepůsobí Incendies jako adaptace divadelní hry, ale jedná se čistě o filmařský zážitek. Incendies to je (nejen) pátrání po rodinných kořenech, jehož výsledkem nemusí být vždy nutně rovnice 1+1=2, ale také "nastavené zrcadlo rozdílnosti" (byť pro někoho možná příliš povrchní a zjednodušující) mezi západním a islámským světem a s tím spojenými hodnotami. p.s. bez mučení přiznávám, že až do dnešního dne mi tvorba tohoto nadaného Kanaďana zůstávala ZCELA utajena. To ale (ve světle tohoto snímku) hodlám v nejbližší době změnit! Kandidáta bych už měl http://www.csfd.cz/film/265641-polytechnika/ Uvidíme....88% (30.09.2011)

30.3.2010 som videla v FK 35mm film Polytechnique. Pred filmom som netušila, aká hra emócií sa na mňa o chvíľu bude valiť. Nemala som slov. Na moje odporúčanie sa "chytil" iba jeden človek, nevadí, aj to je úspech. Ale akosi som pozabudla na film, aj na režiséra, ktorého meno som si ani nepamätala. A dnes ( 15.4.2011 ) vrámci festivalu FIFBA som si vybrala, taktiež v kine 35mm, film s názvom "Žena, ktorá spieva" (Incendies). Upútal ma dej, ale neštudovala som viac o filme ani o režisérovi. A zrazu prišiel film. A čakala ma taká istá záplava emócií, akú som naposledy zažila pri Polytechnique. Počas záverečných tituliek, som si prečítala, že režisérom je Denis Villeneuve, "otec" filmu Polytechnique. Úplne som zmeravela a môj pocit z filmu sa stonásobil. Neuveriteľný príbeh, natočený krásnou kamerou, celá dejová línia je vhodne usporiadaná, vsunutie piesní od Radiohead nesmierne zapadli do deja ... po filme som taktiež nemala slová, iba slzy v očiach. Nádherný film, úžasný režisér! Plus zistenie, že v hlavnej úlohe hral taktiež geniálny Maxim Gaudette, ktorý si zahral zabijaka z Polytechnique. (15.04.2011)

,,VÍTE, NĚKDY JE LEPŠÍ VŠECHNO NEVĚDĚT“..... /// Stříhali dohola malého chlapečka……- ale nepředbíhejme, …. pěkně popořadě… Neobvyklá závěť rozjíždí příběh, ve kterém se současnost plynule střídá s minulostí. Matka hledá syna, dcera hledá bratra a zároveň zjišťuje: KDO vlastně BYLA JEJICH MATKA!? Skládačka, ve které s intenzitou informací neustále přituhuje, nabízí nejen zajímavé prostředí, ale hlavně neuvěřitelně zajímavé celkové rozuzlení, které potěší všechny matematiky se smyslem pro tragédii. Ono totiž 1 + 1 může bejt 1! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se umřít a hledám námět pro zajímavou závěť. 2.) Mám na patě vytetovaný tři tečky. 3.) Zjistím, že expert na mučení Abu Tarek byl pěknej kanec. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (18.04.2011)

Nevím proč, ale já tam toho Sofokla od začátku cítil. Každopádně, kdyby jej Villeneuvův hrdina četl, nemusel by se tento již omšelý mýtus promítnout i do jeho osudu. Takto navíc zůstává určitá pachuť účelovosti a prvoplánovosti, když jinak sympatický příběh vyústí do toho nejnepravděpodobnějšího a navýsost naivního finále. Incendies (oceněný nominací na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) se netají velkými ambicemi. Oplývá velkými gesty a vášněmi jako z klasické literatury. Hněv. Křivda. Opovržení. Pomsta. Láska. Odpuštění... Hotový symfonický orchestr svíjející se v dionýsko-apolinských rozepřích pod taktovkou Richarda Wagnera. Magnifique! Bombastique! Ale hlavně jako vychytralý patetik se zde Denis Villeneuve předvedl. Do jaké míry je portrét blízkého východu relevantní, nechť posoudí jiní. Rád bych jenom podotknul, že snímek není nějakým hutným psychologickým dramatem, ani žádnou studií vztahů v arabském světě, ač se tak celou dobu tváří. Ve své podstatě je to pouhá detektivka na pozadí emotivního světa a rozechvělých zjitřených ran. Takhle film začíná a takhle taky končí, ačkoliv si nejsem jistý, do jaké míry šlo o záměr autora. Přes všechny výtky však musím hodnotit poměrně vysoko, a to z formálních důvodů (režie, kamera, střih, narace, skladba dějových linií, přes delší stopáž absence hluchých míst,...). Že je Villeneuve talentovaným tvůrcem, bylo ostatně mým vstupním předpokladem pro shlédnutí tohoto filmu. (27.06.2011)

Ak si v priebehu projekcie nevymyslite svoj zaver a neodhadnete pointu na zaklade ponuknutych informacii skor nez to urobi reziser, moze Vas zaver absolutne zosokovat. V kazdom pripade cely film ma svojske caro a vo svojej komlexnosti ponuka fajnovy filmovy zazitok. Na zenu, ktora spieva sa tak lahko nezabuda... (06.05.2014)