parrot55

Vynikajici Delonuv koncert ale scenař opravdu nepochopitelny.Podobny film Ghost-Dog Cesta samuraje je nesrovnatelně lepší.Dva body davam pouze za Delonuv vykon v rannem veku.Je to snad jediná jeho role v Gabinovskem stylu,,bohužel v pozdnim veku uz mel do Gabina hodně daleko

MELANCHÓLIA autora a režiséra Larse von Triera je dobrým přikladem, jak hrdinské eposy o konečném vítězství všemocného človeka nad přírodou, ekologickými katastrofami či romantickým nebezpečím přicházejícím z hlubin vesmíru bez varování přehodily výhybku k otevřenému nihilismu a bezvýchodné skepsi. Pokud by umělecky bezcenná Melanchólia nezískala eurounijní obdobu amerického Oscara, Evropskou cenu za nejlepší 61m roku 2011, nestála by vůbec za řeč. Ocenění však znamená, že přinejmenším z hlediska našeho tématu ji musíme brát vážně. Ti, kdo rozhodovali, dali cosi najevo. Obraceli se přitom nikoli na většinového diváka, ale na tvůrce veřejného mínění. Proto je bližší pohled na toto dílo docela užitečný. Apokalypsa podle Triera se odehrává mimo čas a prostor, v umělém světě, kdesi na periferii Nikde: „Náhlá hrozba v podobě rudé planety, která vystoupila zpoza Slunce a s níž hrozí Zemi bezprostřední srážka“, Pravl distribuční leták, abychom pochopili, že to celé je myšleno vážně a formálně se to řadí ke katastrofickým sci-fi. O nic takového však nejde, ač se film tváří, že nese složité poselství pro „náročného diváka“. Příběh nepovedené svatby ve vile uprostřed udržovaného golfového hřiště o světě a lidské existenci nic říci nechce, potřebuje však zaujmout mladé intelektuály: Pomalý rytmus, dlouhé pomlky, postavy, které jednají bez motivu, epizody bez pointy - to vše chce nemotorně odkazovat k poetice „zlatých šedesátých“, k Tarkovského filosofickým filmovým esejům. Jak by ne, když se Trier na filosofa za kamerou z dob sovětské říše veřejně odvolává jako jeho následovník. Tarkovského prostá poetika složitého je mu ale tak vzdálená, že ani krádežemi estetických postupů a formálních znaků nedokáže svůj údajný vzor imitovat. Správně ovšem předpokládá, že ti, na které se obrací, jsou dostatečně nevzdělaní a naivní, aby mu jeho podvod spolkli. Melanchólia není samozřejmě nic víc než prázdný uslzený sladkobolný cajdák. Dvě hodiny bezrozměrné nudy, která svou tupostí vyčnívá i nad současnou běžnou produkci. Ještěže „tajemná planeta“ kdovíproč zvaná Melanchólia do Země nakonec opravdu práskne a definitivně ji vymaže z vesmíru, takže snad nehrozí, že bychom se s jejími hrdiny v ženském, mužském i středním rodě ještě někdy setkali. Ideou i zpracováním nepoměrně zajímavější byl startovní marketingový plán pro uvedení filmu do distribuce. „Kulturní sekce“ mainstreamových ideologů „dílo“ ihned intuitivně zařadily do „mixu lehkých jedů“, jimiž revoluce proniká zvláště do „alternativních proudů“, které většině mladých intelektuálů nahrazují skutečné „nezávislé“ myšlení a postoje. Tato invaze je ostatně nejlépe viditelným projevem expanze mainstreamu na ostrovy potenciálního či skutečného odporu - především v bažinách internetových subsvětů. Výroba řízených „skandálů“ je pro tyto případy a cílové skupiny sice již dávno běžnou praxí uvedení produktu na trh domnělých idejí, přesto však provedení u Melancholie stojí za zvláštni pozornost. NA TISKOVÉ KONFERENCI při premiéře na festivalu v Cannes odpověděl Trier na jednu z mimo běžných otázek přesně dávkovaným politicky nekorektním výrokem o Adolfu Hitlerovi. *26 Vypukl obehraný typ mediálního skandálu. Organizátoři režisérovi „doporučili“, aby Cannes opustil. Jeho film nicméně ze soutěže nestáhli. Hlavní představitelka pak získala významnou cenu a film důležitou marketingovou značku „kultovní“. P.S.Nejsem autorem tohoto komentáře ale plně se s ním ztotožňuji.

Tak toto je jeden z filmu Hollywoodske produkce vytvořeny s určitým záměrem.Mnozí lidé jsou dosud přesvědčeni, že nic takového jako prorocké programování neexistuje. Doporučuji všem, aby si prošli veškerou dokumentaci, kterou shromáždil Alan Watt, a změnili svůj názor. Prorocké programování má své kořeny v převážně elitářském Hollywoodu, jehož filmy nabízejí ohromnou vizi toho, kam naše společnost směřuje. Vzpomeňte jen na knihy a filmy, o kterých jste si mysleli, že jsou za vlasy přitažené či že se jedná o pouhé „sci-fi“, a podívejte se zblízka na dnešní společnost. Chcete-li konkrétní příklady, server Vigilant Citizen je výborným zdrojem, díky němuž začnete patrně vnímat „zábavu“ ve zcela jiném světle.