veru_needy

Vážných filmů o hrůzách druhé světové války už se natočilo nespočet a tak není marné, zkusit to natočit jako grotesku, ze které ovšem nakonec spolu se smíchem také běhá mráz po zádech. Příběh malého chlapce, který si vysní postavu svého hrdiny, rádce a pomocníka - Adolfa Hitlera je zpočátku opravdu komediální, parodickou groteskou. Postupně jím ale začínají zaznívat i temné struny války. A oč méně jsou zpočátku jejich zvuky v popředí, o to silněji mají schopnost diváka zasáhnout. Od okamžiku kdy Jojo objeví doma v úkrytu mladou židovskou dívku, spolužačku své mrtvé sestry, začíná si uvědomovat, že válčení není žádná legrace, jak to malým chlapcům může připadat, ale že to je nevypočitatelné zlo, ve kterém jde o život. - "It's definitely not a good time to be a Nazi."

Tohle je opravdu zfilmovaná realita. Je to skutečná událost odehrávající se před našima očima v reálném čase, navíc s mnoha skutečnými osobami. Režisér filmu vše rozpracoval do nejmenších detailů. Vsadil na neokoukané tváře jak u obětí, tak teroristů, aby celkový efekt byl co nejrealističtější. Pracovníci řídících center i armádního dispečinku jsou zčásti opravdu ti lidé, kteří v té době na postech opravdu pracovali. Takhle se dělá ten pravý psychologický film s dramatickou zápletkou, je i katastrofický, ale bez přehnaných efektů a jiných počítačových prvků. United 93 je výpověď o skutečných hrdinech a obětech terorismu. Takhle sevřené hrdlo jsem už dlouho neměla.

Ačkoli jsem tento počin v televizi párkrát zahlédla jako mladší, nikdy jsem tento seriál ve své době nesledovala. Nevím proč jsem si takovou dobu odpírala tak solidní zážitek. Lost je seriál o dvou hlavních tématech. Jsou to tajemství zvláštního ostrova, kdy odpovědí na záhady je tolik, že nestíháme vstřebávat. Druhým tématem jsou lidé a jejich vztahy. Obě témata jsou vzájemně propojená a jeden bez druhého by seriálu neumožnilo fungovat. První série je takové seznámení. Přicházejí první záhady, charaktery se ukazují na čem zhruba budou stát. Druhá série přináší více záhad. Zjišťujeme, že na ostrově nejsme sami. S třetí a čtvrtou sérií seriál tíhne víc k akční stránce věci. Vrcholí boj s ostatními obyvateli ostrova a přicházejí další lidé z "venku". Pátá a šestá série je pro mě zas naopak návrat k záhadám a lidem, kolem kterých se točí. Přiznávám, že jsem často byla opravdu zmatená. Ale nepochybuji o tom, že to byl tvůrčí záměr, jelikož i postavy seriálu museli být značně zmatené a přenést to takto na diváka považuji za úspěšný tah. Dalším výborným tahem všech dílů byly pohledy do minulosti jednotlivých postav, v budoucnu pak zas pohledy do jejich budoucnosti, atd. Všechno to má hlavu a patu. Jednoznačně mám ráda Jacka, Sawyera, Huga a Charlieho. Ale jinak byly postavy sympatické takřka všechny. Tomuto seriálu můžeme vyčítat co chcete, pravdou ale zůstává, že je opravdu unikátním počinem, který už nikdo s podobnou tématikou netrumfne. A kolik seriálů může dneska říci, že po tolika sériích drží stále výbornou kvalitu, vyvíjí se, má spád a byl ukončen s grácií. - "Not Penny's boat."

Nemoci, které nás postihují, jsou různé a často i hrůzné. Objevují se mezi lidmi různá vzácná postižení. Takový člověk ve společnosti může působit podivně a někdy je vnímán jako 'zrůda'. Film je natočen černobíle a děj je zasazen na přelom devatenáctého a dvacátého století. Ač je natočen v roce 1980, tak působí jako by to bylo dílo mnohem starší. Je plný lidství. Hlavním protagonistou je lékař, který fascinovaně studuje mladého muže, který je postižen nemocí způsobující deformaci kostí i celého těla. Tento muž skutečně existoval, jmenoval se Joseph Merrick (ve filmu John Merrick). Jeho vzhled byl tak abnormální, až byl zneužíván k vystupování v  cirkuse, coby netvor. Doktor se o jeho případ zajímal a tím dal Johnovi ke konci života pocit štěstí a lidskou důstojnost. Tento příběh snad nejvýrazněji ukazuje, jaký bývá rozpor mezi nitrem a venkovní podobou člověka. Ačkoliv se John Merrick narodil s hrůzným znetvořením, přesto jeho nitro skrývalo krásnou duši citlivého člověka. - "I'm not used to being treated so well by a beautiful woman."

Jde o velmi malý, jednoduchý snímek o muži v krizi středního věku, kterého to doma už nebaví a tak se snaží uniknout všudypřítomné rutině, ženě i synovi a najít na světě zase kus radosti. Ten by mohl objevit v ne zrovna intelektuálně stimulující, zato však sympatické Lise, která jako jediná mluví jiným hlasem než zbytek světa. Doslova, všechny další postavy včetně žen a dětí nadaboval mužský hlas. Námět je to skutečně prostý a skoro by se nabízelo, že Kaufman tak dlouho hledal život ve složitosti, až ho našel v tom nejjasnějším a nejčitelnějším. Život je někdy zkrátka celkem povrchní, naše problémy malé a malicherné, cíle nenaplnitelné a naděje odsouzené k zániku. Anomalisa je odhalením hrůz a nostalgie všednosti, jimž se dá jen stěží unikat. V tomto Kaufman zůstal věrný sám sobě, byť mu k tomu stačilo méně než jindy. - "Our time is limited. We forget that."

Kdo tvrdí, že éru upírů odstartovala Twilight sága, je uplně mimo. V roce 1996 přišla Buffy, která oblíbenost upírů zakořenila. Seriál je primárně o nekonečném boji proti zlu v podobě démonů, upírů a vyšších formách zla. Systém záporáků není tak jednoduchý. Je tu opravdu velká pestrost, protože tvůrci hodně využívali toho, kolik nekonečných možností mají a každý záporák je celkem dost na úrovni. Jednotlivé zápletky dílu mohou být různé. Buď se děj soustředí na hlavní zápletku celé série, nebo jsou tu volnější díly, které lze nazvat jako odlehčenou zábavu. Seriál nepostrádá specifický humor, který má jednu z největších zásluh na úspěchu. Seriál má podle mě od každého žánru něco. Je tu drama, romantika, komedie, fantasy, thriller, prvky hororu, lehké sci-fi. Najdeme zde různorodé typy postav, které se vyvíjí se seriálem a na konci už je nepoznáme. Některé postavy zde figurují vyloženě jako postavy komicke a doplňkové. Obdivuji fantazii tvůrců, kteří dokázali neokoukaně a noblesou vytvářet další a další zápletky, aniž by seriál ztrácel na kvalitě. - "I May Be Dead, But I'm Still Pretty."

Tento bláznivý seriál je naprosto nepřekonatelný. Neviděla jsem sice uplně každý díl, ale dost na to, abych si Spongeboba a jeho kamarády zamilovala. Na závěr si dovolím citovat Jaka Harpera ze seriálu Dva a půl chlapa: "Jmenuje se Spongebob SquarePants a jeho nejlepším kamarádem je Patrick. Patrick je hvězdice, žije spolu se Spongebobem na stejné adrese a je neuvěřitelně hloupý. Sépiák bydlí hned vedle nich. Sépiák je sépie, hraje na klarinet a Spongeboba nemůže vystát. Oba pracují v restauraci Krusty Krab pro pana Krabse, který je hodně lakomý. Spongebobovi to ale nevadí, protože být obracečem burgerů byl vždycky jeho sen." No, co víc dodat. - "Goodbye everyone, I'll remember you all in therapy."

Velmi pohodový, vtipný a nostalgický seriál plný skvělých, ale hlavně reálných postav, které ztvárňují šikovní mladí herci, jejichž tváře dnes už moc dobře známe. Neuškodilo by více dílů, ale i tak se jedná o příjemný zážitek, který nás nechává nahlédnout do doby, kdy děti byly opravdu jen děti a teenageři opravdu jen teenageři. V době, kdy ještě ne všichni měli pomíchané lidské hodnoty. Opravdu příjemný pocit vidět něco, kde hlavní postavy nestojí jen na pěkných tvářích a skvělém oblečení. Čím více času od vzniku tohoto seriálu uběhlo, tím více je třeba si ho vážit. Jasný důkaz toho, že se dá udělat seriál pro mladé bez toho, aniž by v každém díle byl pětkrát probíraný sex a za každým druhým slovem následovalo nějaké to sprosté. - "I don't need another friend, I already have two."

Sarkastický mizantrop, narkoman, nejspíš ani dobrý kamarád. Na druhou stranu výborný lékař, který se svým týmem léčí nejzajímavější pacienty s nejzajímavějšími diagnózami, dvě špatné, třetí správná. To všechno je Dr. House. Co se mi na seriálu líbí asi nejvíce je prolnutí vtipných situací, které ve valné většině případů tvoří právě sám House a dramatických momentů, bez kterých by takový seriál ani nevznikl. Je pěkné vidět lékaře, který není modelem úžasného hrdiny, který by za nic na světě neohrozil něčí život a kterému nadevše záleží na pacientech samotných. Dr. House totiž fascinují nikoliv pacienti, ale jejich problémy, které jsou pro něj jako skládačka, kterou musí dát dohromady. Neváhá pro to porušit snad každou morální zásadu, která existuje. Trvalo to opravdu dlouho, ale nakonec si někdo řekl, že to udělá uplně jinak a namísto soucitných, laskavých a naprosto nezajímavých a plytkých postav nám nabídl sarkastického cynika, který má konečně osobnost, vtip a stojí za to se na něj dívat. - "Doing things changes things. Not doing things leaves things exactly as they were."

Charlie Kaufman, kdo ho nezná, měl by s tím hned něco udělat. Bůh mezi scénáristy. Jeho díla jsou okouzlující a velmi divná, člověk se musí ponořit do děje a ani to není signál, že se film bude líbit, ale záruka, že ho z hlavy jen tak nedostanete. Myslím si, že je opravdu umění dokázat natočit největší strach, který člověka dokáže ovládnout; osamělost, stáří a smrt. Vše je v tomto filmu pojato neuvěřitelně přesvědčivě, až člověka mrazí při pomyšlení, že v hlouby duše má stejný strach jako hlavní postava. Synecdoche, New York je složitější film, láme hlavy, musíte přemýšlet nejen o tom, co se zrovna děje, ale zároveň vás donutí zamyslet se i nad vaším životem, vašimi obavami a strastmi. Je depresivní, ale i milý. Philip Seymour Hoffman je úžasný herecký chameleon. Zde hraje osamělého vyhořelého divadelního režiséra. Poté, co ho opustí žena i s jejich společnou dcerou, pro něho najednou přestává všechno existovat. Začne daleko více upadat do svých depresí a úzkostí. Do toho je vážně nemocný a máte pocit, že se vám rozkládá před očima. Poté, co získává velký grant za jeho práci, rozhodne se si postavit realistický New York v jednom obrovském skladu. Tato jediná věc, o které si myslel, že by ho mohla s jeho rodinou opět sblížit, je ale zároveň i tím, co ho od ní drží ještě dál. Jeho divadelní projekt New Yorku se stává až tak nedílnou součástí jeho života, že nakonec ani on sám ani diváci nedokáží rozpoznat, kde se realita láme s představivostí. Takže nakonec nikdo neví, zda se vše odehrává v ulicích opravdového New Yorku, nebo toho, který on sám vytvořil. Tenhle film ve mně zůstane asi hodně dlouho, budu se někdy muset podívat znovu. Určitě mi spoustu věcí a smyslů či spojitostí zůstalo utajeno. Toto je film, který se snaží uchopit život. Je zvláštní, zajímavý, smutný i krásný. A já myslím, že se mu ten život opravdu podařilo ukázat takový, jaký je. - "We're all hurtling towards death, yet here we are for the moment, alive. Each of us knowing we're going to die, each of us secretly believing we won't."