M.Macho

Nemocný kabaret. Zvrhlé se všemi libostmi, co nemrtvé osamělé dívky přináší...

Pařízkův Proces je "systematickým obrazem bezčasí, kde si někdo nemůže připadat bezpečně". Martin Finger představuje seriózního zaměstnance banky s úhlednými životními rituály a návyky. Proč by zrovna on - v době, kdy jsou banky odrazem prosperity společnosti měl být zatýkán, když dbá o blaho svého okolí. Je to právě proto, že tomu tak činí? Hra s jeho absolutní dezorientací v situací, přílivy i odlivy falešné naděje, že absurdní řízení skončí co nejdřív a postupné mizení jsou precizně dokreslené až k řízené sebevraždě. Zásadní interpretace románu i cynický komentář Dušana Pařízka k vykloubené době "kdy je člověk sledován, aby si připadal bezpečně".

Dokument Radima Špačka jsem viděl už v předpremiéře na Divadelní Flóře. Musím říct, že v atmosféře, kdy se ještě velmi živě vzpomínalo na inscenace i spontánní setkávání s celým Komorním divadlem a spousta z přítomných fanoušků se zúčastnila "závěrečného mejdanu na konci července 2012, bylo to lepší pokoukání. S odstupem - dokument zabírá poslední okamžiky divadla - loučení s fenoménem, možná ikonou; aurou, kterou si divadlo stačilo během posledních let vytvořit, je to nostalgické. Stále však než ukázky z jednotlivých inscenací a záběry z derniéry "Hodiny, ve které jsme o sobě nevěděli" jsou cennější úvahy o českém divadle, režii i tom jak uvažují sami divadelníci.

Velkolepá skládačka z duše Kal Ela. Všechno je ve filmu méně sytě barevné než v komiksu - ke štěstí všech nevypadá Supermanův kostým tak příšerně zářivě jako obvykle a dokonce je o dost málomluvnější než kdykoliv předtím. Neobjevil se všivák Lex ani žádná z jeho fascinací kryptoninitem. Hovoří za něj jiní - vše se hrne dopředu; dokonce před něj staví nelehká rozhodnutí. Přesto tomu chybí stupínek k totálnímu SUPER. Teď je to spíš Fainman.

Místo pořádné jízdy pro velké zbraně hltající kluky - seminář v taneční škole. Hromady inspirace ze Star wars a dalších zdrojů je přece příslibem velkých torpéd, super tanků, vychytaných zbraní a pěkných holek s mečem. Naplnila se tak půlka a to ještě dosti podivně, bez Sommersovské všehochuti. Chybí návaznost na nepříliš korektní vztahy USA - Francie (nějaký přihlouplý pán v saku s vlajkou Francie na klopy nestačí), vnitřní dítě postrádalo trochu ráznější megalomanie, byť jde o válku malé skupinky s celým světem. Ani ta konspirační rovina není tak zábavná jako před tím. Pár samurajů na lanech a Bruce Willis se zbrojnicí v kuchyni nestačil nárokům na pořádnou řachu. *BUM*

Halucinace. Pieta. Sbohem...

Může být báseň téhož vypravěče jiná? V Údolí včel tentýž vypravěč nepřekonává vrcholný svůj vrcholný obraz. Časově úspornější, formálně ale rozmáchlejší, hudebně obdobně mrazivé. Herecky je ovšem Čepek Čepkem - již pouze nenamlouvá hlavní figuru a s Janem Kačerem otevírají dechberoucí obraz souboje spoutaného lidského živlu a ortodoxní a až fanatickou vírou v nijak hezkém středověku. Úkaz filmového umění.

Výjimečný je tento pohled na usměvavou čtveřici v příšerných kostýmech snad tím, že není výjimečný ale vůbec ničím. Jako komiks je to naivní, jako vyprávění nestravitelné a jako film v dekoracích - přinejmenším úsměvné. Schopnosti se objevují a mizí, jak se jim zachce - v tomto shledávám Fantastic four originální - schopnosti tam zkrátka jsou. Nevím, zda jsem slyšel špatně, ale souboj v závěru zněl jako hudební motiv z SW.

Celkem příjemný, minimalistický pilot, který nikoho nepobouří extrémně rychlým ani pomalým tempem natož složitou či příliš plytkou zápletkou. Během věty: "Celkem příjemný, minimalistický pilot" se několikrát otočilo cosi červeného, oběhlo - ale zanechalo to vánek...jemný. A i kdyby by byl Flash rychlejší než světlo a utíkal tak rychle, že by slovo "pilot" proběhlo dřív než "celkem" nikdo by si toho moc nevšímal. Poklidné, ale z 90'kových komiksových běsů nejsnesitelnější.

Musím přiznat, že tam bylo pár okamžiků, kdy jsem se od srdce zasmál,protože celé to připomínalo nějakou počítačovou hru s vypůjčenými, veselými kostýmy, které míchaly extatické sadomaso s hydrocistickým neoklasicismem a v té době zřejmě velmi hightech architekturou velkých strojů a asi dalších záhadných - dost nelogických hádanek. Nejde ani tak o výrazy hrdinského šklebu a patosu natolik prkenného Hasselhofa - jako skupinu, kterou mám zafixovanou jako sice vedlejší, ale dost důležité postavy z Hvězdné brány. Na ně se dalo koukat. PS: Kdo by tušil, že Hydra - ta uštěpačná organizace má svého šéfa v Praze.