molotov

Trochu pomalejší příběh o setkání dvou lidí, kteří to nemají v životě lehké. In-ku je lékárník, kterému se rozpadl vtah kvůli tomu, že se musí starat o svého mentálně zaostalého bratra. Hye-ran zase po zemřelém otci zdědila velké dluhy, které se teď snaží se setrou splatit výrobou a prodejem napodobenin značkového oblečení. Film je natočený naprosto klasicky, žádné zběsilé střihy ala mtv, žádné nečekané zvraty a snaha o maximální coolovitost. Díky tomu vypadá velmi realisticky a v podstatě takové příběhy se kolem nás dějí dennodenně. A přesto nenudí, hlavně díky skvělým hercům, v čele s Han Suk-kyuem. Pokud jste viděli Christmas in August a líbil se vám, mohl by se vám líbit i Solace.

Love zero se nejspíš nezařadí mezi klasiské kousky korejského romantismu, ale pořád jde o velmi dobrý film. Jediné, co mě trochu štvalo, byl dlouhý konec. Asi čtyřikrát jsem si říkal, že to je skvělý konec a čekal titulky. Přišel ale další zvrat a po něm zase další. Film jsem si ale užil a na romantický film byl i nezvykle napínavý.

Může být film o sebevrazích, ve kterém se nikdo neusměje, romantický, vtipný a zábavný? Evidentně může. A ještě nesmírně originální. Taky bych chtěl mít v autě černou díru.

Solidní herecké výkony, ale jinak celkem standardní film o závažných tématech, který vám za pár hodin z hlavy asi snadno vyšumí.

Nic přelomového, ale hezky se na to kouká a příjemně to uteče.

Klasický příběh o mistrovi a jeho žákovi, ale po korejsku. Což znamená, že hrdinové jsou zatraceně charismatičtí, rvačky nezbytně drsné, hraje fajnová hudba a vy cítíte každou ránu a každou emoci. Když se nad tím příběhem trochu více zamyslíte, přijdete na to, že na tu kostru mistr-žák je nabaleno spoustu zajímavých odboček. Mistr rozhodně není svatoušek, není žádný stoletý mistr bojových umění a nezačne žáka učit kvůli dobrému pocitu, ale pro peníze. Jeho představitel Yun-shik Baek je neuvěřitelně charismatický (místy mi dost připomínal Choi Min-Sika v Oldboy, v tom nejlepším smyslu) a vsaďte se, že byste si proti němu nic nedovolili. Žák složitě hledá cestu k vlastnímu otci, zbavuje se svého strachu a například sledovat jeho první pokusy o odpor, to je opravdová lahůdka pro vyznavače černého humoru. Co se týká samotných rvaček, tak mě přišli hodně dobře natočené. A to hlavně tím, jak realisticky působí, žádné kombochvaty, žádné dráty, prostě pěsti, kopání, rány hlavou atd. Hrdinové nevydrží třista ran ocelovou tyčí do zátylku, rány je bolí a krvácí ostošest. Je to příjemná změna po všech těch matrixových a fearlessových soubojích. Nic proti nim, fearless je boží, ale je to něco jiného, co mi chybělo. Nechci spoilerovat, ale kdyby například tenhle příběh natočili teď v Americe, určitě by skončil úplně jinak než Art of fighting. Sečteno a podtrženo: líbilo se mi to. Docela dost a například pasáž, kdy v závěru mlátí své trýznitele jsem si vyloženě vychutnával. Opakovaně. 9/10

Po větší dobu celkem vtipná komedie, která bohužel ke konci ztrácí na síle a mění se více v drama.

Co napsat? Občas vynikající souboje sráží k zemi většinou neskutečně pitomý a pitomě vyprávěný příběh, přestože technicky velmi slušně natočený.

Vynikající drama. A pak že Němci neumí natočit pořádný film. A pokud je to opravdu televizní produkce, tak klobouk dolů.

Po dvou sezónách dávám maximum. Občasná slabší místa mnohonásobně vynahrazuje řada geniálních fórů.