molotov

Originální rodinný zombie film s příjemnou retro stylizací.

To snad nemyslejí vážně? Velká cena poroty v Cannes? Ty francouzi jsou poslední dobou fakt úplně v prdeli.

Docela povedená komedie.

Pro mě po všech stránkách vynikající film. Střeštěný, nápaditý, vtipný, strhující, vizálně dokonalý se skvělými postavami. Jeden z nej filmů ve Varech a prvotřídní zábava.

Vyňato z chystané bakalářky: Literární adaptace jako cesta k tvůrčí svobodě - V druhé polovině šedesátých let se zpřísňovala cenzura a již zdaleka nebylo možné točit tak kritické filmy, jaké vznikly v letech 1960-61. S vládní politikou udělování dovozních kvót za produkci kvalitních filmů (hlavním kritérium bylo ocenění na filmovém festivalu, nejlépe v zahraničí) se tvůrci dočasně uchýlili k filmovým adaptacím ceněných literárních děl, často i soudobých. Tyto filmy nepodléhaly tak příšné cenzuře a protože nebyly točeny s komerčním záměrem, měli jejich tvůrci daleko větší uměleckou svobodu. A producenti do nich investovali, protože se skrze ně snažili zvýšit své kvóty pro import zahraničních filmů, z jejichž promítání se jim náklady vrátili. Díky literární předloze nebyly zpravidla tak epizodické, a protože námětem byla nejčastěji krátká povídka, absence výraznějšího děje nahradila výrazná estitika a lyrické zpracování. Mezi klasické literární filmy patří Rybářská vesnice (겟마울, Ketmaul, r. Kim Su-jong, 1965) z roku 1965. Režísér Kim Su-jong zde citlivě a s pochopením zobrazuje život v rybářské vesnici, kde většina žen brzy ovdověla a kde nevládne tak rigidní morálka jako ve městech. Ženy zde otevřeně mluví o svém sexuálním životě a tužbách, znovu se vdávají a jsou zde i náznaky lesbické lásky. Rybářská vesnice je současně drsně realistická, tak i lyricky krásná. Film byl úspěšný i u diváků a dokázal, že literární filmy mohou být i komerčně úspěšné. V roce 1968 byly ovšem literární adaptace jako kategorie vyjmuta z vládního systému oceňování kvalitních filmů, což znamenalo rychlý konec těchto filmů a návrat k žánrové tvorbě. Přestože se tyto filmy točili pouze několik let, řada z nich patří do zlatého fondu korejského filmu.

Příběh o smíření, o vyrovnání se s osudem a síle jít dál. Příběh je sice celkem řídký a pomalý, ale rozhodně ne hloupý. Technicky je moc hezky natočený (hlavně překrásné záběry korejské krajiny) a na všechno se v něm nádherně dívá.

Film zajímavý možná jako formální experiment, který si hraje s žánry a divákovými očekávání. U většiny podobných filmů je mnohem zajímavější si o nich číst, než se na ně koukat a tohle je právě ten případ. Stylizované nadsazené herectví, neustálé odbočky a skákání z postavy na postavu, groteskoidní humor a další věci usilovně brání normální diváckému požitku z filmu.

Pusobivy film. Jen mi trochu nesedl ten zaver, ktery je typicky korejsky lehce twistnuty. Kdyby to dopadlo zpusobem, ke kteremu to smerovalo, tak by to aspon na me zapusobilo mozna vice. To ale nic nemeni na tom, ze to velmi, velmi dobry film.

Uznávám, že spousta vtipů je na hranici trapnosti a často i za ní, ale na mě to nějak fungovalo. Možná je to jen tím, že mám dnes nějakou dobrou náladu nebo co, ale tahle komedie mě na několika místech donutila hlasitě se smát, což není málo. Není to veledílo, je to čirá komerce, ale stejně jsem se usmíval téměř celý film a ani jednou jsem nebyl zhnusen. Nenáročné, ale milé.

Hodne prumerna az podprumerna komedie, ve ktere toho neni moc k smichu a romantika tu poradne skripe. Mozna jsem mel nejakou divnou verzi, ale nepochopil jsem strih, kdy v jedne scene hrdina uhani na svou milovanou a ona odmita zastavit a v dalsi scene maji svatbu! Tomu rikam umeni zkratky :)