troxor

Skvělý film, který svou myšlenkou i kvalitou nepatří do doby, ve které vznikl a kterou předběhl alespoň o 20 let. Útěkářská komedie z první světové války, která však přináší i hlubší poselství, které však bohužel, v době svého vzniku nikoho moc nezaujalo... Humanismus a idea mírového soužití všech národů i sociálních skupin v době, kdy Evropu zaplavovala nelidská totalita a Francie s Anglií zatím pohřbívaly činy, byla opravdu zatím jen velikou (a krásnou) iluzí...

V temných komnatách Nelahozevského zámku i v exteriérech se v tomto filmu rozvíjí napínavý příběh plný zvratů, kterému nechybí tajemství a ani pro Vláčila emblematická zlověstná atmosféra.

Zbytečný manýrismus.

Hned na počátku musím uvést, že film je od románu docela odlišný, zesiluje příběh, napětí a atmosféru, ale ubírá na filosofické rovině, která činí tento román výjimečným a jež mě v knize bavila více než detektivní zápletka. Filmové Jméno růže není ničím víc, než jen výborně řemeslně provedenou atmosférickou detektivkou z atraktivního prostředí. Jde jen o to, jestli Vám to stačí... Oproti předloze mi navíc závěr filmu přijde příliš optimistický (takle dobře -zlo poraženo a dobro žije- to nedopadá většinou ani ve středověku ani dnes),pravdivější mi připadlo to, co vyplývalo z románu, který končil daleko tragičtěji a ze kterého jsem si odnesl dojem, že svět v postupuje přes velké kroky vzad nenápadně malými krůčky vpřed. (ale jen v některých věcech, lidé jsou totiž stále stejní - lidé...)

Nádherně cynická černá britská komedie o tom, že vraždit se dá, jak vidno, na úrovni, zvláště, pokud je třeba trochu prostříhat přebujelý strom v rodokmeni, což se rozhodne udělat hlavní hrdina. A právě to, jak je chladnokrevný vrah představen jako kladná postava, mi přijde neuvěřitelné, vždyť i dnes by to vyvolalo vlnu kritiky (a myslím, že by takový "nekorektní" film nebyl ani zrealizován). A tento film byl natočen před 60 lety! Možná, že se moralisté báli film napadnout, protože se obávali, že scénárista, který byl schopný tak rafinované zločiny vymyslet, by byl rovněž schopen zajistit, aby jejich pobouřená recenze byla jejich recenzí poslední. Snad je také udobřil výborný Alec Guiness v osmiroli (!).Na film se rozhodně podívejte, protože i když na filmovém plátně se otráví hodně lidí, vy rozhodně otráveni nebudete.

Filmu Vzpoura pomáhá hlavně úžasná vizuální stránka - záběry na střechy, uhrabané zenové zahrady, vroubené kameny, pokoje paláců. Tyto záběry bych mohl přirovnat třeba k funkcionalistickým fotografiím a jsou opravdu nádherné. Příběh popisuje vzpouru samurajů proti svému pánovi.

Film první toto byl, kde mužík zelený se slovosledem podivným prve se objevil. Jasné musí všem být Vám, že emzák tento Yoda se nazývá...

Filmová legenda.

Ti Jugoši jsou trochu národ pošuků a nejinak se prezentují i ve své tvorbě. Hadersfild je drama natočené podle stejnojmenné a zdá se, že úspěšné a také velice dobré divadelní hry. Obsahově není sice nějak extrémně inovativní - podobný příběh o určité životní bezvýchodnosti byl přežvýkán již mnohokrát, tady se ho podařilo prezentovat svižně, zajímavě a s cynickým humorem. Film je sledovatelný i díky bizarnosti některých figurek a uvěřitelnosti dalších, dohromady to funguje, postavy jsou zahrané výborně. Že ale ta Kristova léta prožívají trochu jinak než třeba "hrdinové" Smithovských Clerks je nasnadě, na svůj úděl ale nadávají stejně sprostě a s podobně kulometnou frekvencí...

Krásná, ale poněkud rozvláčná a nudná sonda do života běžné japonské rodiny počátku 60. let, (nejen) o tom, že se stářím přichází i samota. Dokumentární hodnota filmu je obrovská, Evropan má konečně možnost nahlédnout, jak to vypadalo doma u generace prarodičů současných Japonců, což udrželo i mou pozornost, nevím ale, jak se film líbil japonským divákům v době svého vydání - kromě velmi věrohodného záznamu reality nic víc nenabízí (tím nemyslím, že by realismus byl nějak špatný, třeba Ozuův Příběh z Tokya je geniání mistrovské dílo). Pokud si chcete dopřát vrchol japonské filmařiny, doporučil bych vám spíše už zmíněný film, pokud jste ho ale již viděli, máte Ozua rádi a zajímá vás tradiční japonská rodina viděná pohledem sedícího hosta, nedejte na mě a na Chuť makrel se podívejte.