Vzpoura

Je to vydarená historická dráma. Má dosť dobrý príbeh o starnúcom samurajovi, ktorý žije poslušným životom so svojou rodinou, až kým mu pán nenariadi, aby svojho staršieho syna oženil s konkubínou, ktorá síce pánovi porodila syna, ale aj tak upadla do jeho nemilosti. Síce sa im to moc nepáči, ale aj tak radšej súhlasia a časom sa do nej starší syn skutočne zamiluje a všetci si ju obľúbia. Lenže keď umrie pánov dedič a a im je prikázané, aby konkubínu vrátili, otec so starším synom to už nedokážu tolerovať a postavia sa systému. So spracovaním som veľmi spokojný, o nejakom rýchlom tempe sa tu samozrejme hovoriť nedá a film sa väčšinu času odohráva na pár miestach, ale to nie je ani najmenší problém. Už od začiatku si ma to úplne získalo, skvelo podané postavy, ktorým sa nedá nefandiť a rovnako aj vzťahy medzi nimi, k tomu skvelá prezentácia samurajského systému a povinností so všetkými kladmi aj zápormi a samozrejme aj celá tá nespravodlivosť, ktorá je navyše aj dobre gradovaná prostredníctvom mnohých zaujímavých dialógov. Jediným čiastočným záporom je, že v strede filmu to na nejaký čas zostane stáť na mieste, pričom cítiť, že sa to už dá riešiť len jediným spôsobom, no aj tak sa to ešte trochu naťahuje. Ale ten zvyšok filmu to už opäť plne vynahradí, takže väčšina filmu je skutočne skvelá a ten stred aspoň nadpriemerný. Akcie je tu priemerné množstvo a som s ňou nadmieru spokojný. Všetka sa nachádza v záverečnej tretine a je to presne ten typ súbojov na meče, aké mám rád a navyše aj so skvelými sprievodnými situáciami. Napríklad taký súboj medzi dvomi samurajmi, ktorí sa rešpektujú a mohli by byť dobrými priateľmi, ale povinnosti ich nútia stáť proti sebe je skutočným zážitkom. Herecké obsadenie je skvelé, Toshiro Mifune v hlavnej úlohe je opäť vynikajúci a dokonca mám pocit, že ešte viac, než obvykle, ale získala si ma aj postava konkubíny, jeho syna, ale prakticky aj všetkých ostatných. Réžia a technická stránka sú perfektné, vizuálna stránka, atmosféra, všetko je na vysokej úrovni. Plné hodnotenie tomu ušlo len tesne, za čo môže práve tá slabšia stredná časť, ale aj tak je Vzbura výborný film a v rámci svojej kategórii sa jedná o jeden z najlepších predstaviteľov vôbec. 83% (05.05.2013)

Další z vynikajících filmů pana Kobajašiho. Poutavý, silný a působivý ve svém zobrazení i ve svém sdělení. Atraktivní ve svém zasazení do romantického prostředí dávných samurajských časů. Vznešenost, morálka, obřadní pravidla etikety, podřízenost a vyžadovaná poslušnost. Ale i v takovýchto přísných podmínkách hierarchie stačí jedna pověstná kapka, aby pohár trpělivosti s pokryteckým a amorálním představitelem moci přetekl. A začíná boj proti zavedeným pořádkům, proti zneužívání moci, za sebeúctu, sebeurčení a vlastní čest. Donkichotský boj vážně naruší i zdánlivou rodinnou soudržnost a jedinec musí vynaložit veškeré své fyzické i morální síly, aby obhájil svůj malý životní prostor. V tomto boji exceluje samuraj ve výslužbě Isaburo Sasahara (vynikající Toširo Mifune), kterého nevyvede z míry sebevíce bezvýchodná situace. Z dalších rolí se musí zmínit Isaburův syn Jogora (Takeši Kato), zapuzená konkubína Iči (Jóko Cukasa), Isaburova panovačná manželka Suga (Mičiko Otsuka), bojacný Isaburův syn Bunzo (Tacujoši Ehara), velký pán Masakata Macudaira (Tacuo Macumura), mocní Šobei Cučija (Isao Jamagata) a Geki Takahaši (Šigeru Kójama). A zajímavý Isaburův přítel Tatewaki Asano (Tacuja Nakadai) se svojí nevděčně schizofrenní úlohou v příběhu. Úchvatný a nezapomenutelný příběh o boji jednotlivce proti bezpráví, nespravedlnosti a amorální autoritě moci a jejího zneužívání. O cestě svědomí. (07.04.2014)

Až dosud by mou polochorou mysl nenapadlo, že budu nějaký film definovat jako něco mezi antickou tragédií, tragickou romancí, klasickou samurajárnou se zábavnými souboji a zároveň k tomu tu příjemně komorní, tu dramaticky rozmáchle (nemyslím výpravou). Děj je možná až překvapivě univerzální, přitom stále pevně stojící na základech samurajského kodexu cti a s tím spojené poetiky, takové malé vzpourání proti vyšší šlechtě, která se chová sviňsky funguje i v téhle podobě, navíc když přisluhovači drze zdupou zenovou zahrádku, hanba jim. Naprosto geniální je gradující závěr, kde jsem se dočkal několika naprosto skvostných vrcholů, které jsem sledoval s dechem tak zatajeným, že by ho neodhalila ani spojená klikal Hercula Poirota se Soudcem Ti a radou Vacátkem navrch. Vzývejme Toširó Mifuneho, nechť jeho lesk nikdy nevybledne. (11.03.2014)

Může být stodvacetiminutový komorní samurajský snímek, který se v zásadě celý odehrává v sedě ve třech až čtyřech místnostech, dobrý? Odpověď je, že může být a dokonce je více než-li pouze dobrý či pouze nadprůměrný. Je to celé o spřádání intrik, samurajskému smyslu pro zodpovědnost, vazalství, příslušnosti k rodovému klanu a především o lásce. Ač to celé vypadá jako záznam divadelní inscenace, tak to nijak nevadí, jelikož především díky hercům vám na jednotlivých charakterech bude záležet. Třešničkou na dortu je samozřejmě Toshirô Mifune, z kterého sálá charisma na všechny strany v doslova každém záběru. (09.01.2007)

Skvělý příběh plný paradoxů vyplývajících z kolidování vysoké míry společenských povinností samuraje se silnou potřebou člověka žít svůj život. Stejně jako v Seppuku, Kobayashiho ústředním tématem je jeden z největších trnů v patě (či jinde:) lidstva - bezohledné zneužívání a překrucování společenských norem a ideálů (v tomto případě samurajského bušida) mocnými pro vlastní prospěch. Původně jsem dal čtyři, ale vzhledem k tomu, že vlastně nemám tušení, za co tu pátou strhnout, tak zvyšuji (23.12.2007)