troxor

Někdy je méně více a je lepší, když je tajemný film nedořečený. Pokud ukážu ten tajemný předmět divákovy touhy (řešení), riskuji, že to celý film zpětně učiní slaboduchým. To je i tenhle případ. Zlatý Ed Wood, tam divák od začátku ví, jak na tom je a necítí se na konci alespoň tak podvedeně! NYNÍ SPOILER! Proč proboha ufoni útočí na 270 světových měst a 1 zapadlou středozápadní farmu, proč proboha po celé cestě vesmírem nejsou schopni překonat krumpáčem zajištěné dveře (fakt!) a proč si proboha živýho nejsou schopný udělat taktický průzkum zdrojů planety (co by dělali, kdyby jim během invaze začalo pršet, co?). KONEC SPOILERU! Našlo by se asi 250 dalších rýpavých otázek, což film kvalifikuje asi tak na **.

Neskonale ujeté. Správně padlé na hlavu.

Asi to napsala nějaká čínská Božena Němcová - je to podobně plytké a sentimentální.

Někdo se pokusil naroubovat Scény z manželského života na krimifilm. Plán nevyšel. Zasloužil by odkrouhnout.

Nádherně ujeté. Španělský film, který se (opět?) zabývá něčím úchylným, nezvyklým. V jisté slabůstce hlavní mužské postavy figurují (mimo jiné) bubny, módní časopisy a nalepovací řasy. Co se z toho vyvine? Je to vůbec možné? Na tyto otázky vám v této recenzi ale neodpovím (nejsem krysa). Co ale Španěly tak pudí k tomu, aby ukazovali ve svých filmech tolik výstřednosti, úchylek? Možná se tím vyrovnávají s komplexem z kulturně velice silného souseda, který je chápe jako ty poněkud venkovské a od kultury sladké Paříže se odchylující balíky. Španělé se - možná - snaží udělat z tohoto zdánlivého nedostatku svou devízu, vědí, že v "akademičnosti" a "klasicismu" Francouze předběhnout nemohou, na periferii se můžou však pokusit o zobrazení věcí, o které Francouzi zájem nemají nebo jim nepřipadají dosti nóbl. Pekelně dobře se jim to daří...

Toporně sehraný souboj dvou panáků (dobrého a zlého) o morální povinnost a stejně topornou hlavní panenku. Špatně, papírově (a šablonovitě) napsané role učitele a ředitele ještě více ničí příšerný herecký projev hlavních představitelů, dětští herci se naopak zhostili svých rolí tak uvěřitelně, že celého - zde lehce pedofilně působícho- Högera strčili do kapsy. Na postavě okresního funkcionáře Janoucha je zase zvláště silně uplatněn koncept "moudrého krále se zlými rádci", to byl ústupek, který měl pravděpodobně uchlácholit cenzora (stějně film papalášům nadzvedl mandle). Zdá se mi, že podobných ústupků je film plný. Ale nebyl navíc tenhle film hlavně o tom, že ústupky není morální dělat?

Trochu mi připomnělo Růže pro Algernon...

Výborná recenze je v A2.

Češi asi opravdu jsou smějící se bestie! Natočit něco takového 2 roky po válce (Kdy proboha začali psát scénář? v roce 45?) a pak se tomu v kině SMÁT můžou snad jen Češi.

Několik povídek kolísavé kvality, jejichž zápletky občas poněkud nezapadají mezi ostatní válečně-filmovou produkci. První 3 povídky jsou však ještě poměrně konvenční a melodramatické (což vzhledem k roku vzniku filmu tak nevadí,římské štětky byly přesnou ilustrací k Hlavě 22), zbývající však překvapí. Připravit se můžeme třeba na "turistickou" výpravu po všech střechách a dvorcích bojující Florencie. Korunu královny vší absurdity si však nasazuje povídka předposlední, klášterní, která dosahuje až patafysických kvalit. Už jen kvůli ní stojí za to film shlédnout, vryje se vám rozhodně do paměti. Mezi šedí válečných filmů tento, ač černobílý film, jasně září ze dvou důvodů - svou dokumentární hodnotou a svým odporem k bojovým scénám.