Anteia

Jako náctiletá lesba, bych si strašně moc přála vidět takový film. Jsem ráda, že jiný ročníky než já mají teď tu možnost, je to ňuf.

Córki dancingu! Osmdesátkové hudbičky v polském jazyce, čistý průzračný pop, bizardnosti, krásná nahá těla, pofilmové dilema jestli bys taky chtěla být pěna a potom můžeš jít spokojeně spát (LFŠ 2016), takže spát ale stejně nejdeš.

To nechceš.

Trochutočlověkazdeptákdyžsezrovnarozchoduje. Ale jinak supr.

Po filmu se cítím stejně divně jako po Vianově knižní předloze, eh, ale to vůbec není špatně, ne, to je tím příběhem a výborným zpracováním v obou případech, určitě.

Výborné nejenom k melancholické náladě, a nebo kafimu s mlíkem! Skvěle zahráno, skvěle uděláno, zkrátka radost pohledět.

Něco na té jednoduchosti přece jenom je.

Prověřování mozkových dovedností při koukání na televizi, skandální.

První jsem tomu střelila čtyři hvězdičky, ale potom jsem poslouchala, poslouchala, přehrávala v hlavě a do háje! Na tu klipovou délku jsem si musela přiznat, že mě obraz i hudba spolu jednoduše baví a navíc to ladí.

Jelikož jsem vůbec netušila, o čem to má být, tak jsem si v prvních momentech říkala: „Co to? Má smysl se na to vůbec dívat, a nebo je rozumnější odejít od toho pryč?“ Naštěstí mě to naráz přešlo a připoutalo k ději, to se ví, protože je to koneckonců galakticky báječnický snímek a jako bonus pěkná kamera. No, prostě, třikrát hlavní sláva Jaku Gyllenhaalovi alias Donniemu Darkovi a taky všem ostatním!