Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (321)

plakát

Blízká setkání třetího druhu (1977) 

Tady se mi Spielberg do chuti netrefil. Blízká setkání...v jeho podání jsou skvěle udělané a natočené, leč úmorně dlouhé nůďo. Přitom začátek je naprosto vynikající, odevšad srší mysteriózní atmosféra, mnohé scény jsou stvárněny s mistrovskou strašidelností a jakousi špatně popsatelnou "nepříjemností" (světla v zadním okně auta...fuj) a člověka začne neodolatelně zajímat, jak to dopadne a jaké bude odhalení. Jenže pak se začne děj kouskovat, dlouze se žvaní, napětí opadá a mezi čmáráním a modelováním kopců se koukáme na magořícího Dreyfusse, jeho hysterickou ženu a příšerně frackovité děti (takto nesympatickou filmovou rodinku už jsem dlouho neviděl). Konec pak začne zase trochu tlačit na tajemnou strunu...aby pak vyšuměl v utahaném finále, které nepřekvapí a otázky zodpoví suše a bez údernosti. Za skvělou první půlku a precizní stvárnění však ty tři hvězdy dát musím.

plakát

Blood Drive (2017) (seriál) 

Svět, ve kterém se Blood Drive odehrává, je z některých úhlů pohledu až neuvěřitelně vypiplaný (ty geniální reklamy!), z jiných zase cíleně nedotažený (některé věci se prostě dějí bez jakéhokoliv vysvětlení a logiky), ale hlavně je doslova narvaný nejrůznějšími bizarnostmi a šílenostmi, podávanými s takovou dávkou nekorektnosti, nadsázky a uvědomělého sebeshazování a v takové kadenci, že (pokud přistoupíte na pravidla hry) se při sledování bavíte víceméně nonstop, ale přitom, když se přepne do vážnějšího módu, nevyznívají dané scény sebeparodicky. Ústřední dvojice postav, Arthur a Grace, pak nejsou nijak mnohorozměrní, ale jsou to sympaťáci, kterým se dá fandit; supporting charaktery tvoří neodolatelně ujeté panoptikum (moji favoriti byli Domi a Cliff, ale parádní jsou i Rib Bone, Gentleman, Clowndick a další) a naprostým tahounem je s neskutečným nadšením hrající Colin Cunnigham v roli Juliana Slinka, který je nejdůležitější tváří Blood Drive jak v rámci příběhu, tak i z pohledu diváka. Blood Drive je jednoduše ultimátní pocta osmdesátkovému grindhousu a pokleslým filmovým žánrům obecně (každý díl jinému. např. kanibalové, monstra, amazonky, kyborgové, asian movies, buddy cop movies, etc.). A to i přesto, že ústřední dějová linie moc kreativity a propracovanosti nepobrala (ale nemyslete si, tenhle seriál toto o sobě ví a neustále vám bude se sarkastickým pousmáním dávat najevo, že je to tak schválně v rámci udržení brakové poetiky). EDIT: Po druhém shlédnutí kompletní série jsem z Blood Drive nadšen ještě o něco více, protože lépe vyznívá jeho podvratnost, sebeironie, hrátky s klišé a žánrovými stereotypy a celkově jakási "uvědomělost", kterou geniálně podporuje formát "seriálu v seriálu" se Slinkem jako tmelícím prvkem. Vážně škoda, že tohle uspělo jen u okrajového spektra diváků, a další řady se nenatočily. I když...vlastně to i docela chápu.

plakát

Bloody Hell (2020) 

Zábavný parodický hixploitation, který není až tak podvratný a bláznivý, jak by se mohlo zdát při přečtení anotace, a ani nijak neposouvá hranice v explicitnosti zobrazeného násilí. Vlastně by šlo o takovou pohodovou, neškodnou jednohubku, nebýt naprosto parádního protagonisty, kterého Ben O'Toole hraje asi tak, jakoby byl hybridem Roberta Downeyho Jr. a Nicolase Cage, a který díky schizofrenním dialogům sám se sebou plní výborně roli sympatického loosera i drsného akčního hrdiny, a sám zvedá zábavnost celého filmu o úroveň výše. Sequel, ať už filmový či seriálový, bych si dal okamžitě, protože jak píše EvilPhoEniX - Rex má potenciál být novodobým Ashem!

plakát

Book of Monsters (2018) 

Nadšenecký milostný dopis pro Evil Dead, splattery a oldschool horrory obecně, který dělá mnoho věcí správně, nedá se mu upřít snaživost, ale trochu mu chybí vlastní styl a větší dávka rafinovanosti. Největší pochvalu zaslouží poctivě ručně dělané triky a masky, které disponují sympatickým retro nádechem (spojeným s určitou mírou cílené nepřesvědčivosti). Komediální prvky fungují tak napůl, hláškám a vtipným scénám někdy chybí timing, někdy určitá lehkost a údernost, ale zasmát se u Book of Monsters dá - zejména scéna s oživlými trpaslíky do zahrádky je dokonale ujetá. Ze všeho nejvíc pak film dojíždí na špatně poskládaný scénář, který si největší masakr a nejvtipnější pasáže vyplincá někde v půlce, a pak už ztracený dech nikdy pořádně nedožene a ve vážných pasážích, které se snaží rozvíjet mytologii, začne nepříjemně stagnovat. To, co mělo být oddanou poctou Ashovi a Evil Dead, tak chvílemi padá spíš do ranku polozábavných ptákovin typu Stan Against Evil. Mírný nadprůměr, plusová procenta navíc za sexy gotičku, znalou temných umění a ohánějící se hasičskou sekerou, ta byla svým zvráceným způsobem vzrušující.

plakát

Cadillacs and Dinosaurs (1993) (seriál) 

Ultimátní animovaná syntéza klukovských radostí. Dinosauři a dobrodružná poetika "ztracených světů", postapokalyptický svět, "madmaxovské" automobilové honičky a přestřelky, a futuristické sci-fi technologie namíchané do možná poněkud přeplácaného, ale zatraceně chutného koktejlu, který na jednu stranu nabízí mladším divákům ekologicko-politický "poučný" kontext, zároveň ale udrží v pozornosti i starší, protože se prezentuje s dávkou zdravé nadsázky a víceméně pořád dává najevo, že jeho hlavním cílem je pobavit. Chemie dvou hlavních klaďasů je na to, že se jedná o jednorozměrné seriálové archetypy, vynikající, a udrží zábavu na vysoké úrovni i v (vcelku sporadických) momentech, kdy utichne akce; záporáci jsou správně zlí a slizcí, a přesně v duchu všech ostatních animáku pro děti - naprosto neschopní. A díky formátu animované série se zde zvysoka kašle na fyziku, biologii a logiku, takže se dočkáme nejrůznějších šíleností typu humanoidního robota, který mlátí o zem stegosaurem. Plnotučná odvázaná zábava především pro chlapce každého věku (i ty, kteří už z chlapeckých let věkově odrostli a zůstali v nich jen duševně).

plakát

Carnosaur (1993) 

Herci nehrají, výpravou a dějově to je spíš na epizodu ze seriálu než na celovečerní film, a nakonec i ti dinosauři jsou gumoví až přespříliš...ale k čertu, tohle staré, na Jurském parku se přiživující béčko, má tu správnou pokleslou duši. Už jen ta zápletka o snaze o repopulaci Země dinosaury, vytvořenými z geneticky upravených kuřat, je k sežrání (pun intended). K tomu přihoďme v kontrastu s celkově poslabší trikovou stránkou velmi povedené a hojně využívané gore efekty, a máme tu jeden sympatický, trashový krvák, který v konkurenci spotřebních a tupě se opakujících moderních zvířecích hororů obstojí v pohodě i dneska. Pokud tedy nehledáte zábavu inteligentního rázu...

plakát

Carnosaur 2 (1995) 

Horší, než první díl. Méně krvavé, rutinérštější a celkově jakési upachtěné, takže kopírování dějové linie z Vetřelců často mlátí do obličeje víc, než by bylo zdrávo. A asi největším nedostatkem je nadměrná ukecanost. Akční scény jsou krátké a sporadické, po většinu stopáže se jen řeční a bloumá tam a zpět po interiérech. Sice to má celkem spád a devadesátková patina béčkového přehrávání a naivně udělaných triků má své kouzlo, ale jako celek je to zcela zaměnitelné. Určitě nejslabší část trilogie.

plakát

Cena života (2020) 

Svými banálními myšlenkami o nebezpečí zahrávání si s umělou inteligencí a prohnilosti armády a zbrojního průmyslu tenhle film zaspal dobu tak o 35 let, ale jako akční sci-fi survival funguje až překvapivě dobře. Efekty, kamera a exteriéry mají poměrně vysokou úroveň, herecké obsazení je příjemně civilní a scénář se žádoucím způsobem vyhýbá archetypizaci kladných postav a podle toho také docela překvapivě zachází s jejich postupným úbytkem (i když humorný stereotyp o nízké životnosti menšin zůstává v retro duchu zachován, hh). Sledováním více dějových linií souběžně se pak vytváří dojem, že se na obrazovce neustále něco děje, a subjektivně mi přes dvě hodiny dlouhá stopáž nikterak nepřekážela. Striktně seriózní tón vyprávění, ve kterém jsou protagonisté posazení do role obětí, které mají šanci přežít jen skrze útěk (a ani to není jisté), pak ústí v poměrně působivé scény explicitního násilí a silná emoční vyznění některých úmrtí. Až mě to celé v pozitivním slova smyslu zarazilo. 3,5/5, přeci jen je ten film myšlenkou a provedením poměrně zpátečnický a žánrově lahůdkových momentů tolik nepřináší, ale proč nezaokrouhlit nahoru, když to tu má tak nízké hodnocení?

plakát

Cesta krokodýlů (2013) 

Spousta hodně sympatických pokleslých nápadů utopená v utahaném a unaveném zpracování. Má to místy ten správně sebeironický nádech, který umí tento typ béčkové televizní produkce zachránit a udělat zábavným, ale dostatečně jej nevyužívá, a pančovanou kořalkou zmutovaní krokodýlodlaci v ději musejí dávat až příliš mnoho prostoru znesvářeným rodinným klanům, jejichž příběh ale postrádá jakoukoliv špetku zajímavosti. Vyzněním vlastně dost podobné ostatním Furstovým animal horrorům - v jednotlivých scénách občas správně campy zábava, ale coby celý film až moc vleklé a dávájící příliš prostoru soustředit se na technické nedostatky.

plakát

Cowgirls vs. Pterodactyls (2021) 

Poloamatérská kravina. Ale srdcařsky natočená, s roztomile retro stop-motion ptakoještěry a zadní projekcí, a neustálou špetkou sebeironie na jazyku. Pro fanoušky starých monster movies, kterým nevadí parodický úchop jejich milovaného žánru, pohodově strávená hodinka a čtvrt. Nikdo jiný by se na tento film dívat neměl, už samotný název a trailery dávají jasně najevo, že tohle může opravdu potěšit jen poměrně úzkou sortu diváků. Ti, kdo chtějí divoký západ, dinosaury a objektivní kvalitu, ať raději sáhnou po klasice v podobě The Valley of Gwangi.