Israha

Šíleně, ale fakt šíleně jsem se těšil...a nakonec mírné zklamání. Nejslabší film z MonsterVerse, godzillovižel. A ironické je, že tento můj názor plyne z myšlenky Adama Wingarda, který konečnou verzi filmu co nejvíce sestříhal, aby dal vyniknout tempu a akci - což, když to takto napíšete, by snad u kaiju filmu měl být ten jediný správný postup. Jenže není, protože epická konfrontace dvou nejslavnějších filmových obřích monster pak sice disponuje megalomansky nasnímanou, nápaditou a dokonale vyrenderovanou digitální akcí, pamatuje na fanservis pro skalní a elegantně redukuje povětšinou nezajímavé lidské postavy do role prostředníků k zajištění konfrontace obou nestvůr - jenže vše za cenu ztráty velkoleposti. Tam, kde Dougherty v King of the Monsters a Edwards v G14 dokázali přenést na diváka katastrofický pocit globálního ohrožení přírodními silami, jejichž mytologie je obsáhlá a miliony let stará, předkládá Wingard na sílu přímočarý, osekaný příběh o tom, jak si jde Kong do středu Země vyzvednout sekyrku a Godzilla má spadeno na jistou korporaci, která si potajmu vyrábí jeho robotického klona. A celkově toto dění dohromady zajímá asi několik desítek lidí, kteří žijí v podivném prostorovém vakuu, odděleném od zbytku světa. O žádné "starodavné válce mezi druhy" či "světu, potřebujícím Konga, protože Godzilla ubližuje lidem a neví se proč" to není. Tyto aspekty se nejspíš ztratily právě při stříhání. Mrzí mě to, ale GvK je prvním MonsterVerse filmem, kterému plných 5 hvězd dát nemůžu...i když jsem se při sledování zase výborně bavil.

No ještě, že tenhle film vyšel v době uzavřených kin, a nešel jsem na něj. Vždyť tam krom samotného námětu, který je ale adaptovaný, a poměrně suverénního výkonu Toma Hollanda v hlavní roli, není nic dobrého. Výprava a vizuál až televizně chudé, triky podprůměrné, potenciál Hluku nevyužitý, scénář nedokáže efektivně podat zvraty (které jsou, nutno dodat, dosti křečovité) ani lineární putování z bodu A do bodu B, a Daisy Ridley mi v hlavní ženské roli připadala povětšinou, jakoby vůbec nevěděla, co má hrát. Celé to působí jako rádobyopulentní pilot k YA televiznímu seriálu, který bude zajímavé sci-fi kulisy a myšlenky využívat jen jako pozadí ke klasickým soap-operovým klišé. Jestli tohle je verze filmu, kterou "bylo možné poslat do kin", nechci vědět, jak vypadala ta původní, o které se hovořilo opačně.

Miyazakiho tvorba evidentně nebude pro mě. Už u Princezny Mononoke (která se mi jinak velmi líbila) jsem měl chvílemi problém s přílišnou lyričností, a zde jsou tyto prvky zastoupeny ještě v mnohem větší míře. Ona tolik diskutovaná nespoutaná fantazie, dokonale stvárněná pomocí ruční kresby, a poté úžasně rozpohybovaná, stojí za vidění a film dokáže v určitých pasážích být velmi dojemný, i když se vyhýbá patosu a sladkobolu (nebo snad právě proto?). Ale ta zasněnost, nejednoznačnost (u které jsem si chvílemi nebyl jistý, jestli je chtěná...nebo někomu dávalo smysl rozuzlení příběhu Čarodejnice z pustiny?), pocitovost a převaha lyriky nad epikou jsou věci, které nevyhledávám a které mi zážitek z jinak de facto nádherného filmu poněkud kazily. To ale není Myiazakiho chyba, holt k mé dominantní levé hemisféře tyhle pravohemisférní záležitosti tolik nepromlouvají.