Israha

Problém téhle minisérie je, že se tváří jako velkolepý, nabubřelý spektákl, který má mít pro svět netflixovského Zaklínače kličový význam, ale reálně se to řemeslnou kvalitou i příběhem blíží spíš nějaké víceepizodní stórce z Herkula či Sindibádových dobrodružství, a nebýt tam násilně naroubovaná postava Marigolda, nikoho by ani nenapadlo, že to s Witcher univerzem má nějakou užší souvislost. Bohužel úporná snaha neskončit jako béčková sword and sorcery ptákovina se míjí účinkem a ve všech momentech pokusů o výpravnost, osudovost a rozmáchlost to nefunguje a nudí. Nakonec zbudou jen solidní bojové scény, občas příjemná nadsázka a docela stylově poskládaná a zábavná patra protagonistů...takže vlastně ta Sindibádova dobrodružství, jen v křeči a bez uvědomění si vlastní televiznosti a pokleslosti (což bylo na devadesátkove seriálově fantasy tvorbě to suverénně nejchytlavější). Nic extra.

Nostalgická vzpomínka na rodinné dobrodružné filmy s dětmi, ztracenými v přírodě, kamarádskými zvířátky a neschopnými komediálními záporáky...jen žánrově přetočená a o dost méně vhodná pro celou rodinu :D. Na papíře to nicméně funguje lépe než ve skutečnosti, protože gore scény jsou sice lahůdkově přehnané a humor správně černý (byť některé fóry mají mizerný timing), ale ta rodinně-dobrodružná linka se s tím bije a celkově to pak působí nekoherentně. Měl jsem pocit, že sleduju dva filmy v jednom a že se neprolínají úplně přirozeně.  Trochu škoda, že si Elizabeth Banks netroufla tohle natočit jako čistokrevný splatterpunkový nature amok horror (i když zároveň chápu, že pak by se to asi do kin protlačit nepodařilo, no).

The Outwaters nefunguje jako film ve smyslu audiovizuálního média, které má vyprávět nějaký příběh. Vnitřní logiku zde nenajdete, nic není pořádně vidět (i při zohlednění, že se jedná o FF a má to tak trochu být účel), úvodní akt má přepálenou stopáž a chování postav nejde vydržet. To všechno beru. Ale coby ryze prožitkový snímek, který má zhmotnit hrůzu a chaos při kontaktu s něčím, co překračuje čas, prostor i rámec lidského chápání a vnímání, to šlape. Zde bude hodně záležet i na momentálním rozpoložení, ale pokud na tuhle vizi hrůzného snu,, který se vkrádá plíživě, aby poté mučil zdánlivě nekonečnými skoky do dalších, čím dál šílenějších, úrovní, namotáte, čeká vás dost intenzivní zážitek. Zprostředkovaný noční děs. Předivo reality se hroutí, ve nevíte, jestli vaše tělo kontrolujete vy nebo něco jiného, a cesta ven není k nalezení, nedaří se probudit...