Brtniik

Betální éro!

Tak tato dvojice mi byla obzvlášť milá: oba měli práci, svého koně a ve výhledu potomstvo. Věru, když si pořídili báječný byt, děsil jsem se stejného scénáře jako minule, leč nestalo se. Lehký problém nastal, když zjistili, že se (kvůli dobývání oběživa a aktivitám) vlastně nevidí. Z vlastní zkušenosti vím, že tzv. námořnická manželství jsou sice při setkáních velice intensivní (asi jako druhdy při randění), ale partnerky to nesou trochu hůř... Naši to vyřešili elegantně - společnými snídaněmi, co také znám a velice se nám zamlouvali. Když ovšem jeden chodí do rachoty na šestou, je to přece jen maso, jelikož je to hoďka příprav navíc se vším, co to obnáší... Trochu mne zklamali, že je rozhodil fakt, že se „hnízdění“ nepovedlo na první dobrou. Naštěstí v tomto období žádný nešlápl vedle a tak nic nebránilo tomu, aby to (a rádi) zkusili znovu. Takto nějak si představuji voliče do čehokoli – positivně laděný úspěšný jedinec se rozhoduje hlavou ne žlučí a na vymetání mega (napsal jsem „nega“, ale to by bylo rovněž OK) happeningů nemá čas a nejspíš ani chuť... Moc jim držím palce a diváctvu další zajímavé a poučné příběhy!

Nevím co znalci, ale já se ukrutně bavil! Vždy mne zaráželo, že se s xichtem a náturou, jaké má p. Krobot, někdo odváží vlézt na jeviště, natož hrát, ale jak se zdá, jde to úplně v pohodě a to tak že výborně! Slečna Křenková zraje jako víno. Opět nám byla předvedena sada podivníků, co mne jinde otravuje, ale zde to bylo OK, navíc vše s dobrým koncem. Docela nepříjemně nastavená laťka pro další díly. Jo, vzpomněl jsem si na hudbu. Velký dík za připomenutí Zuzanky Navarovic. Parádně tam sedla.

Film mne donutila sledovat moje nejmilejší a musím uznat, že to vůbec nebyl ztracený čas. Tautoule je miláček a 1. sv. válku nyní nějak, víceméně náhodně, víc sleduji... Dlužno poznamenat, že to muselo být veliké utrpení. V nynějším nedejbůh konfliktu by vojáček žil v relativním pohodlí a pak by ho možná zabili, na rozdíl od našich pradědů kteří, až na šťastné výjimky, neustále strádali. ---- Vyjma válečných scén, docela milý film. Tautoule, stejně jako v Améliji, o5 pátrá a nachází. :-)

Fakt špičkový vhled do mužského a ženského světa, až z toho mrazí. Že jsme kluci doživotně hraví, to je fakt, ergo kladívko, musí se s tím počítat. Zároveň máme v genech postarat se o rodinu. Jen nesnášíme tlak a stačí málo – třeba jen bezpodmínečné vytržení z činnosti, byť by to bylo čištění senkruvny... To nám dělá stres a ten máme zakódováno řešit kyjem anebo útěkem. Ač drsňáci, v tomto rozpoložení nás zaručeně přemůže jakákoli křehotinka, která pohladí a tvrdí, že chápe... ---- Klučina se mi moc líbil i přes jeho podivnou původní profesi. Víme jak děsivá je u nás rozvodovost. Buď jsme zde v Čechách, v rámci lidstva, specifická odnož, která není monogamní, anebo nám krutě schází oběživo - náš hrdina do společenství vrazil dědictví a bylo to málo (i u partnerky) a barák byl vymazlený, jaký vídáme třeba u umělců... Že by oni, vzhledem k nákladům na život v CZ, byli ohodnocení přiměřeně? ---- Včera politikové o5 zvedli minimální mzdu, co také pohnout se mzdami? Já např. jsem desátým rokem nastejno. A to někteří volají po Euru... To by se už raději nikdo ani neženil. ---- Vidět to znovu asi nee – jest to horor.

Tak trochu „Deník Bridget Jonesové“ střihnutý „My všichni školou povinní“, ale nijak mne to neurazilo. Hlavní mesidž - je-li někdo protiva, zcela určitě má problém a to je svatá pravda...

Tři bratři trochu jinak, ale poučil jsem se.

Nevím odkaď praotec Čech šel, ale mohl dojít až sem. Tak krásná zem a kdyby se tam mluvilo česky, co lepšího si přát?!

Báječný dokument! Zvláště mne bere, že je obarvený – je nezvyklé koukat na „známé“ reálie v barvě. Zcela náhodou jsem se poslední dobou věnoval obdobné problematice - navštívili jsme Legio vlak a několik přednášek na toto tema. Nemohu se zbavit neodbytného pocitu, že válka je vůl. Zaráží mne hlášky: „do švestek budeme doma“ či „bude to blesková válka“ a naivita, že „nepřátelům dáme do držky a hurá k maminám“. Prd leda! VŽDY se to nějak zadrhne a vojáčci strádají v naprosto šílených podmínkách a jde fakt o život. Nechtěl bych to zažít, ba dokonce tento zážitek nikomu nepřeji. Čili střežme se magorů, kteří by měli chuť rozdmýchávat jakýkoli konflikt. Nikdy to nemusí být jenom "jejich válka“.

Opět je tu problém, kterak hodnotit dokument hvězdami pro filmy... Musím se přiznat, že pana Koukolíka mám velice rád (jeho Vzpoura deprivantů mi mnohé osvětlila), ale toto NENÍ POŘAD PRO TV! Vybavuji si jiný pořad, kde zmíněný seděl na sesli a kameraman (jisto jistě naváděn panem režizérem, oba toužící natočit něco Oskarového), driftoval od „žabí“ k „ptačí“ perspektivě a různě jinak čaroval (spíš blbnul) s kamerou. V Metuzalému pan Koukolík pořád někde courá, abychom tvůrcům nemohli vytknout „mluvící hlavu“. Čili nemohu se zbavit pocitu, že takovýto pořad nepatří do TV - je vyloženě pro rádio, či nyní pro podcasty. Pravda, TV má daleko větší záběr, ale pochybuji, že sledovači různých kódů, zahrad a nemocnic vydrží hledět na pana Koukolíka, natož nechají si zvrásnit povrch své nádherně naleštěné mozkové kůry. ---- Další mojí oblíbenci podobného ražení v náhodném pořadí: pp. Zdeněk Matějíček, Milan Machovec a Erazim Kohák.