Brtniik

Mě se to dost líbilo. Možná i proto, že jsem se nepřipravoval (nehledal v tom Zlatovlásku) a pohádku nechal normálně zapůsobit. Docela mne pobavil etnografický exkurz kterak zařídit mužského potomka a velmi se mi líbila komunita princezen a jejich soudržnost. Ano, také myslím, že perly by lépe posbíraly hrdobci než mravenci, ale někdo by to mohl označit jako přespříliš novátorské. Docela se těším na opětovné pokoukání, kdy bude víc času na detaily. Jejda, málem bych zapomněl. Vím o jednom machrovi krz kočáry z Čech pod Kosířem, ale i přesto, že bych mu přál kšeft skrze zapůjčení kočáru, ten filmový s koženými stěnami, mne naprosto dostal!...

Průkaz jsem viděl minimálně podruhé, ale do koukání jsem se nehrnul s obzvláštním nadšením jelikož sem měl takový divný pocit – z minula mi utkvěly jen scény s poškozováním OP – co mi připadalo jako podivná taškařice. Jaké bylo mé překvapení, když mi postupně docházelo, jak dobrý film to je! I když některé postavy (i kluci samotní) jsou poněkud hysterické, celek vypadá dost ponuře reálně. Působí na mne podstatně lépe než třeba Šakalí léta, co je vyložená (hudební) pohádka. Moc se mi líbila Aňa Geislerová, rozhodně byla uvěřitelnější než ve filmu Fair Play a samosebou sestry Bokovi. Co mne dost zneklidňovalo, byl hlavní koníček hochů – permanentní chlastání. Pominu-li problematické nasměřováni do dalšího života, hoši nemohli nenarazit na odsouzení společnosti a problémy s tím spojené. Uvítal bych, kdyby se ozřejmilo, kdo byl ten pracovitý práskač. Pomyšlení, že bonzovali všichni mne poněkud mrazí. Připojeno 17.2.2017 Tuto „nezajímavou“ zajímavost jsem se pokusil protlačit krz cenzora: „V hospodě, do které hlavní hrdina vzal svého nemocného otce, u vedlejšího stolu hrají a zpívají pánové Luboš Beňa a Matěj Ptaszek, kteří se zaměřují na naprosto specifické původní blues od řeky Mississippi. Pan Luboš Beňa hraje na strunné nástroje mnohdy vlastní výroby, pan Matěj Ptaszek hraje na foukací harmoniky a nezaměnitelně zpívá.“ Neprošla! Cenzor má nejspíš velmi úzký pohled na svět... Ledaže by vedení ČSFD cenzory motivovalo k tomu, aby zde bylo co nejméně příspěvků, co mi ovšem připadá dost kontraproduktivní, jelikož lidé, jak se domnívám, sem chodí právě kvůli informacím a zajímavostem. Tedy pochopil-li jsem správně POMOvu původní myšlenku. Edit: viděl jsem o5 - mrazivá paráda. Film řadím mezi tzv. předvolební - aby se vidělo v čem jsme žili a kdo za to mohl.

Na pohádku jsem se moc těšil, jelikož příprava veselky a definitivní přemožení čaroděje (po jeho odhalení) v závěru se odehrávaly na našem milém Roštejně, nedaleko Třeště. Ženy byly docela luzné (Táňu Pauhofováou jsem si v ukázkách spletl s Helenkou Vondráčkovou v ŠSP), exteriéry rozmanité (nechápu proč: - taťka se synkem táhli loukama a lesy vždy mimo cesty a - v opravdu každé pohádce MUSÍ hrát pobořený mlýn na Ploučnici?!). Mužové (byli-li by tohoto názvu hodni) byli podivní. Vyloženě mne zklamal pan Vaculík, druhdy lamač dívčích srdcí (jak si to představoval dobový režizér). Ono rytíř oněch dob byl naprostý „mistr světa“, přinejmenším někdo, koho bychom nyní označili jako desetibojaře. Byl povznesen nad okolní kmány, jelikož je ve všem na co pomyslíte, převyšoval. Nelítal po kraji na svém velmi cenném dextráriu, leč na „provozním“ komoni a rozhodně nevyhledával kohokoli, komu by dal na potkání „do držky“. Nemyslím, že pan Vaculík ztvárnil něco alespoň podobného rytíři. Docela zajímavé byly „nástrahy“, které poutníkům ztěžovali postup, zvláště působivé byly scény kdy oblouzený „bojoval“ sám proti ničemu. Jejich ztvárnění však bylo bohužel nějak amatérské. Na druhé kouknutí to snad bude lepší. Přidáno 17.2.2017. Poslední větu zajímavosti od kolegy „rakovnik“ jsem do ČSFD dodal já, ale jelikož byla cenzorem sloučena s tímto příspěvkem, je podepsaná jen autorem původního příspěvku a moje autorství se poněkud vytratilo. Tato podivná praxe cenzorů zajímavostí, vkládat do textu autorů části, které nenapsali, a to si nechci hrát na disidenta ČSFD, mi připomíná činnost STB či jiných podvodníků manipulujících originálními texty... Cenzor měl buď chandru (ze čtyřech zajímavostí pustil jednu, jednu sloučil s jinou a dvě nezveřejnil, tj. zrušil), anebo touhu blýsknout se koláží z cizích textů. Fuj!

Překvapuje mne, že za dvacet let nikomu nestálo za to, aby k tomuto filmu něco napsal. Využiji tedy této příležitosti a hbitě se zmocním prvenství. :-) Samosebou, hodnotit dokumentární film je problematické jelikož u něj ani tak nejde o zpravování, ale hlavně o obsah či objekt. No právě, ten objekt!... Jsou tam záběry snad ze studentských let a tam je naprosto k sežrání! Pravda, každý není ochoten a schopen tolerovat (natož soužití) se svéhlavičkou a to paní Hábová bezesporu je. Že udělala kus práce v překladech a tlumočení o tom žádná, ale báječná je i jako člověk. Zvláště tehdy, kdy se aktivně zapojila do politiky a pokusila se burcovat lid. Zde nemohu nevzpomenout paní Hromádkové, která nabádala k „politice s lidskou tváří“ a sankcím za špatnosti či nečinnost, ale bohužel nebyla oslyšena. Stejně tak i snahy paní Hábové se myslím minuly účinkem. Není se čemu divit – jak pracovala zejména doma či v malém navíc specifickém kolektivu, nevšimla si neuvěřitelné lhostejnosti lidí, které nevyburcuje ani ohořelý student, natož nějaká výzva... Ale snaha se cení. Pokaždé, kdy ji slyším, natož vidím, jsem vždy velice potěšen. Přeji ji dobré zdraví a ať se jí daří.

Po dlouhé době báječný cestovatelsko-sportovní dokument. Kluci mají sice hlavu v oblacích, leč nohy pevně na zemi. Jsou permanentně optimističtí a veskrze uvěřitelní. Za mlada jsem něco podobného provozoval, samosebou v jiné době a tedy poněkud lokálněji, proto dovedu ocenit a vychutnat jejich činnost. Kolega Katgatoo mi mluví z duše. Doplnil bych, že maníkům okolo „žluťáků“ v první řadě nejde o cestování neřku-li sportovní výkony, ale je to jistý způsob zaměstnání (alespoň pro některé zcela jistě).

No, jeden díl jsem utrpěl až do konce. O díle, kde pánové salutují bez čepice (u mladých mužů(?) je to typické – např. pan Jan Burda takto moderejtor ČRo „plus“ a to dokonce levou rukou!), si nemohu myslet nic hezkého – tvůrci si na cokoli toliko hrají, hlavně aby byla sranda. Chudák Janička Plodková, do čeho to vlezla?! Mám ale porozumění, v Neviditelných si už jezinu nejspíš nezahraje, seriál je na černé listině... Udivilo mne její bujné poprsí a domníval jsem se, že to má být potrava pro chlípné diváky, ale posléze mne značně znechutila pointa vtipu – hojně prý požívala kuřata vypěstovaná na krmných směsích obsahujících růstové hormony... Navíc tvůrci si neodpustili naznačit, kdo v CZ ve velkém produkuje kuřata – trapné. Paradoxem je, že náhradnice (údajně nastupující krasavice srovnávaná s Libuškou Šafránkovou, prd leda!) se naopak nemůže blýsknout žádnými vnadami, leda „kukadly“ – čili odezdi ke zdi... I jinde mi připadá velice směšná snaha „nastavovat zrcadlo“ všelikým nešvarům nynější doby a nevybíravě se otírat o politiky. Za dřívějších pořádků by byli pošklebovači až denuncianti ve své kritice bezesporu daleko uvážlivější. Nemohou opanovat pokušení, jelikož nyní mohou beztrestně předvádět svoji udatnost a neohroženost, protože se jim nic nestane a ještě jim to nažene jistou část obecenstva...

Koukaje na tento film jsem zjišťoval, že jsem ho už viděl, ale nevím jak je to dál – to o něčem svědčí. Pravda, je to komedie a v té rejža dělá, co umí (NĚKDY COKOLI), aby bylo veselo takže těžko hodnotit nějaké umění. Snad jen to, zda to bylo zábavné. Kolega Vančura mi mluví z duše, ale doplnil bych - nedovedu si představit, že by mi rodiče pomáhali s balením holek i kdyby „cestovali“ v tomto oboru. To si každý musí vyřešit sám! Totiž i když se naprosto nedaří, jeden si alespoň krásně zamiluje a zatouží. Ono ty neúspěchy jsou vlastně positivem, protože jednak to toužení je docela hezké (mnohdy lepší než „finiš“, natož pokračování, sáhne-li jeden vedle) druhak, kdyby se jednomu bez problému zadařilo (jak se děje třeba na dvorku u slepiček či u ptáčků) v budoucnu by mohlo dojít k fatálním komplikacím, protože v onom věku málo kdo ví, po čem má jít. Nějaká „krása“ nesmí být parametrem výběru (natož jediným) protože nejdůležitější je, aby s babou jeden vydržel každý den a v nejlepším případě mu to soužití dělalo neustálé potěšení. Tohoto aspektu se ve filmech nedočkáme, protože umělcové (za kamerou, před ní, či u psacího stroje) netuší o čem je řeč. Snad jediné positivum filmu (kromě hlavní mesidže: takhle ne přátelé!) vidím v angažování dvou slovenských hereček, abychom okoštovali, co se děje u sousedů. Za to této poblblé taškařici přidávám jeden bod.

ČT si částečně spravila reputaci za nactiutrhačný projekt o tomto vzácném muži (Americké dopisy, 2015). Škoda, že min. kultury nemůže(?) podpořit společnost, která udržuje odkaz na mistra a raději vráží oběživo do prospekce talentů mezi „avantgardou“.

I když uvodní díl (přes uvedené výhrady) docela šel, druhý díl se nesl ve stejném duchu a co víc, připadal mi jako ročníková práce posluchačů FAMU, kteří se rozhodli, že prorazí. Má to ovšem i klady - pochopil jsem, proč se mi líbily Vraždy v kruhu – kolegové spolupracovali, někteří se i měli rádi a raději se koukám na pana Trojana než na jakéhokoli rapla. Nebudu se patlat v dalších konkrétnostech, se sledováním seriálu končím.

Přátelé, tak toto bude opět kapitální úlet ne nepodobný propagandě za války či po ní jen prostředky budou modernější! Dva střelení pražáci v prehistorickém obytňáku (nástin romantiky) courají po eko farmách, všemu se diví a vše komentuje Bolek - takéfarmář... Chybí mi tam už jen dětičky (jedno černé, druhé žluté, aby to bylo vyvážené) coby návod, jak má fachčit správná rodina. Zajímalo by mne, zda tvůrcové najdou odvahu ukázat, jak to má prvovýroba složité kam se jen farmáři podívají a že nad vodou je drží jen dotace... Tedy jestli to tuší... V pátek naštěstí prcháváme do přírody, takže mne ten kulturní zážitek mine, ale myslím, že i kdybychom měli tu šanci, nejspíš bych se (ze sebezáchovných pohnutek) ovládl. Odvážným divákům držím palce a smekám!