bohemia_regent

V titulcích filmu uvedeno: název 14. komnata Nadi Urbánkové.

V titulcích filmu uvedeno: název 14. komnata Terezy Pergnerové.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2010.

"Sedláček dře jako mezek - rozoráme staré meze"... "Málo mezí v JZD - více chleba v národě"... Na rozdíl od většiny budovatelských "dramat" tady funguje aspoň filmařské řemeslo. A jako dokument doby je tato schematická slátanina nedocenitelná.

Tak především: V Londýně je jistá instituce, která se jmenuje Britské muzeum, anglicky The British Museum. A o této konkrétní instituci celý tento cyklus je, nikoli o nějakém libovolném britském muzeu. Proto použít v názvu cyklu ve slově „britského“ malé „b“ je něco podobného jako napsat: Zahajovací koncert pražského jara odehrála česká filharmonie. -------- V titulcích (jednotlivých dílů) cyklu uvedeno: režie Hiroshi Niitsuma (1. díl Ancient Egypt: Hidden Stories of Ordinary Lives), Tomomi Nagasawa (2. díl Ancient Greece Rediscovered), Masataka Saito (3. díl Japan: Mysteries of the Ancient Tombs); země původu Japonsko.

Díky muzice a způsobu, jak se s ní pracuje, dávám za čtyři. Jinak bych dal za tři. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2013.

Loni zesnulý řecký „Pavarotti pop music“ se svým rozkmitaným tenorem nezaměnitelné barvy odzpíval bratislavský koncert ze začátku 90. let v dobré formě. Jeho tvorba nikdy nepředstavovala žádné vysoké umění, sladká romantika je dost často na hraně, ale je třeba přiznat, že balancovat na ní se zpěvákovi přes jeho velkou tělesnou hmotnost dařilo. Takže žádný kýč, ale profesionálně odvedený docela slušný pop. Nejvíc mě potěšila skladba Forever And Ever, kterou mám nejradši - tedy když ponechám stranou Roussosovo předsólové období v Aphrodite’s Child. -------- V titulcích pořadu uvedeno: slovenský název Demis Roussos; režie Egbert van Hees; koprodukce Nizozemsko / Československo.

Podle fotografií ve zdejší "Galerii" jsem pořad skutečně viděl. Jenže: -------- V titulcích pořadu uvedeno: název Sólo pro Jarret; rok výroby 2006.

Rozhovory s Pasolinim se sice natáčely v roce 1966, ale k jejich sestřihu do podoby tohoto filmu došlo až 17 let po jeho smrti. -------- V titulcích filmu uvedeno: originální název Pasolini l’enragé; rok výroby 1992.

Tak je to červená knihovna, to zas jo, ale na druhou stranu v rámci žánru docela inteligentní, rozhodně to neupadá do nevkusu. Pro mě typický případ filmu, kde šestibodová hodnotící škála je příliš hrubá, protože bych nejradši dal dvě a půl hvězdičky. Jenže se musím někam přiklonit, a tak se přikláním dolů, protože mi vadily anglické texty v písních. Začíná to už tím, že Josef Abrhám v roli Čecha, který žije třicet let v Mexiku, letí navštívit svoji rodnou vlast. A k tomu hraje píseň s refrénem "I'm coming home". Kdyby byl text český, mělo by to logiku, kdyby byl španělský, mělo by to logiku možná trochu menší, ale pořád ještě mělo. Angličtinu jsem nepochopil, stejně jako při pobytu v Praze v nejslavnější vánoční písni Stille Nacht - tady by se dalo kromě češtiny a španělštiny uvažovat i o němčině, jenže divák se musí dojímat při "Holy Night". Jestli měla být důvodem snaha učinit film světovým (španělština je asi málo světový jazyk), tak měli být tvůrci důslednější a s výhledem do budoucnosti vyšperkovat písně čínštinou. Takhle se může stát, že za nějakých 20-30 let začne pozlátko světovosti na jejich filmu ztrácet lesk.