Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (386)

plakát

Vlasy (1979) 

Tenhle film, písničky a jeho message mi jako teenagerovi změnil život!!! Nejhezčí vzpomínky na umělecké dílo v tomto "telecím" a velmi formativním věku. Miloši Formanovi patří na věky dík! Zajímalo by mě co na tuto univerzální otázku o zbytečnosti, zrůdnosti a absurdnosti války po shlédnutí dnes řekli na tento film milleniálové a generation Z. 100% bez rozmýšlení. Ani po 40 letech vůbec nic neztratil!

plakát

Agent (2019) (seriál) 

Už jen samotné Baronovo vyslovování slova Ížypt, by stačilo na Oskara. :) Vážná dramatická role mu naprosto sedí, ale v jeho očích právě třeba při hraní si s francouzsko-arabským přízvukem v jeho řeči stále poskakují jiskřičky Boratovství, které já tam prostě vidím, a které by někdo kdo vidí Sašu úplně prvně a jen v této vážné roli, asi vůbec nepostřehl. Za zmínku určitě stojí skvélé ztvárnění jeho inteligentní ženy, kterou nechává doma s dítětem, dokonalé Hadar Ratzon, která dodává jinak docela sterilnímu a škrobenému, polo-vojenskému prostředí izraelského špionážního zákulisí dimenzi opravdovosti, skutečného života a nějakých emocí. Samotný Sašův Eli Kohen, i když deklaruje emoce v podobě patriotismu a lásky k Izraeli, kvůli kterým je ochoten podstoupit veliká životní nebezpečí a dokonce i opustit svou vlastní mladou rodinu, vyznívá jako původním povoláním účetní, velice ploše a odlidštěně. Nevím do jaké míry je to ztvárnění opravdového charakteru Eli Kohena jako skutečné postavy, a do jaké míry záměr tvůrců udělat jej zajímavým, mysteriózním a neohroženým národním hrdinou. Protože co je OPRAVDU za motivací pouštět se do takových husarských kousků na půdě nepřítele? Bude jen a pouze láska k nové zemi a touha jí pomoci v jejím nelehkém zrodu opravdu stačit na vysvětlení, nebo je ten člověk prostě nějakým způsobem psychopat a magor s death wishem? Na tuto otázku, která aspoň mě vrtala hlavou po celou dobu sledování, seriál vůbec neodpověděl, ani nenaznačil. Je to čáetčně pochopitelné, jelikož jeho cílem bylo Eliho Kohena vyzdvihnout jako nezištého národního hrdinu, který výrazně pomohl v boji Izraele za svou autonomii, svobodu a (jakýs-takýs) mír, a zároveň je to škoda, jelikož z oslavného a dokumentárního pohledu mohli tvůrci přidat i ten nahlížející aspoň trochu do duše tohoto bezesporu zajímavého blázna, kterému inteligence, kuráž a fištrón opravdu nechyběli. Anebo možná Syrská vládní nomenklatura by byla na začátku 60. let minulého století lehkým soustem pro kohokoliv s IQ nad 90, a takto ji zesměšnit a ponížit by dokázal defacto jakýkoliv průměrný, řadový agentík? Každopádně i tak je seriál kaptivující a hodně poučný ohledně této kapitoly Izarelských dějin, a jeho 6 perfektně obrazově a dobově naprosto realisticky zpracovaných dílů je tak akorát na úterní sychravý binge watching večer. 95% .

plakát

Rilakkuma a Kaoru (2019) (seriál) 

De facto většinu času se tam nic neděje, ale oči nelze odtrhnout a na konci člověk není uražen, či znuděn, či načepejřen, na co že se to sakra zase koukal, ale naopak, je ulkidněn, pohlazen po duši, a jakýmsi prapodivným, nevysvětlitelným způsobem spokojen, a ani neví proč a z čeho. Jméno medvěda Rilakkuma by mělo být ve slovníku uvdeno u synonyma "Pohodář"! Za mě 100%. A to bývám obecně k Japoncům docela dost kritický!

plakát

Ruská panenka (2019) (seriál) 

Bych dal i čtyři, možná i pět, kdyby se ten konce tak neseschmaltzovatěl a nekapal z něj přeslazený sentiment jak syrup. Poslední epizoda opravdu trapárna, že by z ní jeden dostal cukrovku jen koukáním přes obrazovku. Těšil jsem se že to nebude o lidském přesahu a vyřešení všech jejich problémů, ale že finále (1st season) bude stejně ulítlé, srandovní a ad absurdum nic neřešící jako celý seriál od druhé, či třetí epizody dále. Ale to né, oni tam museli nacpat stokrát přežvýkaný hepyjend na 100x omleté, sluncem a nadějí pro lidstvo prosvícené holywerdské brdo, o tom jak se dva krásní ale poničení a rozervaní lidé navzájem zachrání vlastní láskou, soucitem, nelhostejností a svépomocí. Což se ve skutečném životě neděje. Doufal jsem poslední epizody, že tvůrci to celé postupně vyšroubují na totál úlet, a bude nějaký cliff hanger do druhé Season. Tu, ale, pokud nějaká bude, už vidět nechci. Ten konec mě fakt znechutil, dyť ti dva šašci de facto poskakovali společně se držíce navzájem za ruce do západu slunce. Co to jako kurva mělo znamenat? No prostě k zblití, takhle zahodit dobrý poenciál celého díla. Jinak musím říct že jak ve druhé, či třetí epizodě Nadia furt několikrát za sebou zakopává a padá hrozným držkopádem hlavou napřed do sklepní šachty, tak to jsem tedy nahlas řval smíchy. Hlavně jak se pak se znechuceně/nasraným, nevěřícným "Fuck!" hned zase oběvuje v koupelně před zrcadlem, tak to mě vždy rozsekalo. A i jinak je v seriálu dost humoru. Takže de facto 3,5 hvězdy za tu zábavu, čili slušných 75%.

plakát

Leaving Neverland (2019) 

Vesmír a lidská stupidita jsou nekonečné. Jen o tom prvním nemáme zatím důkaz. A pod kategorii lidské stupidity řadím i ostatní lidské vlastnosti krásně vyjádřené v tomto dokumentu, jako poblouznění celebrity statusem, touha po lehkém životě plném peněz, povrchních privelgií, backstage passů, limuzín a pozlátka ve stínu někoho slavného a bohatého, touha po slávě a bohatství, povrchnost, špatně nastavené životní hodnoty, amorálnost... atd. Zajímavé, že tyto extrémně morálně pokřivené životní hodnoty zde představují hlavně ženy-matky sexuálně zneužívaných chlapců, které je Jacksonovi přímo cpaly do postele, výměnou právě za to povrchní a stupidní pozlátko a lehkoživnou existenci. Co na to feministky, označující muže zodpovědné za veškeré zlo na zemi? A že pokud by vládlo více žen, bylo by na světě lépe?! Podívejte se na tyto příklady žen-matek. Děkuji, nechci aby takováto monstra a idiotky zaprodávající svoje vlastní děti úchylnému pedofilnímu negrovi měli co dočinění s rozhodováním o věcech veřejných! To by to dopadlo!!! Dokument de facto říká, že na světě jsou pedofilové, ale za oběť jim padnou pouze děti stupidních, sobeckých matek (či rodičů obecně), co se o ně neumějí postarat! Největší pecka a facepalm pro mě bylo vyprávění jedné z matek jak prožívala, když Jackson zaklepal bačkorama. Když to viděla ve zprávách, tak to chudák tak těžce nesla (považovala Jacksona za rodinného přítele), že si vzala jednu z Jacksonvých slavných bundiček ve které vystupoval v nějakém slavném videu a kterou jí jako rodinný přítel (který prcá jejího 7 letého syna) kdysi daroval, a schoulila se s ní do postele, kde s ní a v ní celý týden truchlila!!! LOL! To prostě nevymyslíš!!! Mazlila se v posteli s bundou pedofila, který jí prznil dítě a truchlila tak nad smrtí tohoto pedofila!!! A tohle ta ženská, po té co jí to negerské monstrum prcalo několik dlouhých let jejího malého syna, řekne hrdě na kameru celému světu!!! LOL! Prostě každý si v životě volíme, někdo to má díky vlastní stupiditě pomotané a volí na první pohled "snadné" cesty, a nevidí, nebo nechce vidět jejich nemorálnost a úchylnost, anebo jim jde alespoň hutně vstříc, a pak spláče nad výdělkem a totálně zničeným životem a životy nejbližších lidí okolo sebe. Další krásný dokumentaristický příklad o nekonečné stupiditě je: Leah Remini: Scientology and the Aftermath. Chcete-li se dobře pobavit nad bezmeznou idiocií amíků, neznám nic lepšího. K popukání!!! Za stomach-turning detailní exkurzi do intimního života pedofilní popové hvězdy - úchylného negra, a stupidity hňupů, a hlavně žen-matek, co z jeho celebrity statusu byli na větvi takovým způsobem, že jim nevadilo ani leta se vlekoucí znásilňování vlastních 7 letých dětí úchylem do kaďáku, v tomto případě musím dát jasných 100%! LOL!

plakát

Nikdy nezestárnou (2018) 

Naprosto dokonalý dokument. Takhle má vypadat dokumentaristika. Přenese vás naprosto věrohodně do doby, ale i mysli lidí před 100 lety a to díky komentářům přímých účastníků na pozadí neskutečně bohaté plejády často neuvěřitelně surových ale zároveň hluboce lidských dobových záběrů. Všechny staré autentické záběry očištěné a zkolorizované technikou 21. století vás uvrhnou přímo do centra dění 1. světové války, od jejího prvopočátku, nevinného a naivního rekrutování teenagerů (některých na hranici 16 let), kteří brali nástup jako svou povinnost pro vlast a zároveň jako dobrodružství a vytržení z často nudných životů a podřadných prací které spousta z nich zastávala ve fabrikách, či službách počátku 20. stol. Staří pánové-veterání a přímí svědkové těchto nehorázně nechutných a nesmyslných lidských jatek, kteří celou podívanou komentují ve vzpomínkách na svá mladá léta a zážitky prožité přímo na frontě, dodávají autenticitu a ryzost kterou by tento masterpiece nikdy nedosáhl, pokud by byl sestaven pouze z dochovaných záběrů, a kdyby komentář, jakkoli fundovaný a propracovaný, četl nějaký zasloužilý umělec podmanivým herecky trénovaným hlasem. Klobouk dolů Peterovi Jacksonovi, a za mě absolutních 100%!!!

plakát

Velký blondýn s černou botou (1972) 

Proboha, vy všichni mileniálové, a ostatní, kdo viděli tuto věc po roce 2000 poprvé, nehodnoťte tenhle kousek z pohledu moderního člověka. To je zhola nemožné, nežili jste v té době, ani v bezprostřední době po natočení a tak nemůžete objektivně posoudit. Pro mě je to dětství a já se jako malý předpubertální fakan s Pierrem náramně bavil. Dnes už bych si to ale nepustil ani omylem. Vyvolávání nostalgie u filmů jejich znovusipuštěním po desetiletích s očekáváním, že budu mít stejný zážitek jako tenkrát, neexistuje. Pouze zklamání a nepěkné probuzení ze sna, na co jsme to proboha tenkrát koukali!!!??? Vše krásné je jen ve vaší hlavě, tam se mi jen při zmínce blondýna, nebo rány deštníkem vždy nostalgicky rozzáří spokojený úsměv dětských let dávno prošlých, strávených před černobílou vypouklou televizí na chemlonovém koberci u nás v obýváku. A tak to taky zůstane. A pokud se mi to jakože hodně líbilo v 10, 11, nebo 12 letech, pak to musí jasně být za 100%!

plakát

LEGO® Batman film (2017) 

Tohle je taková kadence a baráž vizuální a verbální, že je to jasně dělané na sledování znovu a znovu a znovu, jak to jen děti umějí. Do zblbnutí. Pak snad jde pochytit úplně všechny vtípky a reference. Chris McKay ukázal, že lze být nad věcí, humorný, odlehčený a přitom nabitý akcí a taky silným (pro děti) vzkazem. Já se bavil po celou dobu. Zápletka byla nápaditá, flipantní. Za mě 100%!

plakát

Kapitán Bombarďák ve filmu (2017) 

Závan čerstvého a osvěžujícího vánku! Od animáče, který bývá primárně určen pro děti a jen částečně pro dospělé, se chci opravdu jen zrelaxovat, vypnout a být baven tím, co je mi předkládáno. To se naprosto povedlo, psaním, vtípky, zápletkou i neúprosným tempem, které nedávalo šanci na jediné hluché místo. Prostě skvělá práce. Já byl v tomto ohledu dokonale obsloužen, zaujmut a pobaven. A co víc, tvůrci mě nahlas rozesmáli, jakože zuby mi byly vidět a vydával jsem hrdelní zvuky a i mé ochablé břišáky se zapojily do této už tak zřídkavé akce, jakou je upřímný smích u dobrého vtipu, a né jen pobaveně roztažené koutky úst. A vytýkat dětskému filmu WC humor? Na mě zabírá pokaždé a všude, ale to je otázka osobního vkusu. Takže do divnýho chlápka co se prohání před veřejností ve spoďárech a záchodové mísy skoro v hlavní roli se prosím nestrefujte! Jestli chcete hluboké dialogy a dospělácká témata, pusťte si Beverly Hills 90210, nebo Melrose Place. Za mě 100%

plakát

Pose - Pilotní díl (2018) (epizoda) 

Ve scénách z Ballů jako bychom se přenesli přímo do dokumentu Paris is Burning o 30 let zpět. Filmařská dobová akurátnost je zde dechberoucí. Už jen za to 5 hvězd. Storyline se rozvíjí naprosto skvěle a přináší velké možnosti pro růst a vývoj postav. Už teď vidím v seson 5 nebo 6 kdy Damon (Ryan Jamaal Swain), skončiv úspěčně taneční školu, se stane proslulým tanečníkem a jeho fotr bude jen závidět a snažit se vetřít zpět do jeho života, a nárokovat si jeho peníze a slávu. Mimochodem scéna kdy homofobní otec Damona zmláti opaskem za to že je gay a poté ho i za podpory religiózně pomatené matky vyhodí z domu, je přesně to co se stalo režisérovi a tvůrci Ryanu Murphymu když udělal coming out svému otci. Ten ho také zmlátil řemenem do krve. V Pose se probírá nedávná minulost z počátků nákazy HIV/AIDS, ale i tehdejší diskriminace všeho a všech co nebylo v New Yorku 80. let bílé, bohaté (nebo alespoň middle class) a heteronormativní, a také důležitost rodiny v jakékoliv podobě, a pro mladého člověka mít podporující zázemí a někam patřit, citit se tam akceptován takový jaký je. Žádná rodina, ať už jakkoliv náhražkovitá není méněcenná, či podřadná té původní. A když původní je dysfunkční, pak jakákoliv komunita suplující podporu, pospolitost a lásku je jí vysoce nadřazená a má rozhodující funkci mezi životem (na ulici) a smrtí (tamtéž). Za mně tedy Tens all across the board! 100%!