MartinNDL

A víte co? Já na vás kašlu. Už jsem otrávenej z týhle společnosti, kde každej na každýho sere, jenom se hrabe, lže, ubližuje. "Loď jde ke dnu, každej sám za sebe." Nasrat! Při tý zahradní akci, jak se narodí třetí dítě a všichni přítomní ve filmu (včetně dvou lidí u mé televize) začnou spekulovat, čí je vlastně to dítě, jsem si řekl "dost". Svět potřebuje vzory, pozitivní a nechybující postavy, oběti. Jako by už nikdo nechtěl koukat na přímý, romantický filmy, protože nevěří v podobný příběhy. A nejde o nic jinýho než o ztrátu víry. Sice to není úplně pravda a fér, ale averze vůči Teorii všeho znamená mít problém s křesťanstvím. A všimli jste si mimochodem, že i když Eddie Redmayne podává naprosto dokonalý výkon, je to hlavně příběh o Jane Hawkingové? A to je dobře.

Takový ten příběh americkýho kariéristy, kterej se prošukal k mluvčímu jedný generace jižanských HIV gayů a smažek, byť sám obtahoval akorát dráty izolační vatou, fanynky rodea a 99 procent dallaských šlapek. Film funguje na klasickým kontrastu Pata a Patachona nadopovaným dobovou a současnou tematickou marmeládou. Takže ten drsnej kovboj má asi 40 kilo, nadává úplně všem a stejně nese prapor morálky vysoko nad vrcholkem kapitalistickýho kopce sraček. A protože všichni víme, kdo že je to v tom západním světě nositelem zla, tak víc než poselství si odnášíme dávku kurevsky dobrýho herectví.

Skvělý Cumberbatch skvěle plave v ohromné klišé kaši. Klasická zapomenutelná hollywoodská čistodušní pralinka, která do nás poměrně snadno zapluje, lehce se olízneme a druhý den ráno ji bez emocí vysereme. Chtěl bych toho napsat o něco víc, ale už teď si Kód enigmy moc nevybavuju, snad jen že Keira mi pořád přijde dostatečně atraktivní, abych si uměl představit náš společný život plný něžných polibků a oboustranně násilnýho sexu.

Všechno se ukrývá v jednom zhuleným rozhovoru: "George Hanson: You know, this used to be a helluva good country. I can't understand what's gone wrong with it." Billy: "Man, everybody got chicken, that's what happened. Hey, we can't even get into like, a second-rate hotel, I mean, a second-rate motel, you dig? They think we're gonna cut their throat or somethin'. They're scared, man." George Hanson: "They're not scared of you. They're scared of what you represent to 'em." Billy: "Hey, man. All we represent to them, man, is somebody who needs a haircut." George Hanson: Oh, no. What you represent to them is freedom. Billy: "What the hell is wrong with freedom? That's what it's all about." George Hanson: "Oh, yeah, that's right. That's what's it's all about, all right. But talkin' about it and bein' it, that's two different things. I mean, it's real hard to be free when you are bought and sold in the marketplace. Of course, don't ever tell anybody that they're not free, 'cause then they're gonna get real busy killin' and maimin' to prove to you that they are. Oh, yeah, they're gonna talk to you, and talk to you, and talk to you about individual freedom. But they see a free individual, it's gonna scare 'em." Slavoj Žižek jednou vyprávěl vtip o Slovincích, ale lze to pojmout i víc globálně: Zjeví se jednomu slovinskýmu farmáři Bůh a říká, že mu splní jakékoliv přání. "Ale pozor, soused dostane dvakrát tolik." Farmář se zamyslí a řekne: "Vypíchni mi jedno oko." A o tom asi tak náš svět je. Přesto se najdou tací, kteří chtějí jen tak volně žít. Bezstarostná jízda je dokonalý ztvárnění bytostné touhy po svobodě.

Po delší době zase dílo, který vnímám jako zcela výjimečné, mezníkové. Kennedyho výlet do Dallasu převrácenej naruby. A ono to taky zvrácený je. Největší pocta a pochopení divadlu se stane díky filmu? Hollywood natočí sebenenávistný film a ještě jej ocení? Omluva, pochopení nebo pokrytectví Akademie? Není to o filosofických přesazích - je to o jádru pudla o úplné podstatě hraní a definici úspěchu, Kunderově nesmrtelnosti. Upřímné a přesvědčivé hraní bylo nutností, ale formální úžasnost je bonbónkem navíc, co ještě vyvolává závist typu: "tohle bych nikdy nenatočil" - hudba, kamera, střih, osvětlení - všechno sedí. Celá ta schizofrenní metafora s ptačí identitou je psychoanalýza 1.1, takže nehrozí ani průměrnému divákovi, že by při poslední scéně hledal červený flek na chodníku. Truffaut ukázal v roce 1973, o čem je film, Iňárritu o 40 let později daroval tenhle pocit divadelním nadšencům. Birdman je dotek dokonalosti.

Válka je sice svinstvo, ale stejně má smysl bojovat. Jenom musíte věřit, že jste na správné straně. S Clintem máme podobný názor na výchovu, na statečnost, na čest, na pomstu. Když si vybavím ty projevy, co měl Eastwood při prezidentských volbách, tak už mu sice trochu hrabe, ale na druhou stranu se mu nemůžeme tolik divit, když se tenhle Leoneho pistolník dožil všech těch emancipací a liberalistických nesmyslů, což ve výsledku neznamená nic jiného než zchcípáčtění chlapů a nepřitažlivé zmužnění dívek a pod rádoby voláním po rovnosti (všeho myslitelného) směřujeme do mišmaš hybridní společnosti, která je zdánlivě odlišná a svobodná, ale jenom na velmi, velmi naivní pohled. Nejsem vlastenec, nejsem pravičák, ale zrovnoprávnění, spravedlnost a sociální jistoty nemusí jít nutně ruku v ruce se slabošstvím a vzdáváním se tradičních hodnot.

Hanička Arendtová, Fíla Zimbardo a další jiní se tomuto tématu věnovali především po skončení druhé války. Jenže lidé mají stejně problém připustit si tu jednoduchost, s jakou nastává proměna "obyčejného a poklidného" člověka a nástroj všech myslitelných zrůdností. Většina si řekne, že jich se to netýká, ideálně ještě v kombinaci s odsouzením "těch druhých", což platí přesně do momentu, kdy pod vlivem silného emocionálního zážitku v kombinaci s charismatickým vedením a přenesením do osobní roviny je již pozdě. Ta víra ve všeobecné dobro a vlastní odolnost nakonec napáchá strašný množství zla. Člověk je ve své aroganci nepoučitelný. A přitom nikdo nechce slyšet, že jsme zlí, pouze formovatelní. Nakonec se podobně zlé činy spíše omlouvají. Bez ohledu na neskrývanou nepůvodnost tématu je plusem formální hravost a dánské, současné a venkovské prostředí. A vůbec nejvíc bludišťáků míří k tvůrcům za ty pasti na diváka, to už skoro zavání Hanekem a výsledek je jasný - i ty pohoršený diváku by ses takhle mohl zachovat. Až budu někdy souzen za hromadné znásilnění arabské školačky nebo vypálení jihoafrické vesnice, pusťte mi někdo libovolnou verzi Strašáků, ať se ve vězení tolik netrápím výčitkami svědomí.

To je něco, jako když máte rádi Miley Cyrus nebo Paris Hilton (jako že mám), protože každou vteřinou svý existence paroduje samu sebe, ale zároveň tím samým chováním vytváří i onen vzor parodování, tedy originál. A stejně jako jsou tyto holky meta průnikem do jiné dimenze, kde splývá sexy, vážné, zajímavé, absurdní a komické, pak i druhý moorovský Bond je hluboký ve svý povrchnosti. Když potkáte šestnáctiletou holku v tílku bez podprsenky a skrze bavlnu prosvítají a tvarují se bradavky, je to známkou dětskosti nebo dospělosti? A zrovna tak bychom se mohli bavit o divákovi.

Seanovi fandové bulí a zbytečně (ne)kritické verdikty haní tenhle rozhodně ne tak špatný díl bondovské série. Klidně vtipný, svým způsobem bonusový, ale zlý určitě není. Příběh je naopak velmi dobrý, nicméně zlá řemeslnost režiséra Hunta dělá své. Lazenby má možná místo brady prdel, ale jeho pojetí Bonda, kdy se nesnaží konkurovat Connerymu nejen přímým vtipem ("To by se Connerymu nestalo"), mi vůbec nevadilo. Bond nahrazuje krásu plnou palbou svých vášní - cigarety, chlast, hazard, ženy, auta. Diana Rigg je velice krásná a zajímavá Bond girl, její rodinné zázemí i celá ta akce kolem svatby, proč ne? Ale vůbec, vůbec se mi nelíbilo zpracování lyžařských scén.

Možná, že kdyby se Truffautovy filmy pouště mladým rodičům, změnilo by to přístup k výchově a přestalo by se nadávat na děti jako ty grázly, ale ukázalo by se na pravou příčinu nedostatků ve výchově mládeže. Jinak standardní neubrečenost a vtipnost při zachování závažnosti, která je mistrovi vlastní. Ten, kdo bude mektat nějaký sračky o nereálnosti po scéně s dítětem a oknem, vůbec nechápe režisérův záměr a styl filmu. Jinak epizodka s holčičkou, kabelkou a večeří je kouzelná a poslední část o polibku na dětském táboře ultra nostalgická. Kapesné je lepší než Jihlavanka, pokud jde o poctivost a upřímnost a o to jde u podobných témat především.