Amarus

Zhlédnuto v originále s titulky (díky, vám, co je děláte). --- První řada *** Nevím, proč je seriál tak oblíbený. Přišel mi kvalitou podobný The Vampire Diaries nebo Pretty Little Liars - ten typ seriálu, jenž nespadá do kolonky vě-fa, ale zdá se, že tu před dobrou kamerou tancují dobří herci, tak proč bych jej nezkusila. --- Oceňuji výběr hudby a zajímavé střihy, zvlášť márnice/postel. Zábavné. --- Poslední cca tři díly by si zasloužily čtyři hvězdy. V závěru se tvůrci zbavili jediné postavy, která mne zajímala, a tak nestižena smutkem končím. Pravděpodobně. --- Druhá řada v polovině **** Vypojila jsem mozkové obvody a pustila si pokračování (ach ty životní chyby). This show is messed up. Nevím, zda vinit tvůrce, nebo vlastní vkus, ale čím zvrácenější a dusivější epizody jsou, tím víc se bavím. Jo, to bude o vkusu. Každopádně úroveň se drží (dobří herci, uvěřitelná psychologie, postavy dost v háji na nové milé zápletky, výborná a zajímavá hudba), přidávám hvězdu za úchylné zvraty. Druhá řáda zhlédnuta **** a půl poníka Prokristapána! Taková magořina. Kromě té mrtvoly (spoiler, nedívejte se sem) už nikoho z nich nechci vidět. Chápu reakce diváků, pro něž druhá řada znamená pokles v kvalitě. A nevěřím, že někdo, kdo si How to Get Away with Murder oblíbil, není magor. Hell yeah, pojďme si pro season three.

Zhlédnuto s originálním zvukem a angl. titulky, bez znalosti mangy. ---- Ve srovnání s několika fakt nešťastně poskládanými hranými pačiny japonské kinematografie a nevelkým množstvím zhlédnutého anime, já, nesvětoborný student všeobecna, si Akame ga Kill! přebral nějak takhle: Japonci, coby absolutní mistři v kloubení protichůdných, případně totálně nesmiřitelných nápadů, scén a žánrů filmových i hudebních, mi poprvé naservírovali něco, z čeho se mi nechtělo trapností umřít. AgK! se kdovíjak daří balit velké myšlenky do jejich zjednodušených verzí a sem tam i moudře poučovat. Dále, a na to já dám, doprovází AgK! perfektní hudba. Vytřeštěné hrození se toho, který žánr vybafne v další scéně, rychle přerostlo v nadšené očekávání. Je mi záhadou, jak bylo možné přejít od metalové kytary k nástrojům tradičních čínských motivů a záhy ke skotským dudám a tvářit se u toho nenuceně (bizarní!); velká fascinovaná poklona pánovi jménem Taku Iwasaki. Totéž šílenství aplikují tvůrci na nálady scén - třeba když se z mrtvolně seriózního hovoru stane dětinské pošťuchování (OCD Susanoo), kdy nemá smysl nic jiného než praštit hlavou o stůl, a naopak. ---- Předloha AgK! je prý "shōnen manga" neboli, pokud to chápu, manga primárně určená pro chlapce mladší čtrnácti let. ... Narušené chlapce. Kulometný spád a přemíra masakrů je jedním z důvodů, proč jsem se u AgK! nenudila (nadchlo mě to!), ale nejsem si jistá, jaký dopad by to na mě mělo ve dvanácti. Fakt, že vím, kdo je teoretickou cílovou skupinou, mi na druhou stranu pomáhá pochopit, proč jsou jak hlavní, tak vedlejší postavy jasnou a ukecanou přehlídkou stovky zkázonosných lidských pohnutek a úchylek. Tvůrci donutily mne - přecitlivělého diváka - aby některým zrůdám věřil, aby je litoval a aby je (ne)chápal. (Aria, Stylish, Seryu!, Esdeath.) Ach, a nesnášel. Seryu je pro svou nevinnou fanatičnost příšerně otravná a Stylish... škoda mluvit. ---- Vyvražďování protagonistů. V každém druhém komentáři se objevuje přirovnání k Vrahu Martinovi a ani já se mu nevyhnu; zdejší specialitou je smrt postavy přesně ve chvíli, kdy si ji opravdu oblíbíte. ---- Střídání komických a vážných situací tu kupodivu funguje (takové štěstí má asi jeden výtvor z tisíce). Často jsem se slyšela smát. Hudba, animace, myšlenky, pohled z obou stran barikády, hektolitry krve, vývoj postav, děj a dokonce i závěr... nemám výhrad. ---- https://www.youtube.com/watch?v=ViCoQy5F6p8 & https://www.youtube.com/watch?v=d954E-ZQNr0 & https://www.youtube.com/watch?v=DJ0gIYReW2Q

Zhlédnuto s originálním zvukem. Upřímně, už bez knihy to nestálo za moc. Nic originálního (skládáme dohromady dřívější náměty), nic vysvětleného (ježišmarjá, ty trilogie začínají být nuda), a tedy ani nic dvakrát smysluplného. Pak Někdo hodí do děje neděje ošklivé agresivní děvče a velké what the hell finále tomu nasadí korunu. Závěrečný proslov dělá z lidí krávy. Žádný herec mi neuvízl v paměti (vrať se na Sever, Jojene), hudbu si nevybavím; celkem hezkej labyrint a nechutná břečka je na dobré hodnocení málo. Říkám si: U všech pekel, jen ať je předloha lepší. ... Je. Kniha mimochodem dokazuje, že filmaři jsou učinění de Bilové, jinak si nedovedu vysvětlit, proč se prakticky všechno, co u Dashnera zaujalo, absolutně minulo se scénářem výše zmíněných mistrů. Tudíž končím tím, že nedává-li vám film smysl před knihou, neberte ji do ruky. Po přečtení degraduje Ballův výcuc na zelenej maglajz.

Zhlédnuto s originálním zvukem; ničemné Kino Oko. Jít se fakt jenom bavit a potěšit zrak, tj. přestat s filosofováním a automatickým hledáním prohřešků proti fyzikálním zákonům a faktům (což vzhledem k prostředí stejně nemá smysl) byl dobrej plán. Podobnost a vykrádání? Leda tak romulanského lodního dyzajnu z roku 2009. A ten děj přitom vůbec není až takový propadák, dokonce v rámci možností dává smysl. Šepot Eddieho Redmaynea se stává horkým adeptem na protagonistu nočních můr - ten chlápek je ukázkovej slizoun. Vizuální stránka celého snímku je nádherná a už kvůli ní odmítám Jupitera zařadit mezi průměr. Dobrá hudba; sympatický Channing (konečně si budu pamatovat, jak ten ženami opěvovaný týpek vypadá) a jeho bezva boty; legrační, trochu přiblblá Mila (roztomile fascinovaná u včel, na zabití u "I love dogs...") a - byť krátký - velice příjemný výstup Seana Beana. "Stinger" mě vážně pobavil. Některé bojové scény bych zkrátila aspoň na polovinu, ale s vypnutým mozkem se na to kouká dobře. Párkrát jsem se zasmála a klidně se podívám znovu.

Malé dílo s velkým kouzlem. Nepotřebuje vysvětlování, nepotřebuje nic; a v tom, ač se to neříká snadno, poráží pozdějších osmdesát minut Čísla 9. Vizuálně krásné, hudba dokonale sedla. Ta atmosféra je skvělá. Příběh má smysl a zároveň dává prostor divákovi... za mě stoprocentní.

Zhlédnuto s českým dabingem. Výsměch všem přicucnutým k televizi. "Cable Guy! ... CABLE GUUUY! ... CABLE GUUUUYYYY!" Nějak nechápu, proč je proklínaný, a ještě s takovým znechucením. V carreyovském šílenství se Cable Guye nebojím přirovnat k Masce, i když je základ úplně jiný. První polovina slabší (asi proto ji celou vyblili do oficiálního popisu, který mě před zhlédnutím filmu naštěstí minul), druhá skvělá. Jedna hvězdička za Carreyho, za jeho příšerné, nemožné ksichty a za ztělesnění otravnosti. Druhá hvězdička za nápad, který vůbec nebyl špatný, a mě osobně představa toho, že bych se setkala s podobným kamarádem, nutí cítit se krapet nepohodlně. Třetí hvězdička za mladého sympaťáka Jacka Blacka, za Stillera, neboť je stejným bláznem jako Carrey a podle toho to pak vypadá. Čtvrtá hvězdička za oscilaci mezi trapárnou, absurdnem a k(arrey)omedií, za dokonalé Somebody to Love v podání Jima Carreyho, za závěr, který má chvilky na pět hvězdiček a chvilky na hvězdičky tři. Je fakt, že jsem si užívala mnohem víc, když se Cable Guy přepnul do "I Hate You" módu a za každou scénou byl očekáván ohavný naschvál. Nutno dodat, že Broderick zůstává takřka po celou dobu filmu v černočerném stínu Jima Carreyho a nebýt hlavní postavou, ani bych si na něj nevzpomněla.

Hodnocení po dvou sériích; zhlédnuto s originálním zvukem. Všecky mé oblíbené seriály trpí život ohrožujícím nedostatkem nových epizod a zvrácená zvědavost mne nutí se podívat, jak asi mohly být ony strašné knížečky převedeny do seriálové podoby. Když jsem se před lety prokousávala stupidním příběhem postav bez života, doslova i metaforicky, neměla jsem tušení, že do Česka se tenhle paskvil dostal v roce 2009 pouze díky seriálu, natočenému téhož roku. A s ním se to má následovně: 1. série - 75 % - Žasnu. Vážně mne to baví. Kamera je dobrá, herci jsou překvapivě schopní a Elena není ošklivá blondýna, nýbrž tmavovlasá kost (a kůže). Seriál požitkářsky řve: "Pápá, předloho!" a drží se mnohem zajímavější linie předložené novými tvůrci. Po druhém dílu přestávám nenávidět nejhlavnějšího z protagonistů - Wesleyho Necrushera, nevlastního bráchu Edvorda Pattinsona, na rozdíl od nějž Wesley projevuje jistou škálu emocí. Ublížený záporňák Somerhalder je právem oslavovaný a Dobrevina schizofrenická dvojrole nemá chybu. 2. série - 60 % - A je to tu. Koncentrace vět "Ne, můžu za to já.", "To je moje chyba.", "To bude oukej." a přezvratovaná druhá polovina série už přesahuje únosné maximum tak dalece, že mám sto chutí s TVD praštit. Nehledě na to, kolik sympatických postav se v seriálu podařilo, nejlépe hned zpočátku, smést z povrchu zemského. Příjemná překvapení však stále převažují, Joseph Morgan odpovídá mé představě psychopata, a tak jsem psychicky připravena na sezónu třetí. Co se záporů týče, platí pro celý seriál - objevují se nedostatky typu "i na veřejnosti jsou nám ječící oběti zlých upírů ukradené" a hudba převážně sestává z přeslazených (s)hitů mainstreamu, což je metalistův trn v oku.

Zhlédnuto s originálním zvukem (švédština). K čertu s americkou verzí! Seveřané se vyznamenali. Atmosféra je dokonale napjatá, mrazivá a děj se takřka po celou dobu filmu zdárně drží knižní předlohy, která je pro svou komplexnost nemalým soustem. Grothova hudba pasuje na každou scénu, nečiní mi potíže uvěřit postavám prakticky cokoliv (na rozdíl od The Girl with the Dragon Tattoo) a Noomi Rapace si střihla mnohem lépe mnohem lepší roli než v Prometheovi, kde jsem ji viděla prve a kde byla k pláči. Jediné, oč nás film ochuzuje, je náhlédnutí do Lisbethiny hlavy během obzvláště silných aspergráckých záchvatů. Sice si nejsem jista, jaký úspěch by u mne příběh Kalleho Blomkvista a Sally měl, kdybych neznala Larssonovy romány (orientování se v Henrikově rodokmenu je čiré šílenství), ale takhle jsem dokonale spokojená.