vorheese

Jedním z nejtěžších filmařských úkolů a je vrhnout se přímo nad propast plnou klišé a patosu a se ctí dobalancovat až na druhou stranu, ke konci. Povede se to zcela výjimečně. Hledáte příklad? Jste tu správně!

Často vyčítanou dokumentárnost a suchost tohoto filmu považuju za jeho největší přednost. Poprvé smekám před tvůrci, že odolali lákadlu akčních scén, kde jeden horolezec drží druhého za konečky prstů, ale nakonec musí pustit a sledovat (ideálně ve zpomaleném záběru a s hromovitým "Noooo!!!"), jak jeho kolega padá. Podruhé smekám klobouk za to, že zvolili téma a formu, které naivní nezkušené dobrodruhy odradí od podobného dobrodružství. No a do třetice smekám před perfektní zpracováním a věrohodným přiblížením výstupu běžným smrtelníkům.

Telenovela v izraelsko-palestiském kabátu.

Sice si moc nevybavuju M:I II, ale tohle musí být buď nejhorší díl série nebo sdílené poslední místo. Toporný záporák, trapné zvraty a absence scénáře. Snad jako kdyby Cruise házel kostkou s akčními klišé a McQuarrie kostkou s atraktivními světovými lokacemi. A tak si kluci naházeli přestřelku v opeře ve Vídni, honičku motorek v Casablance či únos premiéra v Londýně. A ve finále to za sebe náhodně poslepovali.

Spielbergova sluníčková studená válka. Na oko řemeslně mistrně zpracované, ale příběh a atmosféra zcela sterilní. Jediným originálním prvkem pro mě bylo vidět špionážní thriller s právě nulovou mírou napětí.

Best of Tarantino. Ne, nikoliv jeho nejlepší film, ale best of kompilance všech jeho vychytávek a trademarků. A záleží na každém, jestli má radši best of kompilace (zn. našlapané, ale moc nedrží pohromadě), nebo si radši dá tu práci s poslechem úplně nového alba. Já spíš to druhé. Tak snad příště...

Zbytečně rozvleklý, ale na oko překrásný spektál, který si první větší překvapení přichystá až do závěrečných titulků. Ten šok, když zjistíte, že to nenatočil Cuarón, ale Iňarritu!

V tomto žánru se v posledních letech snadno sklouzává k divácky vděčné zběsilé akci před roztřesenou kamerou. O to víc patří poklona Villeneuveově citu pro atmosféru, podtrženou nervy drásající hudbou. Geniality je docíleno skzre poměrně prosté věci, třeba tichých přeletů kamery nad americko-mexickou hranicí.

Hodně dlouho to vypadá, že Abrams dokonale zvládá mixovat inovace s nostalgií. Nakonec nostalgie trochu převáží a z filmu se stane spíš prostá kopie než pocta. A proč hlavního záporáka hraje disneyovská homokládí teen princeznička, to mi hlava nebere. Holt už mi není patnáct. I tak ale hodnotím veskrze pozitivně.

George Miller musí šlapat na plný plyn. Na brzdách to moc neumí. Těch pár klidných scén jen zdržuje od akce. A právě fakt, že film nedokáže zaujmout mimo zběsilou akci, je jeho největší slabinou.