Colby Sawyer

Nejlepší film Levyho, což není moc velká pochvala, i když Free Guy a Ocelová pěst byly fajn. Shawn se za těch třicet let u filmu přeci jen něco naučil, takže tu máme nadstandardní výkon, i když z Deadpoolů nejslabší. Celé to stojí na scénáři a hlavně nostalgii. Dost to působí jako labutí píseň Foxovským komiksovkám, kdy X-Meny dělali chvílemi fakt dobře a F4 vždycky špatně. Celé to stojí na cameo rolích, které jsou fajn, ale neřekl bych, že je jich nějak extrémně moc. Hlavně to působí, že se řeklo těm, kteří měli čas a nestáli raketu. Pořád to je pouze sequel, kdy se probourává čtvrtá stěna a hláškuje se o sto šest. Pokud někdo čekal, že se vymaže vše po Endgame mimo Spideyho a Strážců s tím, že se uvede nový svět s F4 a mutanty, tak bude zklamaný. Tady se jen dloube, ale nijak se to neposouvá, příští rok pořád pojedeme v tom zdegenerovaném MCU posledních let. Trojka Deadpoola je fajn, je dobře, že to vzniklo a snad si v Hollywoodu vzpomenou, jak ty komiksovky dřív dělali.

Konečně tu máme ve SW shodu, protože bylo nalezeno pomyslné dno, tak odpověď na nejhorší hraný SW projekt je jasná. The Acolyte. Na první dobrou člověk prostě musí zmínit casting, pečlivá snaha dát do děje, co nejméně bílých chlapů a když už tak jedině jako ty nejhorší idioty, je k smíchu a ukazuje velikou zakomplexovanost tvůrkyně. Je fakt jeblý rýpat do největší skupiny fanoušků tímhle způsobem a nabíhat si na ty vidle. Přitom ta trapná berlička, že fanoušci jsou toxic, je už dost vyčpělá. Zkuste tohle dělat v jakýmkoliv fandomu a reakce bude stejná. A co je nejhorší? Že casting je ten nejmenší problém. Opět se tu “příběh” sotva dvouhodinového filmu roztáhnul na celou sérii a na konci není jasné, co vlastně bylo smyslem. Některé díly jsou fakt totální stafáž, která zvětšuje onu pachuť. Kdyby byly čtyři tak si člověk řekne, že to aspoň bylo krátký. Nejsou tady prakticky žádné zajímavé postavy a nejsou v tom ani pořádní herci. Trinity má asi deset minut screentimu, tak snad promine. Hlavní dvojrole se svěří někomu, kdo neumí vůbec hrát. Sol byl ze začátku fajn postava, ke konci už ne a ono herectví kvůli neznalosti angličtiny nebylo taky slavné. No a ta zelená paní byla úplný vrchol, protože ta se nedokázala tvářit ani jako člověk, natož něco hrát. Jediný, kdo to dává je Manny Jacinto, který je tam nejlepší herec a Qimir je jediná povedená postava. Děj, jak už jsem zmiňoval výše, stojí za vyližprdel a postrádá smysl. Je to strašně předvídatelné a hloupé, postavy mozek nepoužívají prakticky vůbec a charakter se přizpůsobuje situaci. Třeba ta přeafektovaná vydra byla jedno velké wtf. Chvílemi se to mění i na lesbickou fantasii, kdy se udělá čáry máry a přítelkyně má v bříšku najednou miminka, která vypadají jak čarující mamča a ještě k tomu jsou i stejné rasy jako ona. Pak tam máme všechny ty hořící kameny a kouřová monstra atd. Jediné co funguje jsou souboje. Respektive jsou tam jen dva, ale jsou oba fajn. Tady evidentně zapomněli najmout úplný kretény, takže tu jsou omylem kompetentní lidé. Ono je to celé o tvůrcích, čert vem herce, co SW ani neviděli snad, ale režie/scénář byl fakt tvořen totálními neumětely, kteří to navíc i vytunelovali, protože ty prachy na tom vidět nejsou. Acolyte má přitom hrozně fajn premisu a potenciál, on někdo tam nahoře, kdo ty seriály schvaluje fakt nedostává špatné pitche. Mando jako westernové SW fungoval po dvě série, než museli nuceně vrátit Grogua a scratchovat Rangers of New Republic. Boba Fett jakožto mafiánské SW mohl být taky skvělý, kdyby tam něco z té myšlenky zůstalo. Návrat nejoblíbenější postavy Obiho skončil tím, že McGregor s Christensenem podepsali smlouvy a pak se na to všichni vysrali. Ahsoka - nová galaxie, velké tajemno, čarodějky, Thrawn. Tam to skončilo tím, že Thrawn je dement a opět se tam nic nestalo. Je paradox, že nejméně zajímavý koncept v podobě Andora je exekuován ze všeho nejlíp. Není divu, když tam mají opravdu skvělé tvůrce. U Akolyte mohlo být murder mystery, Sithi skrývající se ve stínech, ukázka arogance Jediu na jejich vrcholu a noblesní republika. Všechno tam je v totálně zdegenerované podobě a jako celek to nefunguje už vůbec. No snad je tohle dno, od kterého se odrazíme. Nemyslím si, když vidím, kdo má Epizodu X. Snad jen to Skeleton Crew by mohlo být fajn, protože Watts už talent ukázal.

Totálně v pohodě. Daisy je jako vědátorka přesvědčivá asi jako já bych byl MMA zápasník. Powell je na tom malinko líp, stejně je ovšem přesvědčivější v té kovbojské poloze. Jinak je to fajn, finále trošku kýč, ale dobře to vypadá i odsýpá. Tornáda působí epicky i děsivě, nechybí pocit nebezpečí a části, kdy se někdo snaží tvářit chytře jsou natolik rychlé, že člověka neotráví. Nevymýšlelo se tu nic převratného, je to zkrátka poctivý letní blockbuster, což není vlastně málo.

Nebudeme si nic nalhávat, nebýt pana Ledvinky a sjetého Goofyho, tak by to bylo jen za tři. Pokračování V hlavě totiž působí jako sbírka nápadů, které se nevešly do prvního dílu, než reálné pokračování, které bylo vypipláno do detailu. Přitom koncept s pubertou a novými emocemi nepůsobí jako něco, co by bylo potřeba si cucat z prstu a roubovat na první díl násilně. Koneckonců to ale není špatné, pořád je to první liga, jen je prostě cítit, že tohle bylo vytvořené trošku v panice. Je to stále variace toho samého, což u tak skvělého konceptu ještě stačí, u trojky ale už nebude.

Lahůdka, naprostá lahůdka (pun intended). Člověk občas přemýšlí, jestli už je jen starý protiva, nebo už ty nové věci nejsou tak dobré a pak se objeví Delicious in Dungeon, který připomene, že peckoidní věci se stále točí. Tohle je totiž svěží nápad, který dostal někdo talentovaný. Jednoduchá premisa s vařením by mohl být jen fajn gimmick, ale tady je to nápojené na vizuální požitkářství, smysl ekosystému, čistý humor a klasické kladení otázek, na které se měl zeptat někdo už velmi dávno. Jenže to není vše, lore je bohatý a propracovaný, odkazuje doleva doprava a zároveň všem věcem přidává jisté logické pozadí, takže se nám tu utváří vlastně strašně realistický svět. Tomu ovšem nechybí tajemství, protože je dávkován velmi citlivě a funguje i v širším smyslu. Akce mají reakce, celé je to navíc i celkem přízemní, i když jistý prvek “vyvoleného” tam je. Já chtěl ale pořád vědět a vidět víc, protože je stále co objevovat a zažívat. Hlavně kvůli postavám, všechny jsou super a zaryjou se pod kůži. Nejvíc ovšem Laios, nepamatuju si, kdy naposledy se objevila někde postava, která by si mě tak moc strašně získala. Gosling promine, ale Laios is literally me. Je příjemné poznávat nový svět pomoci postavy, která je ním stejně fascinovaná jako divák. Tohle je utopie s tajemstvím a dobrodružstvím, kde člověk prostě chce být. Druhá série nemůže dorazit dostatečně rychle.

Jako není to špatný, zbytečně dlouho trvá, než se to rozjede, tím spíš, když je zápletka představena už v trailerech. Marcusova ezo linka je divná, ale jinak to šlape. Páni režiséři umí, jen bych je využil u nějaké zajímavější série. V pátém díle totiž M&M už asi budou vypadat, že do party vezmou i mého taťku. Ale na druhou stranu, poslední díl si dám rád.

Po tom hypu jsem teda čekal víc. Zřejmě šok z toho, že to nikdo neposral, lidem poněkud zastínil mysl. Jo, je to dobrý, o tom žádná, ale že bych se těšil na každý další díl, to se říct nedá. První série Falloutu funguje spíše jako reklama na ty hry, než nějaký zásadní kousek sám o sobě. Goggins je cool, Purnell dostatečně cute a naivní, aby jako hlavní protagonistka fungovala. Jen ten Moten je prkenný až běda, což se nelze divit, on totiž Maximus je dost divně napsaný a charakter si dost ohýbá dle potřeby. Asi měl být komplexní postavou, ale to se nestalo. Finále je naštěstí fajn, takže člověk nemá pocit, že s tím ztrácel čas, ale zároveň netoužím po tom, abych věděl, kam se postavy na konci vydali. V konečném důsledku asi nejvíce cením, že Fallout ukazuje, jak dobře můžou herní světy fungovat i v seriálově-filmové podobě. Za to rozhodně kudos.

Velká paráda, která MCU nastavuje zrcadlo, jak vlastně jsou ty komiksy super a můžete v nich řešit, co chcete. Rasismus, psychologické drama či klasický akční popcorn, tady je všechno. X-Meni nejsou se Spideym nejpopulárnější jen tak pro nic za nic a zde je to krásně demonstrováno. Jejich příběhy jsou úžasné, barvité, komplexní a někdy čistě streamlinované. Zde je uchopení velice věrné komiksům a vás při sledování napadne asi deset spinoffů, které byste si z tohoto univerza dali. Snad je tohle dostatečný wake up call, kudy vede Marvel cesta.

Nečekal bych, že Hemsworth podá nejlepší herecký výkon kariéry v prequelu Mad Maxe, ale stalo se. Člověk si může jen posmutnit, že Miller není o pár dekád mladší, aby nám takovéhle nářezy mohl servírovat ještě mnohokrát. Furiosa je oproti Fury Road úplně jiný film. Tady se nejedná o redefinici akčního žánru, ale o parádní akční postapo, které stojí primárně na scénáři. Jo, je to tak. Tady se exceluje hlavně v budování světa, který je osídlen zajímavými charaktery. Že nečekáte propracovanou psychologii postav? Stejně ji dostanete. Furiosa je nadhledem do světa, kd lidé musejí být trošku magoři, aby se z toho nezbláznili. Naštěstí je to vždycky především zábavné, jelikož Miller nikdy nepodlehne desiluzi, že točí oscarové drama. Navíc to nebylo ani přemrštěně drahé, stejně jako nedávné opice. Je mrzuté, že na takhle dobré filmy nechodí dvakrát tolik lidí. Tohle by si komerční úspěch zasloužilo.

Je neuvěřitelné, že Kingdom s téměř polovičním rozpočtem vypadá takhle skvěle oproti posledním komiksovkám, které vypadaly v některých momentech vyloženě na poblití. Wes Ball je šikovný a pochodeň přebírá s velkou grácií, jen bohužel Kingdom až moc funguje jako součást většího celku a ne tolik jako samostatný fil. Závěr klasicky slibuje velké věci až příště, ale stejně začátek nové trilogie funguje suprově. Především sympatický Noe, nečernobílá Mae a k nim Proximus, který má jako záporák zajímavou motivaci, která má hlavu i patu. Doufám, že se další díly odklepnou, protože nové Planety Opic se řadí k těm zdaleka nejkvalitnějším sériím současnosti.