Gothard

Staré téma v nové podobě. Ten kabát je na první pohled úžasný a dokonale ušitý, ale když se podíváte lépe, knoflíky jsou špatně přišité, rukávy mají nestejnou délku, kabát špatně sedí v ramenou a sem tam se objeví i povážlivá díra. A přesně takový je tento film. Colin Farell se snaží, vizuálně je film zajímavý, řada nápadů je bezvadná a zaujmou, některé akční scény jsou opravdu dobře natočené. Divák ale stejně musí mít pocit, že hodně z toho už zná, že to už někde viděl, a že to nebylo jen v původním filmu. Ztráta paměti hlavního hrdiny je podtržena i jakousi vytržeností příběhu z celkového kontextu, divák tak zprvu neví nic o jednajících postavách, o době, ve které se příběh odehrává, o prostředí, a teprve postupně si může - podobně jako hlavní hrdina - skládat střípek po střípku. Hra s realitou a odkazy je celkem zajímavá, podobně jako ztvárnění světa, kde hlavní roli hraje vertikální pohyb, snad v nápodobě přeplnění světa. Hrdinové proto vesměs cestují nahoru nebo dolů, propadají se do hlubiny, létají vzhůru (scéna s výtahy je úžasná). Zjevná inspirace celou řadou jiných filmů snad (většinou) příliš nevadí, co je mnohem horší, je stále upadající invence autorů. Zatímco první polovina filmu nesporně zaujme, závěr je vyloženě otravný, protože je nesen v duchu klišé, pitomost, klišé, pitomost, klišé, klišé. Finále je pak přeplácané a docela zkazí celkově přijatelný dojem z filmu.

Vladimír Slavínský po II. světové válce jen těžko hledal nová témata, jeho lidové, líbivé a kýčovité sentimentální příběhy z třicátých let by byly v poválečné době pro diváky asi už neakceptovatelné. Jedním z možných východisek byl návrat k tématům, která již naše filmografie vyzkoušela a která byla využitelná téměř v každé době. Slavínský se tímto směrem vydal již jednou, kdy námět původně využitý ve filmu Poslední mohykán přepracoval ve filmu Poslední muž s Jaroslavem Marvanem. Příběh váženého muže, který se za zcela výjimečných okolností opije a pak jen těžko rekonstruuje své činy, aby mu toto společenské faux pax posléze pomohlo získat vyvolenou, rovněž mezi takové příběhy patří. Sám Slavínský tento námět zfilmoval pod názvem Okénko s Hugo Haasem v roce 1933. Tentokrát do hlavní role obsadil Jana Pivce, vynikajícího herce, který však postrádal komediální dravost a umění vypointovat scénu k dokonalému vtipu. Jeho takřka dokonalé herectví je uhlazené i v případech, kdy by děj vyžadoval jistou hereckou živelnost. Posléze tak vznikl film, který přinesl spíše jen úsměvnou podívanou a vesměs průměrné herecké výkony (Josef Gruss, přehrávající Ota Motyčka), vedle hlavního hrdiny zaujmou snad jen Dagmar Frýbortová, Pavla Vrbenská a pak zejména František Kreuzmann v malé, avšak dokonale zvládnuté roli pacienta, který se bojí podívat za sebe. Dnes neordinuji byl posledním dokončeným filmem Vladimíra Slavínského, který se nakonec pod tíhou doby a po jen velmi vlažném přijetí předcházejících filmových počinů rozhodl natočit budovatelské drama. Jeho předčasná smrt pak učinila definitivní tečku za jeho bohatou, byť poměrně nevyrovnanou režisérskou prací.

Jeden z filmů, jaké se dnes snad již ani netočí. Celkově poklidný, vyprávění nemá žádné zběsilé tempo, i když o dramatické situace není tak úplně nouze, místy vtipný - ale je to krásné pohlazení po duši, protože je to klasický film (dnes bychom asi řekli, že je to pocta dokonalé filmařině, ale oni to v době vzniku filmu viděli trošku jinak). Bezvadný scénář, přesná kamera a střih. A to, co předvádí Natalie Wood a zejména Steve McQueen, to je absolutně dokonalé a bezchybné herectví. Gesta, mimika, zvládnutí dialogů - prostě nádhera. Někdy mám pocit, že v dnešní době velkovýroby filmů a seriálů je kvalitní herectví pro producenty někdy až nadbytečné. Steve McQueen by byl asi smutný, kdyby viděl, že někteří jeho "následovníci" si za celou kariéru vystačí s třemi základními hereckými výrazy, a nepřijde jim trapné cpát se před kameru znovu a znovu. Muž, o kterém nic nevím, je díky představitelům hlavních rolí prostě skvělý.

Velmi dobrý díl s bezvadně zahraným vrahem - Oskar Werner byl podivín a údajně se s ním velice těžce spolupracovalo, ale tady odvedl skvělou práci. Díl zaujme nejen používanou elektronikou (je třeba připomenout, že film vznikl v roce 1975), ale hlavně výbornou pointou - jednoduchou, uvěřitelnou, prostě dobře vymyšlenou.

Začátek byl nadějný, ale velmi záhy se to celé zvrtlo do naprosté pitomosti. Přítomnost Whitakera - možná skutečně jediného opravdového herce v celém filmu - mohla vzbudit (bohužel velmi krátkodobý) pocit, že to snad nebude tak špatné. Ale po dvaceti minutách bylo vše jasné. Arnold se sice snaží a co chvíli dává najevo, že je už starý unavený chlap, ale způsob zpracování scénáře jasně ukazuje na inspiraci starými akčními filmy (dost možná s mladším Arnoldem). Postavy černobílé, dialogy o ničem, rádoby vtipné hlášky na hranici trapnosti. Postava, kterou hraje Johnny Knoxville - on ji tedy nehraje, pouze se o to snaží svým idiotským pitvořením, protože hrát neumí - je za hranicí debility. Nikdo normální asi nepochopí, proč tyto filmy musí mít tzv. humornou postavu, a proč je vždy pojata stylem "vyšinutý magor z psychiatrické léčebny na jednodenní vycházce." Ha ha, to jsme se nasmáli. Knoxvilleho postava naprosto dokonale zničila celý film. Nakonec to ale ani tak nevadí, protože závěrečný souboj - a vůbec celý konec filmu - připomíná (zcela jistě nechtěnou) parodii. Ve výsledku tedy jen laciná akční podívaná. Třetí hvězdička je jen ze sentimentu, film si ji nezaslouží.

Zcela jistě jeden z nejlepších dílů. Při prvním shlédnutí sice sledujete hrátky celkem vyšinuté vražedkyně s Columbem, ale chtě nechtě pořád musíte myslet na to, zda paní Columbová je opravdu mrtvá. Samotný příběh je od řady ostatních odlišný i v tom, že Columbo bojuje o svůj život a sám to dobře ví, takže je to i tom, kdo bude chytřejší a přelstí toho druhého. Pointa v kuchyni je bezchybná. Kdysi se vedly debaty, zda paní Columbová vůbec existuje, toto je jeden z dílů, který dává odpověď. Samozřejmě je možné namítnout, že v některých scénách je Vivian Dimitri snad až poněkud nevěrohodná, ale tento díl si tak jako tak pět hvězdiček prostě zaslouží.

Rozvláčné, místy poněkud nesoudržné a celkově málo uvěřitelné, ale černobílé flashbacky (se statujícím Columbem - to byl bezvadný nápad) dodávají tomuto dílu zajímavou atmosféru. Pointa žádná sláva, vrah ani neklade přílišný odpor. Ale zase tak špatné to není.

Tim Burton má tak početnou základnu zcela oddaných fanoušků, že snad došel k závěru, že může natočit skoro cokoliv, a stejně bude vynášen až do nebes. A ono to tímto způsobem nefunguje, protože Temné stíny jsou prostě nepovedené. Zdá se, že režisérova nespoutaná fantazie přehlušila všechno ostatní: ve filmu nefunguje vůbec nic. Měl to být svérázný příspěvek k hororovému žánru? Komedie? Nebo dokonce parodie na laciné story plné lásky, krve a upírů? A podobně jako forma je nevyhraněný i scénář a hlavní postavy, které nejsou ani kladné, ani záporné. V některých okamžicích se zdá, že zejména Johnny Depp přesně nevěděl, co hrát, a proto všechny emoce skrývá za podobu blazeovaného nebo rozpačitého elegána. Když k tomu připočteme několik velmi trapných nebo čistě podbízivých scén (demoliční sex, opakované zvracení) a tupý závěr ("došly nápady, finance, už nás to nebaví, tak to prostě všechno podpálíme a bude to"), tak hodnocení prostě nemůže být dobré. Burtonovy lepší časy jen místy připomíná zajímavá vizuální stránka, snad jen díky ní a několika ojedinělým povedeným okamžikům tři hvězdičky (ale jen tak tak).

Viděl jsem nejdříve americkou verzi a teprve později norský originál, který mě celkově zklamal. Je to totální deprese a bezútěšnost na každém kroku: hotelový pokoj, příroda, záliv s rozpadlými stavbami, hlavní hrdina, který stále více propadá frustraci. Ale kromě pochmurné atmosféry už film nenabízí příliš mnoho zajímavého: detektiv bojuje stále více sám se sebou, vyšetřování se posunuje kupředu bez větších překvapení, očekávaný zločinec je záhy odhalen a pak se jen tak neslaně nemastně dokloužeme k poněkud bezradnému závěru. Pointa se nekoná, protože i celkem předpokládané odhalení, kdo vlastně zabil policistu Vika, vyšumí do prázdna.

Dvojka je zcela jistě mohutnější, rozmáchlejší a velkolepější než jednička, a samozřejmě v některých bodech rozmělňuje již jednou použité a osvědčené, ale přesto si myslím, že to není špatný film. Vztahy mezi hlavními hrdiny se vyvíjejí, není to jen úporné bojování, některé dialogy se vyloženě povedly, a jistý nesoulad mezi některými postavami přece jen dodává filmu větší špetku zajímavosti. Akční scény jsou více méně předvídatelné a většinou jim chybí pointa či moment překvapení, ale různorodost hlavních hrdinů a jejich bojová sounáležitost to vynahrazuje. Samozřejmě je pravda, že záporný hrdina nenadchne a likvidace fiktivní balkánské či jaké země je poněkud teatrální. Ale tady se nebavíme o sofistikované intelektuální podívané, ale o filmu, který má čistě a jen pobavit a zabavit. Žádný další autorský rozměr tady prostě není: tvůrci jen vzali balík peněz a natočili podívanou, která má zaujmout a ohromit vizuální podobou - a samozřejmě vydělat horu peněz na další pokračování. Divák na tuto hru může přistoupit a bavit se, aniž by si kladl zbytečné otázky, anebo bude kriticky poukazovat na hnusnou komerční podobu - a pak si zcela jistě spletl sál v multiplexu. Za mě palec nahoru - bezva oddechový film na páteční večer.