faana21

no blbost. neboli hloupost. hlavně hloupě natočené, angličtina mi přišla jak ze základní školy, scénář jakbysmet, první hodina filmu naprosto úmorná s tím, že jsem nevěděl, která kde bije...a ten konec raději no comment. takže nebrat

Zvláštní film...možná inspiruje ale také k tomu, abychom se občas na věci dívali z perspektivy těch druhých, neboť v takovém případě bychom chápali jisté postoje či postupy mnohem snázeji a vyhnuli bychom se tak nedorozuměním, odsuzování a dalších lidských nečistot.

A zazvonil zvonec a pohádky, co započala jako slibná sci-fi, je růžovější než růžový konec.

Nudička. Tak bych to popsal. Ne úplně velká nuda, ale taková malá nuda. Prostě nudička. Námět, zápletka, prostředí, dějový a časovy roviny, to vše bylo dozajista zajímavé, ale zůstal jsem vůči tomu sterilní. Takže 3 hv.

Taková docela dobrá road movie á la Divoký Západ. Zázraky se nedějí, avšak filmová podívaná je to poctivá. Doporučuje se.

Brrrrr! Člověk může být absolvent historie, nicméně mě osobně nikdy nepřestane děsit nelidskost režimů, které svou ideologii opřely o likvidaci druhých. A doufám, že nikdy nepřestane. V onu chvíli bude něco špatně. Ano, jistě, tvůrci dokumentu se v několika tvrzeních uchylují již za rámec přijatelné naléhavosti na úkor faktů, nicméně dávám za plný počet, neboť to esenciální zůstalo, navíc bylo vyzdviženo na piedestal naší a budoucím generacím jakožto odstrašující příklad jakou cestou už se nikdy nevydat. Paralely přijetí ne-vyrovnání se s vlastní historií na příkladu Německa a Ruska vyznívají pro druhou zmiňovanou zemi varovně... ani ne tak pro ni, jako pro nás.

...nebo spíš 3,5. Trochu (dost) vykrádačka japonského Pod vycházejícím sluncem 1972, na každý pád zobrazení kapitol (rozuměj šíleností) Velké války (tenkrát se ty světové ještě nepočítaly) mě na židli pěkně drtilo. Mix válečných hrůz s romantikou však par excellence...

viděna tak polovina bez zvuku, ale docela mě to v autobuse bavilo

Pohoda jazz .... Prosím, seznamte se, půlnoční Paříž nabízí seznamku s těmi nejroztodivnějšími uměleckými existencemi dvacátých let na živo. A je to tedy plejáda k pokoukání. A k popukání taky. Z péra Woodyho snad ani nelze jinak.

Když sebezahleděnost vede k sebezkáze...