Gabra

Proč někdo natočil takový film, to nechápu. Ale proč je ten film po celou dobu ošklivě zelený, nechápu už vůbec. Neváhejte sáhnout po ovladači.

Zběsilá hoňka za chlapem... aneb tak trochu drbárna ve stylu sexu ve městě. Film jsem stihla zapnout až v polovině a kupodivu mě to i mrzelo. Na TV film překvapivě málo trapné. :) Pár povedených vtipných momentů, svěžích dialogů a pohodová hudba, bohužel vtipné momentky kompenzují zoufalosti hlavní hrdinky ze samoty. Ale tak to v životě i filmu chodí. :) Pohodovka pro poledne všedního dne.

TV film každým coulem. Nijak zvlášť uvěryhodé, námět již v mnoha filmech známý, žádné excelentní výkony, ani překvapivé talenty jiného směru. Na druhou stranu - nijak zvlášť blbé. Film, který posloužil jako milá kulisa při obědě. Snad až příliš dlouhý a zmatený (návraty v čase něměly příliš logiky). Ale nepřepnula jsem. :) Jedna a půl hvězdičky.

Pohádka mého dětství. Ten chlap v červených kozačkách mě prostě uchvátil... :) Chtěla jsem být Lois a mým snem bylo psát pro Daily Planet. Superman je pro mě nostalgickou vzpomínkou... Je to comiksový film jak má být. I když mi snímek dnes přijde trochu dlouhý, vím, že se k němu vždy ráda vrátím. A až se mému Supermanovi budou mé děti smát (za 20 let přece jen už bude technika úplně jinde), dostanou bezlítostnou facku! :) Mimochodem: jedna z nejlepších filmových hlášek historie je ta s holčičkou a kočkou na stromě.

Sympatický vousatý pán James L. Brooks není režisérem, který by se mohl chlubit dlouhosáhlou režijní filmografií, ale za to je panem režisérem, jehož snímky, a to do jednoho, byly obsazeny těmi nejúžasnějšími herci, oceněny těmi nejrůznějšími cenami a sledovány nejrozličnějšími diváky. Prostě a jednoduše: na co sáhl, to se mu povedlo. Snad nejlepší a nejznámější filmy Brookse jsou: oscarová Cena za něžnost a "nicholsonův" trhák Lepší už to nebude. A tyto pozoruhodná díla doplňuje i drama/komedie Vysíláme zprávy. Brooks rád řeší vztahy a milostné problémy a rád vštěpuje svým postavám velmi podivné charaktery. Jeden bláznivější než druhý. To se dá říct i o třech hlavních hredinech "Zpráv". Holly Hunter předvedla emancipovanou inteligentní ženskou a předvedla ji sakra dobře. Důkazem je nejedno ocenění kritiků. Ani William Hurt a Albert Brooks neušli pozornosti. Jak by mohli - vždyť byli skvělí. Asi od poloviny filmu se zápletka milostného trojúhelníku rozjede naplno a jak čas běží, drama stupňuje. Nakonec vlastně nevíte, kterému muži tu "žádanou ženskou" přát. Následovný dodatek (závěr filmu) o 7 let později... A Vy jen napjatě sedíte a čekáte, co z toho vyleze. Kdo s kým? Kdo kde pracuje? Probůh, čí je to dítě? Ale víc už neprozradím. Mini výstup Nicholsona také rozhodně nebyl na škodu, přesto nechápu, proč mu byly uděleny jakési ceny. Za to, že prošel před kamerou a jednou se usmál z filmové obrazovky? Mimochodem: bláznivka Joan Cusacková do toho skvěle zapadla.

Kate Winslet to celé táhne a filmová hrdinka jí dokonale padla. Trochu mi ale vadily ty její dialogy s Harveym. Byly příliš nereálné. Snad mi tam chybělo chycení! Ano, opravdu jsem napsala chycení, Ten film Vás ani na záčátku, ani v polovině, ale ani na konci nevtáhne do děje. Jako bych byla pouhý divák. Samozřejmě, vždycky jsme pouhými diváky, ale v tomto případě nám to režisérka dává najevo. Je to příběh, který vám dovolí ho zhlédnout a pak vás opustí, jako by to někdo vyprávěl. Zatímco u těch filmů, které to "chycení" nepostrádají, se sžijete s hlavními hrdiny. Fandíte jim, nenávidíte je, chcete být s nimi! Jako když čtete knihu. Holy smoke nedával vůbec prostor fantazii, jen si odehrál pár not na své osnově a jak dozněl poslení tón, dozněla i vaše účast. Tak básnicky jsem to říct v plánu neměla, ale myslím, že to vyjadřuje můj názor, jak jsem chtěla. No, nominaci na Lva se skoro divím, kdybych měla vytáhnout velké plus, pavděpodobně by to byla hudba.

Film o jednom děsivě působícím hotelu, ve kterém se za pár dní odehraje sesterská hra plná lásky a nanávisti. Film, který většinu času mlčí, avšak i z nejtiššího ticha (zajímavostí je nevkládaná hudba) na vás křičí svou tíživou atmosférou. Je to drama, ale chvílemi dokáže působit skoro hororově. Zrůdnost v každé z filmových postav naznačuje, že zrůdami jsme vlastně všichni - jen každý jiným způsobem. Vcelku nudný snímek, ve kterém Bergman opravdu šetřil dialogy, a který je však svou němotou a vleklými scénami vlastně poutavý. Nechutné myšlenky ("sperma páchne, po oplodnění jsem smrděla jako zkažená ryba") zní tolik reálně, až se vám z toho může zamotat hlava, v horším případě udělat zle. Pocitově a herecky dokonale odvedené filmové dílo, u něhož málokdo vydrží je tvořeno pro náročného diváka a, jak jinak, náročným režisérem. Však tři úhlavní postavy (Lindblomová, Thulinová a Lindstrom) ze sebe vydávají herecké nenapodobitelné výkony ve scéně za scénou. Ať už erotickou, tichou nebo "ječící". Mlčením završuje Bergman svou psychologickou trilogii, je to však jediné dílo, které jsem prozatím z této série měla možnost spatřit. Snad proto jsem byla vcelku šokována. Po otevřeném závěru jsem zůstala sedět jako opařená a přemýšlela jsem, čím si spravím náladu. (Rozhodně nedoporučuji v depresích! :) Mimochodem, skvělá Bachova hudba. Ne, že by jí tam bylo mnoho, ale sedí dokonale.

Vcelku milá komedie, která se za sebe pro tentokrát vůbec stydět nemusí. I když je v hlavní roli Steve Martin, vtipy nejsou vůbec přiblblé. Tedy někdy ano, ale tak nějak mile. Martin to táhne a umocněn Diane Keaton dali dohromady moc příjemný pár. Je to jedna z lepších rodinných oddychovek, která i přes časté TV opakování neomrzí. Ale přesto: pokud neznáte Nevěstina otce, Hlavu rodinu si skoro zamilujete. Pokud jste však dříve viděli film Minelliho s Liz Taylorovou a Spencerem Tracym v hlavních rolích, který Hlava rodiny "remakuje", budete nuceni srovnávat nesrovnatelné a hodnocení sakra klesne dolů. Já viděla dříve Hlavu rodiny a jen díky tomu zůstávám na třech hvězdičkách... :)

Myslím, že jsem u toho trošku pospávala, takže mi uniklo pár scén. Ale hlavní zápletka ne a ani konec, i když si ho jaksi (po pár dnech) nemůžu vybavit... Byl to hezký snímek, určitě se mi líbil a některými zápletkami jsem byla přímo nadšena... Jenže proč si pamatuju jen úryvky? To může znamenat jediné. Chybělo tomu to podstatné, a to poutavost a vtáhnutí do děje. Navíc, hlavní mužský hrdina, Hugues Quester, mě opravdu nepřesvědčil. Měl to být svůdný džentleman nebo tak něco. Ale jeho podivná chůze, nehezká postava a zvláštní šklebení mi akorát kazilo dojem. Hlavní dvě hrdinky však, právě naopak, příjemně překvapily... Výborně se do role dokázaly vžít. Ovšem té filosofie tam bylo snad až trochu moc. Filosofie mě baví a zajímá, ale tomuhle jsem prostě chvílemi nerozumněla. Snad se v tom scénarista a režisér patlali, až se přepatlali... Avšak, když vezmu v úvahu, že k tomuto snímku stačili úplně bohatě 4 mlad neznámí herci, jeden byt a jedna chata, mám chuť to vychválit...

Tak, jak často se po světě cituje třeba kultovní Pulp Fiction, tak často, ne-li více, se u nás citují hlášky nebo předvádí scénky z tohoto nezapomenutelného jednoho velkého vtipu Věry Chytilové. Herci jsou bezkonkurenční a těžko by je někdo nahradil, ty postavy se zapsaly do historie jedna vedle druhé... Bohuš, Vlastička, Irenka, teta, anděl, Doktor a jeho žena, co má ...., i když jsme ji nikdy neviděli a mnoho dalších. Hlášky budou opakovány ještě mnohé generace a to značí, že Dědictví je dalším povedeným režisérčiným tahem. Vadí mi ta scéna s andělem, nevím proč, ve většině filmu se naskýtá alespoň jedna pasáž, kterou bych nejradši přeskočila a tady je to tahle... Ale žádná víc! 90 % dávám už jen za to, že jsem film viděla snad stokrát a věřím, že minimálně jednou tolikrát ještě uvidím... Přesto se vždy znovu a znovu zasměji... :)