DearS

Docela by mě zajímala anketa o nejoblíbenější scénu nebo hlášku z této nezapomenutelné převlekové a gangsterské komedie. Kdo jednu z těžko překonatelných klasik filmového plátna ještě neviděl, měl by to ve svém vlastním zájmu napravit, protože něco takového se nepodaří natočit každý den. Mimo jiné je k vidění jeden z nejlépe vypointovaných filmových závěrů.

Pro mě jedna z nejlepších českých komedií. Přitom ústřední zápletka (obvinění ze znásilnění a následné svatbu ohrožující vyšetřování) by se mohla zdát pro komedii příliš závažná. Ale toto originální téma umožňuje odhalit všechnu trapnost, směšnost i lidskost člověčího chování a snažení. Scénáristicky a herecky je využité do poslední špetky (situační humor, dialogy). A herecký koncert všech zúčastněných, přičemž já mám nejraději scény s Ivou Janžurovou a Vladimírem Pucholtem. Nezapomenutelné.

Theodoře Remundové se podařil husarský kousek. Natočila totiž dokument celovečerní délky, který rozhodně stojí za vidění a pro který se navíc podařilo najít distributora-kamikadze, uvádějícího tak silně nekomerční záležitost v kinech (což je téměř zázrak). Obě samostatné části STANDARD i NIČEHO NELITUJI jsou pravdivé, výmluvné, zajímavé obsahově i formou. Každá z nich představuje jednu rodinu, která o sobě v upřímných výpovědích leccos prozradí, leccos si divák může domýšlet a skládat jednotlivé střípky k sobě. NIČEHO NELITUJI je bezprostředně „zábavnější“, víc se smějeme. STANDARD je mrazivější ( a podle mě přece jen silnější), hodně se mluví, ale ještě víc mlčí. Tři generace žen s třemi diametrálně odlišnými pohledy na život a jedna na druhou. Emoce vyplouvají na povrch pomalu, ale jistě. Různé stupně pocitů nepochopení, nedorozumění, křivdy se zdají hodně blízké a osobní i divákovi, který může mít podobnou zkušenost (byť ta jeho rodina je třeba „perfektní“). Mám jen jednu radu, vyčíhejte si okamžik, kdy se jediná kolující kopie N.n. vyskytne v okolí vašeho bydliště a JDĚTE DO KINA! Člověk nevidí dokument v kině každý den a pokud nevěřící Tomáše nepřesvědčí k návštěvě kinosálu můj zmatený chvalozpěv ani chválou nešetřící kritiky, tak doufám, že zvědavost ANO. Buďte si jistí, dokument nerovná se suchopárná záležitost.

Naprosto souhlasím s nadšeným hodnocením Golfisty a přidávám hvězdu, protože TV pohádek s nadsázkou, lehkou ironií a svižnými dialogy není nikdy dost a nepovedou se příliš často. Představitelka hlavní role (mimochodem - i v titulcích pohádky samotné uvedená až na bůhvíkolikátém místě) se jmenuje Pavla Ptáčková a působí v Městském divadle v Brně ( k vidění byla i ve slovenském pohádkovém kousku Duhová panna).

Musím se připojit k všeobecné chvále: zábava vtipně odlehčená a lehce ironická (stejně jako úsměv Mela Gibsona). Plno originálních a nápaditých vtípků, překvapivá pointa. Prostě radost pohledět.

Hliník má v Humpolci svou pamětní desku, což mluví za vše...Jenom tiše doufám, že takové komedie (které může člověk vidět stokrát) budou u nás natáčeny i v dnešní době. Zatím doufám marně. Chce to víc cimrmanovského či svěrákovského humoru :)

Jeden z nejlepších porevolučních seriálů (ne-li nejlepší). Zajímavý námět (kostyméři, rekvizitáři a spol. se museli vyřádit), přiměřené dávkování radosti, smutku, bolesti, nostalgie..., životné postavy s klady i zápory (i spravedlivý Arazím má svoje mouchy) a hlavně skvěle vymyšlené dialogy (vtipné, vypointované). A navíc moravská lokalita (jsem holt patriot, proč to nepřiznat). Všichni hrají s chutí (včetně Kikiny)- bravurně jim vévodí duo Topfer - Trojan. Mě osobně navíc hodně baví celá ta pestrá směsice herců známých (většinou z Prahy) a méně známých (většinou z Brna), kteří dostali možnost se zviditelnit i ve větších rolích (např. Alena Antalová). Držím palce zvláště oblíbencům z Městského divadla v Brně, ale i dalším. Jinak mám pocit, že při množství epizodních rolí v seriálu hrálo vše, co má ruce a nohy (např. Aleš Zbořil z AZ kvízu - 1 věta v epizodě s gruntem a zabitým hajným).

Jeden z mých tzv. motivačních filmů (pouštím je, když mám všeho plné zuby). Základní idea je prostá - jak překonat překážky, předsudky a sám sebe. Je to dojemný film, ale tak nějak...britsky, navíc v neutěšeném prostředí hornického města(odkud se jen těžko uniká), s hovorovou řečí (žádné změkčování drsných výrazů - naštěstí ani v dabované verzi). To vše dotváří pocit autentičnosti, ale hlavní jsou stoprocentní herecké výkony. Kapitolou samou o sobě je neuvěřitelně přesvědčivý Jamie Bell (škoda, že hledači hereckých nadějí pracující pro tento film nedostali angažmá i při castingu Harryho Pottera.Když našli kluka, který je schopen hrát a tančit, třeba by našli i kluka schopného hrát a vypadat jako H. P.)

K tomu není moc co dodat - klasika viděná snad stokrát. V poslední době ( pánové Pešek a spol. prominou) mám nejraději Jindřicha Plachtu alias profesora Matulku a obzvlášť závěrečnou scénu se státní zkouškou. To je výkon na Oscara:-) .

Kdo by neměl svůj film-srdeční zálěžitost či film-životabudič.Pro mě jsou to Kočky a ať si o mě klidně někdo myslí, že jsem blázen. Film, který je vlastně záznamem jevištního muzikálu (tj. celý film vidíme jednu scénu, mění se pouze její osvětlení), spolehlivě po pár minutách spoustu lidí odradí (byla jsem svědkem). ALE!!!Tady jde hlavně o energii, která doslova srší z každého zúčastněného (a jistě to nebyla v těch kožiších procházka růžovým sadem). Navíc: dokonalá choreografie, masky, herecké, pěvecké a taneční výkony (o něčem takovém si může většina našich muzikálových "hvězd" nechat jenom zdát, i když taková Lucie Bílá jako Grizabella by mohla být zajímavá...)