strougy

strougy

Lubomír Štrougal

Česko
Samorost

homepage

71 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
    • 19.11.2017  23:02

    Chápu veškeré výtky na adresu filmu, chápu kde se berou. Pro jeho pochopení jsou totiž veškeré teoretické škatulky vyčtené v odborných knihách zbytečné. K jeho pochopení se totiž jeden musí propít.

    • 10.11.2017  17:33
    Čas snění (1965)
    ***

    Zábavné pouze v detailech či určitých scénách (třeba velmi vtipná pohřební scéna), nefungující ovšem jako celek. Na to je to celé příliš rozhárané, motivy se tu vrší na sebe bez jasné koncepce, tu je něco vyneseno na povrch a tu to znenadání zmizí v propadlišti děje. Hravost mládí je hezká věc, osobně však dávám přednost promyšlenějšímu sdělení.

    • 27.10.2017  10:14

    Buď hypnotické, nebo epileptické. Nemohu se rozhodnout. Chtělo to ovšem patřičný hudební doprovod. Třeba Nurse with Wounds nebo Throbbing Gristle.

    • 27.10.2017  08:50
    Rivalové Sherlocka Holmese (TV seriál) (1971)

    A Message from the Deep Sea (Jim Goddard): Kdyby tu místo Dr. Thorndykea a jeho asistenta Jervise vystupoval tradičně Holmes a Watson, nebylo by vlastně výrazně nutné měnit scénář. Až tak moc se to drží tradičního mustru, kdy titulní hrdina vše na chlup přesně vydedukuje, však stačí se okolo sebe pozorně dívat, okolí se diví a on se mu s arogantním výrazem posmívá. Leč případ není nějak zajímavě vystavený a závěrečné odhalení působí stejně lacině jako příliš televizně vypadající výprava, takže začátek série mě příliš o své životaschopnosti nepřesvědčil. 2/5. The Missing Witness Sensation (Jonathan Alwyn): Výrazně lepší, nejen díky chytře rozbitému alibi padoucha, nýbrž i díky zcela rozdílnému pojetí od minulého dílu i od základního vzoru. Použít jako hlavního hrdinu slepce má v detektivním příběhu zajímavý potenciál. 4/5

    • 15.9.2017  10:14

    Film s podmanivou atmosférou tak krásně vystihující pocit z momentu na pomezí probuzenosti a snění, že jsem se tím i přes nepříjemně televizní vzhled a hlavního hrdinu připomínajícího zarostlého Petra z S čerty nejsou žerty nechal pohltit. A nejednoznačnost konce tomu na kvalitě jen přidává. Slušné 4*.

    • 30.8.2017  22:43
    The Battery (2012)
    ****

    Sice se to ze začátku až moc stylizuje do "indie nezávisláku pro hipstery" v tom nejotravnějším slova smyslu, určité momenty mě iritovaly až běda, ale vem to čert, minimálně ten konec v autě je zábavný totálně. A soundtrack to má navíc skvělý, ne že ne.

    • 21.8.2017  12:14
    Přízrak z lesa strachu (TV film) (2012)
    **

    Zdlouhavá expozice příznačná pro podobný typ filmů chybí, monstrum se do destrukce a teroru pustí hned od prvních minut, i tak to ovšem působí zoufale utahaně. Hvězda navíc za stylové zakopnutí Alice Coopera, to mě upřímně rozesmálo.

    • 21.8.2017  12:14

    Pokud vnímám hodnocení u snímků podobného typu jako vyjádření množství zábavy, kterou mi jejich nekvalita dopřeje, nikoli jako odraz nějaké opravdové filmařské kvality, pak pro mě představuje Return of Attacking Shrews takřka ideálního představitele. Veškeré pokleslé atributy jsou tu dotaženy ad absurdum: blonďatá slečna je monstrózně tupá, padouch, stylová variace na Krysaře z Hamelnu, šílený až běda, triky na úrovni Birdemic, chování postav svou hloupostí a schopností ignorovat veškeré dění až takřka bolí, režisér bojuje se svou hlavní hvězdou o to, kdo z nich bude sebestřednější, s logikou si to hlavu neláme, humor atakuje veškeré roviny trapnosti (i když úrovně legendární The Underground Comedy Movie to zdalekla nedosahuje), v ultimátním závěrečném souboji se pak utkají dva geronti snažící se o ránu pěstí. Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, samotné natáčení reality-show ve filmu navíc představuje vtipný komentář k tvorbě současných pořadů či možná přímo sarkastický posměch tvůrců snímku ze sama sebe. Kdyby se tvůrci nebáli a zapracovali výrazněji i odhalování ženských těl, podstatnou to položku každého patřičně špatného filmu, pak bych snad neváhal jít i na maximum.

    • 17.8.2017  11:39
    Green Man, The (TV seriál) (1990)
    **

    Kdyby to nebylo tak plytké a úmorně se to nesnažilo tlačit na linii o vyrovnávání se starého chlípného ochmelky s vlastní smrtelností, kdyby se to více pokusilo využít nejistoty okolo (ne)reálnosti zobrazených událostí či kdyby to alespoň více pracovalo s děsivými elementy, které tu jsou trestuhodně minimalizovány na jednu působivější scénu evokující Evil Dead, pak by to mohlo být i zábavné. Takhle to pouze nudí, což je škoda o to větší, že hlavní hrdina mi byl svým určitým způsobem sympatický a tak nějak jsem ho chápal. A pro promarněnou šanci splnit si celoživotní fantazii i litoval.

    • 21.7.2017  23:36
    Vinou lásky (2011)
    **

    Jak nepatrný je rozdíl mezi tím, kdy to eklektiku Sonovi funguje (viz Jisatsu sākuru), a kdy to naopak celé přes zábavnost určitých pasáží působí jako otravná póza...

    • 19.7.2017  17:26

    „The whole thing was a nightmare, wasn´t it, Atan? Worse! It was science fiction!“ V daleké budoucnosti představuje loď Orion pod vedením kapitána Cliffa Allistera McLanea mnohdy to jediné, co stojí mezi lidstvem a jeho zničením ze strany zlovolných mimozemšťanů zvaných „Žabáci“. V mezičase se špičkují, užívají si rozmařilého života a s obzvlášť velkou oblibou se věnují bizarním tancům. Což nebylo to jediné, co mě jako diváka na tomto obstarožním kousku bavilo, jelikož i přes silnou naivitu zde není vše tak jednoduše černobílé, jak na první pohled vypadá, a mnohdy Orion udivil zajímavějším postřehem či myšlenkou. A obzvlášť mě bavilo pohrávání si s mými očekáváními v podobě různých zlosyny nenadále zmařených plánů prezentovaných mi jako jimi nepostřehnuté. Slabší 4*.

    • 16.6.2017  10:37

    Přespříliš natáhnutá expozice zabírající více než dvě třetiny stopáže představuje hlavní problém jedné z mnoha verzí klasického příběhu. Závěrečné děsivé chvilky mají svou působivost, avšak v tu dobu jsem byl už příliš ubit nevýrazností předchozích minut, že jsem si je ani patřičně nevychutnal. Nakagawa se ve stejném roce s předlohou popral výrazně lépe.

    • 25.5.2017  16:46
    Temetés (1998)
    ****

    Takřka beze slov, černobíle a skrze ta nejošuntělejší prostředí, která tvůrci mohli v místě natáčení nalézt, vede cesta posledním dnem osamělého starce. Osud bych s ním měnit nechtěl, zdejší restaurační zařízení bych však navštívil rád, depresivnější místo k opití aby jeden pohledal. Slabší 4*.

    • 25.5.2017  16:46
    Moulin Rouge (1928)
    **

    Viděna pouze 84 minutová verze, což může mít velký vliv na můj pocit, že většina filmu je nějak prachbídně poskládána a veškerý vývoj a dějové zvraty se děje jaksi mimoděk, bez větší opory v událostech. A i vzhledem k velmi působivé a z celého filmu se vyjímající dynamické sekvenci, kdy se jedna z postav řítí vstříc možnému tragickému konci, se (snad) oprávněně domnívám, že kompletní verze by u mě vyvolala zcela jiný dojem než toto unylé a rozvleklé torzo.

    • 26.3.2017  10:16
    Virgin Witch (1972)
    *

    Nic víc než pouhé odhalování nahých těl všech hereček, které se jen mihnou poblíž zámku. Většina z nich příliš atraktivnosti nepobrala, tudíž to v dnešní době s volně přístupným pornem po celém internetu skutečně nemá smysl sledovat. Ovšem dost bych se divil, kdyby to někoho bavilo i v době natočení...

    • 20.2.2017  20:39

    Tu samorostlost, lásku k tradici i nenávist k modernizaci bez vztahu k místu, tu animální touhu po žití ve všech směrech i třeba tu neschopnost zabít býka, co má na svědomí jeho otce, lásku k synovi i chtíč po ženě(ách), vášnivost v srdci často vedoucí k špatným rozhodnutím, to vše jsem u hlavního hrdiny chápal a prožíval. A i díky tomu jsem ochoten filmu odpustit určitou tezovitost poplatnou dílům tematizujícím protiklad tradice/moderna či nevýraznost ostatních charakterů. Slušné 4*.

    • 2.2.2017  15:08

    Neúspěšné pohybování se mezi humornou a vážnou stránkou bych filmu byl schopen i odpustit, kdyby aspoň jedna z rovin byla vydařená. Žel, není. Humor prohrává souboj s trapností (čest divadelnímu souboji či bohužel nakonec pointou zabitému vyjednávání s milencem), ač se do souboje pouští s vervou po většinu doby stopáže, díky čemuž následně na nějaký vývoj postav či příběhu nezbývá čas. V závěru se to v zoufalství ještě pokusí o skok do oblasti metafikce, ale to už nedokáže zabránit mému rozhodnutí. Itamiho již nikdy více!

    • 24.12.2016  01:02

    Expozice, jež trvá zhruba 50 minut, nudí. A to velice. Zbytek je ovšem úchvatné guilty pleasure, myslím, že pravidelné osazenstvo Otrlého diváka v čele s havraním párem by si ho velice užilo. Souboj na biče ve westernovém duchu pobavil nejvíce, zombie hádky jen o maličko méně. Kdyby ze sebe nejhezčí z dívek sundala i zbytek hadříků, šel bych i výše. Takhle jen za pobavené 3*.

    • 2.11.2016  23:33

    Hravě a rozverně a taky vynalézavě a velmi meta a v rytmu šansonu a čistě po francouzsku o tom, že když se žena chová jako kráva, pak jen chce, aby si muž domyslel, že je vlastně ovce. Když se muž chová jako blbec, pak jím skutečně je. A tak si jeden druhého zaslouží a jen tak spolu mohou být (ne)šťastni.

    • 28.10.2016  22:17

    Vzhledem k "The footage was most fully edited by Welles in its opening reel—the first seven minutes here—but most is a rough assemblage, and all of it lacks the intertitles he planned to write." jsou výtky ohledně nestřídmé stopáže či čehokoli jiného poněkud mimo mísu. Podobně zcestné mi ovšem přijde i hodnocení na základě existujícího workprintu. Ten má k hotovému dílu totiž skutečně daleko. V této podobě je to tak vhodné primárně (a asi jen pouze) pro filmové historiky/teoretiky/zanícené fanoušky Orsona Wellese.

    • 25.10.2016  16:57
    L'ilya (2000)
    **

    Nemastné procitnutí mladé umělkyně poznávající sebevraždu již ne jen jako objekt umělecké performance, nýbrž i dopad sebevraždy blízké osoby na život svůj. Pro patřičný ponor do postavy příliš krátké a povrchní, pro šokantnost skrze uměleckou zkratku naopak příliš dlouhé a rozvleklé. A navíc točené ruční kamerou, zlo! Slabé 2*.

    • 16.10.2016  01:24

    Pár vydařenějších a zasmání hodných momentů by se nalezlo, monstrum se třeba vrtí do rytmu stylově, hlavní hrdinka pak má ňadra hezká, což o to (ano, scénu jejich hlazení jsem si doma zpětně nalezl, v kině mi z důvodu shánění piva unikla), ovšem to nejvtipnější nabídla nechtěná souvislost se zdejší (myšleno kino Aero) reklamou. Prý brakuvzdorné kino, to určitě.

    • 11.10.2016  17:16
    La maison des bois (TV seriál) (1971)
    ***

    Solidní protipól dnešní přehlcené seriálové produkce. Tam, kde se v dnešní době divák velmi často zahlcuje akcí, přehršlí motivů a neustálými zvraty, jen aby náhodou neměl chvilku na přemýšlení, tam volí Pialat dlouhé, nedějové záběry každodenního života, které vhodně ilustrují chod života na vsi v průběhu první světové války. Většinu času se toho tu skutečně mnoho neděje, lidé chodí do vinárniček, občas zajdou na piknik, ve škole se učí a pošťák rozváží poštu. Tu si agresivní komunismu přející hospodský zabrblá směrem k osobě postaršího markýze, tu markýz vytáhne z drobného průšvihu svého armádních zásob chtivého souseda. Kdesi v pozadí zuří válka a čas od času zasáhne do života obyvatelstva, některým i značně fatálně, nejvíce ji ovšem cítí hlavní rodinka, která na svém baráčku mimo své děti vychovává i děti válečných vdov (či vdovců) a ač se to zdá vzhledem k popisu prazvláštní, žije se jí vcelku příjemně. A nebýt zbytečného závěrečného dílu, kdy se mně nejméně sympatický klučina dostane až příliš do středu pozornosti a místo milé vesničky se dění přesune do samotné Paříže, šel bych s hodnocením i výše. I tak si ovšem La maison des bois pro svou příjemnou náladu pozornost zaslouží.

    • 21.8.2016  15:13

    Již brzy po začátku, zhruba u Hugova tance, mi začal unikat smysl. A až do konce, i přes několik pamětihodných momentů (Kde mám svůj olej?), jsem ho už nenalezl.

    • 3.7.2016  14:31
    Aaaaaaaah! (2015)

    Vzhledem k odchodu ze sálu po zhruba 40 minutách nehodnoceno. Pro mě osobně něco jako Jackass, tedy způsob zábavy mně zcela nepřístupný. Ke glose kohosi z obecenstva, že "něco takového může vidět člověk pouze ve Varech" (volná parafráze), můžu dodat jen: "I to je moc."

    • 8.5.2016  19:15
    Inseminátor (1987)
    **

    A pak, že chlast zdraví pouze škodí :-)

    • 13.4.2016  17:47

    Hravá animace překonala problém, který konverzační dokumenty v rámci vizuální stránky často sužují, o to víc pak zamrzí banálnost většiny toho, co zde zazní. A přitom by stačilo tak málo, třeba zaměřit se pouze na určitou stránku Chomského působnosti, například na jeho politický aktivismus, případně na jeho lingvistické teorie (zde by se dalo využít i občasné Gondryho nejistoty v používání angličtiny), či a zejména kdyby se aspoň zbavil přehnané uctivosti tváří v tvář silné osobnosti a pustil se v libovolných tématech hlouběji než zůstat u pouhého nikam nesměrujícího a ve výsledku tudíž nic neříkajícího tlachání.

    • 16.3.2016  08:09

    Zejména díky velmi působivě omšelým exteriérům slušný autorský pohled na rozklad života a světa vůbec v závěru sovětského režimu, ovšem s nutným dovětkem, že s podobnou tématikou se důstojněji a zajímavěji vypořádali i jiní, namátkou třeba Solovjov v Dom pod zvjozdnym něbom, případně Kira Muratova v Asteničeskij sindrom.

    • 2.3.2016  17:40
    Hyuil (1968)
    ***

    Začátek a konec, tož místa, kde Hyuil selhává. V obou částech to celé působí nepříjemně ulepeným dojmem sladkobolné vyprávěnky ze stránek laciného ženského časopisu, což je zesíleno nepříjemně sentimentálním hudebním doprovodem. Naopak střední pasáž přináší velmi výstižné zobrazení prázdného života postav, které se bezcílně toulají, popíjejí po barech, touží, aby se něco stalo, ač se toho bojí, a vzájemně se míjejí ve světě, kde „You don´t have to keep your promise. You see, we met on a Sunday.“

    • 25.2.2016  17:15

    Obsah zde přebraný od festivalu Jeden svět je poněkud zavádějící, jelikož z něj implicitně vychází posouzení generálových činů. Avšak ze samotného filmu to zdaleka tak jednoznačné není, a právě to neustálé pnutí mezi uvěřitelností přerodu a možností pouhého předstírání je to, v čem je dílo nejsilnější. K tomu je třeba připočíst neustálé přehodnocování konání hlavní postavy ve světle nových událostí, v kontextu jednání druhých (viz například pro mě děsivé vystoupení Prince Yormie Johnsona) i v rámci nejistoty, zda se za samotným jednáním a vyjadřováním jeho i ostatních osob skrývá skutečná upřímnost nebo se jedná o přehrávání dané vědomím, že jsou zaznamenáváni na film, či množství otázek z toho všeho vyplývajících, na které se těžko hledají jednoduché odpovědi, a vychází mi z toho jeden z nejzajímavějších snímků, co jsem za velmi dlouhou dobu viděl.

<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace