strougy

strougy

Lubomír Štrougal

Česko
Samorost

homepage

73 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
    • 25.3.2021  22:29

    Vzato kolem a kolem, nic víc než archivní záběry z koncertů prokládané klábosením starých dědků v kulturáku to není. Jenže na těch záběrech, tam hraje Lester Young a Count Basie, je tam Charlie Parker spolu s Dizzy Gillespiem, Big Joe Turner tomu dodává bluesový šmrnc a pak taky Eddie Durham, Baby Lovett a jiní, neméně skvělí. A ty dědci, to je opět Count Basie a taky Jimmy Forrest a nebo Jay McShann a v rámci klábosení dojde třeba i na historky, jak Prez potkal Colemana Hawkinse či že Bird nikdy nikde nebyl včas. A já, já si to sakramentsky užíval, poklepával si nohou do rytmu a snil o tom, jak velká paráda by byla zažít tyhle "dědky" naživo.

    • 9.2.2021  10:17

    Vcelku slušné, než se to rozbije o útes v podobě patetických frází jako generačních poselství (nejen) ve scéně za plentou. A v úplném závěru se to už z pouhé doslovnosti propadne do prachsprosté lacinosti, ta snaha diváka vmanévrovat k určitému postoji z toho sálá až přespříliš.

    • 1.11.2020  15:29

    Sic bych i nějakou chybku našel, třeba nejisté oscilování kolem toho, zda hlavní téma je Igor Savitsky, uzbečtí umělci či vliv SSSR na umění a život vůbec, tak informační bohatost i zejména působivost veškerých příběhů si absolutní hodnocení zaslouží. A navíc se díky snímku Nukus Museum of Art a vůbec Uzbekistán staly po Newfoundlandu druhou lokalitou, kterou musím minimálně jednou v životě navštívit.

    • 13.9.2020  15:02

    Pokud se to odehrává v uzavřených prostorech, ať je to ranč či jeskyně, pak je to skvělé. Emoce tu patřičně vřou, kontrast Webbova nelidského klidu a Kinského zvířecího animalismu funguje na jedničku, ve všech těch detailech na tváře to působí krásně upoceně a má to prostě parádní šmrnc. Jenže jakmile se vyjede ven, zjeví se slunko a otevřená krajina, pak se to celé rozpadne, atmosféra vyčpí a když se k tomu přidá klišoidní vyústění, pak to najednou působí neskutečně otravně. I ten Klaus ztratí glanc a nebaví. Škoda. Lepší 3*

    • 13.9.2020  15:01

    Jeden z mála filmů se zdravým přístupem k automobilismu.

    • 13.9.2020  15:01

    Bez rozpoznatelného klíče sebraný seznam lechtivých filmů, k nimž se na minimální ploše vyjadřují různé tu více, tu méně zainteresované osoby. Jediné pamětihodné postřehy se objeví u snímků ze 70. a možná ještě tak z první poloviny 80. let (holící scéna z Deep Throat jako prapůvod trendu vyholování intimních partií?), naopak cokoli novějšího je komentováno způsobem "to byl čupr nápad" a "byla to super spolupráce". Souvislost s glosou, že porno bylo před více než 30 lety mnohem svobodomyslnější a tvořivější než dnes, a tím, že tehdější zainteresované osoby působí jako výrazně vzdělanější a zajímavější lidě, je vcelku jasně rozpoznatelná.

    • 12.7.2020  16:57
    SOS TV Walpurgis Night Fever (TV seriál) (2010)
    ***

    Kratičké epizodky, kde se na pozadí "příběhu" o dvou slečnách a jednom netopýřím robůtkovi, co čekají na záchranu na jakési zapadlé neobydlené planetce, paroduje kdeco, od kuchařských show přes sport až třeba po detektivní příběhy. A to tu nezáživně a bez nápadu, jindy zase vcelku vtipně a trefně, jako celek to nenadchne ani neurazí, pro vyplnění dlouhé chvilky, kdy se jednomu zrovna nechce příliš používat mozek, to je ovšem ideální. Slabší 3*.

    • 14.5.2020  21:36
    Rdeci boogie (1982)
    ***

    Až příliš nevyjasněné, co se týče toho, o čem to má být, a co to chce vlastně vyprávět. Není to o hudbě, ač ta a to zejména specificky jazz (a přísně vzato jeho protirežimnost) představují velké a po mnoho chvil i to hlavní nosné téma. A není to ani o režimu, i když v mnoha momentech to šlehá dosti ostře. Není to ani komedie, ač humoru tam je dosti, třeba velmi zábavná sekvence s bojem proti mandelince bramborové, ani drama, i když se to mezi postavami čas od času a vyloženě v úplném závěru hrotí všelijak. Není to vlastně pořádně nic, ale i tak si to pozornost zaslouží, i kdyby jen tou krásnou hudbou či pro ty půvabně omšelé vesnice. A taky pro tu zrzku, na níž se tak moc hezky dívá. Lepší 3*.

    • 27.4.2020  19:29
    Pod kůží (2013)
    **

    Jako alternativní pohled na téma "přijde zlý ufoun na planetu Zemi, aby se následně zamiloval do našeho způsobu žití a obrátil se proti svým" to není úplně špatné, ovšem nelze zastřít, že pod artovým pozlátkem se nachází až příliš málo obsahu, jako by tvůrci vlastně nevěděli, jak to celé vyplnit. Občasné záblesky jsou potenciálně nadějné, scéna se sloním mužem vnímána skrze předchozí zlatavé extáze z pestrosti lidského druhu má v sobě i zárodek čehosi slibnějšího, avšak ta celková prázdnota je ve výsledku až příliš ubíjející.

    • 23.4.2020  19:12
    Perversions of Science (TV seriál) (1997)
    **

    Dream of Doom (Walter Hill) - Tak jako u Tales from the Crypt to načal Walter Hill, naneštěstí však úrovně The Man Who Was Death nedosáhl. Nezáživná historka točící se okolo nemožnosti vystoupit ze snu je totiž omšelá až běda a s výjimkou několika lepších momentů ničím nevyniká. Dosti chabý úvod. 2/5. Anatomy Lesson (Gilbert Adler): Slabé až hanba, od hlavního otrapy až po pointu, která působí vyloženě pitomě. Jediné, nad čím jsem si u toho mudroval, byla myšlenka, že pokud to chování "matky" z krátkého jejího vystoupení bylo běžné, pak by masového vraha vychovala i z Gándhího. 1/5. Boxed In (William Shatner): Sexuální frustrace mrcha je, o tom žádná, výraznější vtipnost se z toho ovšem zde nevydolovala. I když úplný závěr mě vcelku pobavil, to zase jo. 2/5. The Exile (William Malone): O něco lepší než předchozí epizody, kdy to sice neatakuje nějakou vyšší kvalitativní ligu, ale pár dobrých momentů by se našlo, navíc netradiční role Perlmana potěšila. A závěrečná pointa překvapila, nečekal jsem. 3/5. Given the Heir (Ramón Menéndez): Nakonec vcelku podařený úlet, jeden z těch případů, kdy pointa zvedne dojem o slušnou míru výše. 3/5. Planely Possible (Russell Mulcahy): Roztomile zlomyslné. 4/5. Panic (Tobe Hooper): Zábavná variace na slavnou Wellesovu adaptaci Války světů, která mohla být ještě lepší nebýt zbytečně nastavovaného konce. Stačilo dojet na pole. 3/5. Snap Ending (Sean Astin): Pointa fajn, o tom žádná, ale jinak to působilo jako epizoda z Červeného trpaslíka, co kdesi poztrácela humor. 2/5. Ultimate Weapon (Dean Lopata): Jako tradiční zmatečná komedie to funguje vlastně docela dobře. 3/5. People's Choice (Russell Mulcahy): Nepříliš výrazná historka na téma sousedského soupeření, kdy ovšem vtip v závěru to dokáže zachránit od totálního propadáku. 2/5

    • 1.3.2020  22:31

    Fikce, co se tváří jako "fakce", což je ale fuk, ona je to hlavně velká sranda. Nejlepší rap v okolí a ta závěrečná hudební scéna? Pecka. Kamusta araw-araw!

    • 6.2.2020  23:28

    Sic to trpí některými neduhy tak typickými pro avantgardu, například ta častá nutnost veškeré monology do kamery vykřičet, prvek, který mi vždy leze značně na nervy, tak jako trefné vystižení dekolonizace Afriky a následné postkoloniální doby mi to přišlo, i s přihlédnutím k mým značně omezeným vědomostem, velmi výstižné.

    • 28.1.2020  21:59

    Nepřátelská ještěrka: "Why do you Homo Sapiens fights wars?" Bill: "Fights wars? We like to, I guess." Studentský film pod taktovkou Alexe Coxe, financovaný díky kickstarter kampani, na motivy postarší satirické antimilitaristické scifi, to zní podezřele. A animovaný úvod je i dost děsivý, odporná animace a náznaky velmi lacině působícího humoru mě málem i donutily film vypnout. Ovšem má zarputilost byla odměněna ve výsledku vcelku vtipným snímkem, kde hlavní hrdina projde tradiční cestou "go from zero to hero" a zpět a průběžně si tu trefněji, tu méně zatne kritický drápek do vojenského prostředí a též PR v asi nejvtipnější scéně audience u císaře. Omezení daná nízkým rozpočtem jsou citelná, co však filmu musím uznat, jsou rozličné vtipné detaily (příď vesmírné lodi v podobě lebky, automaty na pití, čepka režiséra audience aj), které tomu dodávají půvab a mnohdy vyloženě zachraňují film od vkrádající se nudy. Ta se nakonec projeví v závěru odehrávajícím se na vězeňské planetě, kdy s výjimkou rozhovoru s nepřátelskou ještěrkou byla tvůrčí nápaditost již zjevně vyčerpána a najednou to celé působí nepříjemně sterilně. Bez ohledu na to jsem si to ve výsledku vcelku solidně užil a Alex Cox si u mě tudíž vysloužil zařazení mezi tvůrce, co by si zasloužili větší pozornost.

    • 19.1.2020  23:15
    Defendor (2009)
    ***

    Do odevzdání hlášení soudci to bylo skvělé. Všechno dál pak naprosto zbytečné.

    • 12.12.2019  16:36
    Westerner, The (TV seriál) (1960)
    ****

    Westernový seriál z roku 1960, to v jednom evokuje jednoduchý střet dobra a zla, šablonovité charaktery, předvídatelné zápletky a kovboje posedávající kolem bublajícího kotlíku fazolí. The Westerner, kde jedním z hlavních tvůrců byl Sam Peckinpah, ovšem nabízí pouze to poslední, jinak se tu jeden naopak dočká neotřele realisticky působícího pohledu na různé aspekty kovbojského života s důrazem na ty méně líbivé. Postavy objevující se v seriálu představují různorodou směsku, od rezignovaných a jen tak živořících vyvrhelů přes ty stále doufající, co si obvykle rozbijí čumák při střetu s realitou, až po tvrdé, často až nelidsky tvrdé, co skrze až fanatické dodržování svých určitých postojů zde dokáží přežívat. Samotný hlavní hrdina s jazyk lámajícím jménem Dave Blassingame nepředstavuje žádného jasného hrdinu, spíše je to takový neúspěšný tulák, co životem nějak proplouvá se svým oblíbeným psem po boku, tu se zaplete do rvačky, tu se zamiluje do nesprávné ženy, chvilku pracuje jako honák a všude, kam se vrtne, přitahuje problémy. Pestrost jednotlivých zápletek potěší, větší množství je prodchnuto posmutnělou melancholií, díly s protřelým rošťákem Burgundy Smithem se naopak vyznačují příjemným humorem a nadsázkou, a i díky tomu si tahle show získala můj vřelý obdiv. Lepší 4*.

    • 21.10.2019  15:02
    Milda (2017)
    *

    Nejsem si jistý, zda bych spíše neměl použít hodnocení z opačného spektra, jelikož natočit portrét Jakeše, který působí hloupěji než on, představuje svým způsobem obdivuhodné umění...

    • 21.10.2019  15:01
    Tattoo (1981)
    ***

    Tattoo se dlouho daří zdařile kamuflovat, že se nejedná o nic více než o standardní thriller podobající se pozdější a ve výsledku zábavnější Misery nechce zemřít, jen s určitými "regionálními" změnami. Bruce Dern představuje svou verzi šílené fanynky zdatně, spíše než jako děsivý psychopat působí většinu času spíše jako politováníhodný relikt jiné doby, plný zásad o lásce jako privátní záležitosti a plný studu z erotiky, o to víc zamrzí momenty, které se ho do tradiční škatulky snaží zařadit (návštěva peep-show a pozdější voyerismus). Film si i tak ale krade pro sebe, neboť ústřední tématika tetování, ač atraktivní, tu velký prostor nemá, objekt posedlosti zase postrádá větší vykreslení, což poněkud oslabuje celou závěrečnou sekvenci, kdy určité momenty mi ne vždy úplně nekorespondovaly s tím, jak jsem její postavu vnímal. Plus za stylově ušmudlané město, které dobře podporuje zasmušilou atmosféru, mínus za úplný závěr, kdyby toho úplně posledního kroku nebylo, byl bych spokojenější. Slušné 3*.

    • 11.10.2019  18:45
    Hannah House (2002)
    ***

    "Disturbing", výraz, který mi k filmu pasuje asi nejlépe. Černobílé, němé, vyprávěno alá staré němé snímky (samozřejmě pouze hodně "alá", formu si uzpůsobuje po svém a jak se tomu zrovna hodí, viz opilecká sekvence), trocha halucinací, nějaké přízraky a hodně hadů, fakt hodně hadů. Nic světoborného, chtělo by to zkrátit, jelikož čím blíže ke konci, tím méně to funguje, ovšem jako chuťovka na závěr večera dobré.

    • 30.9.2019  22:10

    Na rozdíl od uživatele hygienik bych se zdráhal říct, že forma převyšuje obsah, on je tu obsah i poselství snímku vcelku jednoduše čitelné na základě rozvržení rolí obou mocností, kdy Bůh = Naděje a Ďábel = Zoufalství, a forma, ač specifická, se tu obsahu vesměs podřizuje. Veškerá, v pravdě aspoň pro mě prazvláštně zvolená období, pouze ilustrují určité obecné, stále se vracejí negativní lidské povahové tendence ve stylu pokrytectví, stádnosti, touhy po moci a jiných, a to, kterak bez ohledu na okolnosti kolem, stále ovlivňují svět okolo sebe. Netroufnu si tvrdit, že jsem pobral vše, co je mi tu nabízeno, i tak si ovšem myslím, že trochu pozornější sledování solidně vzdělaným divákem postačuje k vychutnání si většího než malého množství toho, co je tento film schopný nabídnout.

    • 4.8.2019  21:15
    This Is How the World Ends (TV film) (2000)
    ****

    Totally bizarre. S touto podobou seriálu o americké High School se umím ztotožnit aneb elektronická scéna přelomu milénia (Fatboy Slim, The Prodigy a hlavně Chemical Brothers), čarodějnice, hipsterská škola, korporátní matky a trpaslíci (Michael J. Anderson!), co pro album od Sugar Ray vytahují z kalhot magnum. Jak řekl Araki, takové "Twin Peaks for MTV". S vědomím, jaké všeliké hrůzy se dočkaly vícero sérií, těžce lituji, že mu neodklepli alespoň tu jednu. Holt kopulující medvědi způsobující autonehody asi nejsou dost cool.

    • 2.7.2019  22:43
    Avida (2006)
    *

    S výjimkou několika momentů (reakce v parku na únos psíka mě na chvilku z letargie dostala) jeden z favoritů na přední místo v žebříčku top filmů subžánru "rakovinotvorný art".

    • 18.6.2019  23:15

    Dlouhou dobu to skutečně zabíjí trapnost, kdy pokusy o humor až na výjimky nefungují, avšak pak se Sarah potká s De Sadem a s následnou stylovou závěrečnou potyčkou se to celé překlopí do tak absolutního "pure 80's pleasure", že tomu tu třetí hvězdu přihodit prostě musím.

    • 11.6.2019  19:37

    Kvalitní průřez životem jednoho z mých nejmilovanějších spisovatelů, co sice nenabídne nic extra objevného, vše podstatné se u nás již dalo dočíst, počínaje texty Josefa Rauvolfa a konče třeba biografií od Steva Turnera, ovšem možnost slyšet ty staré známé historky z úst Burroughse, Hunckea či Ginsberga je k nezaplacení. Ocenil jsem i archivní záběry, kdy zejména rozhovor z pozdního období, kde se Jack vyjadřuje na téma ovlivnění hippies beatniky, dá člověku bližší povědomí o tom, jak těžce sám sebe dokázal v závěru života zlikvidovat. Na druhou stranu, tragický závěr jeho života už je dnes tak podstatnou součástí jeho mýtu, že bez něho si už jeho příběh neumím vlastně ani představit a otázkou, na níž nikdy naštěstí nenaleznu odpověď, je, zda by dokázal na mě tak intenzivně zapůsobit bez závěrečného se upití k smrti...

    • 21.2.2019  16:55
    Barroco (1989)
    **

    Experiment, kdy zcela bez dialogů, pouze za pomoci obrazu a hudby, skládá Leduc střípky z historie jihoamerického kontinentu, údajně hlavně z historie Mexické, což jsem si ovšem musel zpětně dohledat. A právě v nekonkrétnosti filmu leží, alespoň pro mě, kámen úrazu. Možná je na vině mé povrchní znalosti zdejší historie, ale má neschopnost propojit si jednotlivé úseky s konkrétními událostmi a jen minimální možnost jejich převedení na nějaký obecnější narativ mi bránila v patřičném vychutnání si jednotlivých, mnohdy velmi zajímavě koncipovaných pasáží, až jsem brzy začal ztrácet zájem o samotné dění a pouze si vychutnával čarokrásnou hudbu, jež dokáže i větší část bezobsažných scén naplnit alespoň nějakou tou emocí. Hodnocení je tak pouze provizorní, umím si představit a asi bych si to i vnitřně dokázal obhájit, že by se mohlo změnit směrem k oběma koncům hodnotícího spektra.

    • 12.1.2019  09:53

    Údajně oblíbený film Kurt Vonnegut, Jr na mě až tak mimořádný dojem neudělal, ovšem určitou působivost tomuto náhledu do života již velmi zestárlého bluesového kytaristy Mance Lipscomba upřít nemohu. Přednáší tu svou životní filosofii, co by se dala zkrátit na "jak se ty chováš, tak se svět chová k tobě" a "když ji miluješ, tak není co řešit", vypráví historky ze života, na jejichž základě se dá vyvodit, že to zrovna dvakrát lehké neměl, a tak nějak si to plyne zalité specificky idylickou náladou. Nejsilnější to ale stejně je ve chvíli, kdy zazní písně, ty k tomu, aby mě dostaly na kolena, žádný obraz skutečně nepotřebují.

    • 29.12.2018  13:35

    Ničím nevynikající, ovšem ani neurážející pokleslá historka, jež se do paměti otiskne maximálně tak výcvikem černé magie (dívčinka musí metat salta na vrcholku hory nahatá, přičemž pozadí zabírá obří měsíc v úplňku) a občas nápaditými rekvizitami v čele s kolíbkou zavěšenou na dvou solidně rostlých hadech, kteroužto scénu by někteří zdejší jedinci (kuck, kiddo, kuck) dozajista ocenily. Slabší 2*.

    • 24.11.2018  20:15
    Zombiethon (1986)
    **

    Kompilace záběrů z různých zombie horrorů, počínaje Fulciho Zombie s legendární scénou zombie versus žralok a konče Astro-Zombies z 60. let. Samo o sobě zajímavé maximálně uvědoměním si, nakolik působivost těchto snímků byla tvořena (naštěstí ne vždy pouze) kombinací (polo)nahých vnadných dívek a detailního zobrazení mnohdy na nich páchaného brutálního násilí. A na seznam "must see" filmů do budoucna si přidávám Zombie Lake, zdejší záběry naznačovaly velmi vysoký potenciál solidní brakové zábavy.

    • 9.11.2018  22:57
    Sucker Punch (2011)
    *

    Buď špatný videoklip, co má o 102 minut více, než by bylo záhodno, nebo špatná videohra, kde kdosi zapomněl na hráče. Bez ohledu na řešení je to spolu s Driver to nejzoufalejší, co jsem za dlouhou dobu viděl.

    • 7.11.2018  11:27

    Oproti Zagor kara bela lehce dynamičtější a s větším spádem, ovšem i tak to zůstává kvalitativně na úrovni kupříkladu levných mexických horrorů. Podobně to bez větší invence parazituje na amerických blockbusterech a valnou většinu času to diváka ubíjí svou toporností, ať už na úrovni dialogů či hereckých výkonů (pokud se to tak vůbec dá nazvat). Svůj účel, sledovat pohybující se obrázky bez nutnosti zapínat mozek, to ovšem splnilo solidně.

    • 22.7.2018  15:00
    Eien no hito (1961)
    ****

    Po prvních třech kapitolách jsem byl nadšen. K tradiční vytříbené kresbě charakterů a nepatetickému vylíčení jejich vzájemných vztahů se přidala i nebývalá dynamičnost daná výtečnou hudbou, což dohromady tvořilo nesmírně atraktivní podívanou. Žel, závěrečné dvě kapitoly začnou poněkud šustit papírem, určité dějové zvraty nepůsobí přesvědčivé a dojde i na zbytečné vysvětlovací pasáže, kdy postavy zničehonic začnou odhalovat své nitro. Což mi náhled na film poněkud kalí, jelikož nechat city pro diváka patrné pouze z pomlk, z toho nevysloveného, co se vznáší nad každou slovní přestřelkou, pak bych byl spokojenější. A nechat postavu Takashiho mimo obraz jako katalyzátor děje, jímž ostatně je i tak, a nikdy ho nenechat vystoupit přímo v ději, pak bych byl spokojený tuplem. Takhle je to tedy jen za slušné 4*.

<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19