strougy

Poetický a zároveň nesmírně krutý film, který je uchopitelný stejně obtížně jako vztah dvou hlavních postav. Za poetickými záběry hravých procházek po parku se stále silněji ozývají tóny hrozící tragédie a skvělé herecké výkony to jen umocňují. Film, který na mě po celou dobu působil tak intenzivně, že jsem po jeho skončení raději musel jít na čerstvý vzduch se vzpamatovat a opět vrátit do skutečného světa.

Kam ty japonci na ty nápady chodí? Příběh o netradičním přátelství dvou dívek, z nichž jedna, Momoko, chodí v krajkových šatech a miluje rokoko, zatímco druhá, Ichiko, jezdí s motorkářským gangem a dokonce i plive!, je napěchován takovou spoustou krásných nápadů a neuvěřitelných vtipů, až to mozek pomalu není schopen pobrat. Nádhera, jaká se často nevidí, která je dle mého názoru o třídu zábavnější než zde často zmiňovaná Amélie.

Uf, tak to nemá chybu! Bláznivá animovaná série o dvou králících (bratr a sestra), který se pod vedením svého učitele, mrzoutského a líného pandy učí bojový styl Wu-Fu (či jak se to píše...:) a bojují s nepřátely, dokud si je neodvede matka či naštvaná manželka. Infantilní? Naprosto... Zábavný? Neuvěřitelně... Prostě Wu-Fu !!!

Jedním slovem: nádhera. Krásný film, který mě naplnil optimismem a vírou v dobro jako už se to dlouho žádnému jinému filmu nepovedlo .Miyazaki je mistr svého řemesla a každý jeho snímek je nádherný zážitek, zanechávající na duši diváka vždy nesmazatelnou stopu .

Kdesi na pomezí deprese a naděje posazené drama o jednom domku na pláží, v němž se do života tamního mužského osazenstva skrze mrtvolu bývalého chotě dostane žena. A ač by se mohlo zdát, že ta jest středobod, okolo nějž se po vzoru hmyzu kroužícího kolem rozsvíceného světla muži a snímek točí, není tomu tak. Tím skutečným, co film a jeho náladu určuje, je totiž věčný souboj trpělivě dorážejících mořských vln na nelítostný všehoplcující písek... Silné 4*.

Zajímavý pohled na specifické vyrovnávání se s holocaustem v Izraeli skrze fantazírování o sexualitě v koncentračních táborech a na to, jaký vliv krátká éra tzv. "Stalag fiction" měla na formování židovského pohledu na ně. To, že Eichmannův proces byl určitou katarzivní událostí, není žádnou novinkou, to, že dokázal inspirovat podobný typ příběhů, už je známo asi méně.

Malá inventarizace lidského života. Bavilo, ale v určitém bodě mi to začalo evokovat učebnice angličtiny pro první ročník základní školy, což bylo poněkud iritující.

Bez začátku, bez konce. Jen výřez. Nebýt vraždy, co dodáva zbytečnou dějovost, bylo by to dokonalé.

Vzato kolem a kolem, nic víc než archivní záběry z koncertů prokládané klábosením starých dědků v kulturáku to není. Jenže na těch záběrech, tam hraje Lester Young a Count Basie, je tam Charlie Parker spolu s Dizzy Gillespiem, Big Joe Turner tomu dodává bluesový šmrnc a pak taky Eddie Durham, Baby Lovett a jiní, neméně skvělí. A ty dědci, to je opět Count Basie a taky Jimmy Forrest a nebo Jay McShann a v rámci klábosení dojde třeba i na historky, jak Prez potkal Colemana Hawkinse či že Bird nikdy nikde nebyl včas. A já, já si to sakramentsky užíval, poklepával si nohou do rytmu a snil o tom, jak velká paráda by byla zažít tyhle "dědky" naživo.

Jeden z mála filmů se zdravým přístupem k automobilismu.