strougy

Velmi slabé anime, které nemá hlavu ani patu. Podivná story o neskutečně otravném chlapci Junovi a magických panenkách je nezajímavá a většina věcí se prostě děje bez pořádného vysvětlení a aniž by to vlastně mělo nějaký význam, neboť postavy se po celou dobu nijak nevyvíjejí a chovají se pořád stejně ( Jun jako sobecký fracek, který by si zasloužil pár facek, Shinku jako namyšlená princeznička a tak dále... ). Dvě * dávám za celkem vtipný díl, kdy v domě vypukne bitva na schodech mezi na jedné straně Junem a Hinou Ichigo a na druhé Suiseiseki za použití většinou dost nefér zbraní a pak za povedenou výtvarnou stránku. A na příběhy s detektivem Kun - Kunem, který panenky nadšeně sledují v televizi, bych se klidně podíval, určitě by to bylo zábavnější než celý Rozen Maiden. :-)

Kvalit ostrova zombie sice lochneska nedosahuje, přesto se v rámci novodobých filmů se Scooby-Doo jedná o lepší průměř okořeněný několika povedenými vtipy trefujícími se do neustále se opakujících klišé pocházejících už z dob klasického seriálu.

Průměrná podívaná, která není ani vtipná, ani akční a už vůbec ne zábavná. Mně prostě ke štěstí nestačí, že film na mě pomrkává "hele, tady vypadáme jako z Bezstarostný jízdy" a dvě zcela schématické postavy se k tomu nevtipně poštěkávají, a to i kdyby je hráli lepší a vtipnější herci než Wilson se Stillerem. Instantní nuda, kterou Hollywood v poslední době chrlí jak na běžícím pásu.

Absolutně průměrný film, ale představa, že lidstvo poznalo ohen díky "mlsným" drakům, kteří si opékali kořist pro lepší chut a stravitelnost masa, mě skutečně pobavila .

Kam ty japonci na ty nápady chodí? Příběh o netradičním přátelství dvou dívek, z nichž jedna, Momoko, chodí v krajkových šatech a miluje rokoko, zatímco druhá, Ichiko, jezdí s motorkářským gangem a dokonce i plive!, je napěchován takovou spoustou krásných nápadů a neuvěřitelných vtipů, až to mozek pomalu není schopen pobrat. Nádhera, jaká se často nevidí, která je dle mého názoru o třídu zábavnější než zde často zmiňovaná Amélie.

Příjemný film o střetávání zapšklého cenzora, co se nikdy pořádně nezasmál, s autorem divadelních komedií. Výborné herecké výkony (zejména Kôji Yakusho v roli cenzora září) či hudba i celkově milá atmosféra pohladí na duši a tak člověk odpustí i předvídatelný děj a příliš patetický konec. Zasloužené 4*.

Počáteční nadšení postupně vyprchalo tak kolem 7.dílu a okolo 10 jsem se začal docela nudit...

Ukřičené nimrání se v citech manželského páru natočené ve stylu domácího videa. V tom všem neustálém ječení, hašteření a vyčítání sice občas problesknou zajímavější témata dotýkající se obecnějších záležitostí v oblasti vztahů mezi muži a ženami, ale jinak mi po většinu filmu unikalo, proč bych jako divák měl být svědkem něčeho tak nicotného.

Absolon v mých očích představuje tu nejhorší kombinaci ohraných klišé v obvyklém schématu "jedinec versus zlá korporace ovládající svět". Nachází se zde rodinným traumatem postižený hrdina, sexy pomáhající doktorka (evidentně málo koukám na vnady hereček, narozdíl od Jeremyho jsem v této roli nepoznal Kelly Brook), neskutečně neschopní zaměstnanci zlé nadnárodní korporace fungující ve spojení s Ministerstvem světové spravedlnosti (předpokládám, že tak blbý název použili autoři pouze z důvodu, že se zkratka krásně rýmuje s SS) a to vše má držet pohromadě scénář překypující banálními a tisíckrát viděnými situacemi (sestup mezí dříve neviděné vydědence společnosti, roztomilé děcko, útěky před zlými agenty v posledních sekundách...) a dialogy (inteligentní věta "Mám plán" pronesená v nejhorší možnou chvíli tu zazní několikrát), natočený v rádoby cool stylu. Nudná ohavnost.

Občasný vizuálně zajímavý moment či povedeně bizardní postava nedokážou změnit můj odpor k podobně nezvládnutému filmu. Důvod pro podobně přestřelenou stopáž se mi ztrácí v mlze, zvlášť když příběh vykazuje potenciál na dílo zhruba o hodinu a nějaké drobné kratší. Postavy až na malé výjimky postrádají specifickou osobitost a zejména hlavní skupinka by se klidně mohla v průběhu děje proházet a nejspíš bych si toho ani nevšimnul. Navíc díky chybějícímu psychologickému pozadí nedává smysl jejich rozdělení v průběhu děje a následující chvilkové odlišné směřování se tam pak objevuje asi pouze z důvodu, aby se ukázalo znechucení hlavní hrdinky ze zabíjení, což ji automaticky kvalifikuje na nejsilnějšího zabijáka v okolí. Vrcholem všeho jsou příšerně natahované zpomalené záběry dovedené až za přijatelnou mez, které mě už ke konci iritovaly nehorázným způsobem. A vůbec, mnohem radši bych se koukal na dobrodružství šíleného sadisty Bijomari Mogamiho než na otravné směřování skupinky zabijáků za zpacifikováním Japonska...