Warai no daigaku
University of Laughs
Obsahy(1)
Dej filmu sa odohráva Japonsku v 40. rokoch minulého storočia. Tsubaki, mladý scenárista divadelných hier, prichádza do styku s vládnym cenzorom. Aj keď Tsubakiho hra spĺňa všetky požiadavky, cenzorovi sa nepozdáva komediálny žáner a nariadi mu, aby celú hru prepísal. Mladý scenárista netuší, že scenár bude musieť prepisovať deň čo deň. Jeho úsilie povedie k cenzorovmu rešpektu voči Tsubakovi ako talentovanému scenáristovi. (mortymer)
(více)Recenze (17)
Chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázala naladit, přemístit se do Japonska není jen tak.. Nicméně jsem ráda, že jsem vydržela, jakmile jsem se začala smát, tvůrci mě měli na lopatě.. Příběh o scenáristovi divadelních komedií a cenzorovi s absencí humoru mě pomalu vtáhnul a pak už nepustil.. Potěšující je vývoj postav a úsměvné jsou změny v jejich chování.. Pro mě osobně příjemné filmové překvapení, ode mne krásné čtyři hvězdy.. A posílám poděkování Willymu, stálo to za to vidět.. ()
Dokonale spojeni divadelnictvi a filmariny. Komedialni drama s lidskym podtextem, skvele zahrane (muj velky oblibenec Koji Yakusho a jako jeho protipol Goro Inagaki) a ume vystylizovane - hudba, vyprava... . dezorz erudovane upozornuje na zanr manzai (na nemz jen tak mimochodem zacinal treba Takeshi Kitano). ()
Pocta herectví. Film ve mě vyvolal obrovský pocit radosti z umění - jakoby mě samotné jeho zhlédnutí doslova nabilo energií. Mám za to, že je to především hereckými výkony dvou hlavních představitelů, na které byla skutečně radost pohledět. Navíc film jako celek byl hezky vystavěný, nápaditý, vtipný, a zároveň citlivě zasazený do období války. Tady moje chvála naopak patří Mitanimu Kóki, který má celý tenhle příběh a scénář na svědomí. Stálo by za to vidět tohle dílo i v původním divadelním provedení. (Viděno v rámci Eigasaie 2017.) ~(4,5★)~ ()
„Komedie potřebuje zvláštní smysl...“ Tohle byla skvělá (byť místy i dramatická) „komedie o komedii“ na pozadí tématu cenzury a pro mě úžasný zážitek. Celý film vystavěný jako série rozsáhlých dialogů mezi komediálním autorem a přísně jednajícím cenzorem je výtečně napsaný, oběma hercemi excelentně ztvárněný (zvláště Kódži Jakušo v roli cenzora mě každou chvíli totálně dostával) a dospěje v rámci svého tématu i k nejedné podnětné myšlence či úvaze... třeba o tom, jakou riskantní cestu ohledně možné ztráty a zapření sebe sama podstupuje autor pod vlivem nadřízené ideologie nebo jaká tenká může být hranice od podlehnutí cenzurním požadavkům k nelogičnostem či vynucené agitaci. Mezi tím si scenárista začne pohrávat i se způsobem a potřebou jisté míry vážného přístupu k (pro někoho spíše) nevážnému komediálnímu žánru. Prostě snímek, který (ač na půdě jedné poloprázdné místnosti ve stylu vězeňské cely) maximálně využívá své téma a potenciál pro rozehrání různých situací a uhlů pohledu, současně je nesmírně zábavný, často vtipný, napínavý a dokáže upoutat nejedním dalším kladem (od zdařilé retro atmosféry rámcujících pouličních scén přes zmíněné herecké výkony až po sugestivně využívanou kameru). Snímek, o kterém vím, že ho chci časem vidět znovu. [95%] ()
Příjemný film o střetávání zapšklého cenzora, co se nikdy pořádně nezasmál, s autorem divadelních komedií. Výborné herecké výkony (zejména Kôji Yakusho v roli cenzora září) či hudba i celkově milá atmosféra pohladí na duši a tak člověk odpustí i předvídatelný děj a příliš patetický konec. Zasloužené 4*. ()
Zajímavosti (3)
- Přestože se příběh zabývá cenzurou, nezobrazuje ji negativně. Ve skutečnosti je kouzlo tohoto příběhu v chytrém způsobu, jakým se Tsubakiho (Goró Inagaki) hra zlepšuje v důsledku toho, že musí pracovat s omezeními, která mu Sakisaka (Kódži Jakušo) klade. Kdyby šlo o komentář k útlaku umělců, Kóki Mitani by cenzuru představil v negativnějším světle. V rozhovoru pro The Japan Times však Mitani připustil, že hra je aktuální a má potenciál vzbudit sympatie i u lidí z jiných zemí a kultur. (classic)
- Mitani Kóki, autor scénáře, uvedl, že inspirací pro Tsubakiho (Goró Inagaki) mu byl Kikuya Sakae, který byl autorem scénáře pro komediální hvězdu období Shōwa, Kenichi Enomota. Uvedl, že hra neměla být žádným politickým komentářem, ani nebyla inspirována současnými událostmi. (classic)
- Od roku 1998 do roku 2006 se v Rusku a Bělorusku konala ruskojazyčná představení. V roce 2013 byla uvedena v Ťumeňském činoherním divadle (ruská verze) pod názvem „Sorry for the Pants!“. Licencované francouzské představení se konalo v Kanadě v únoru 2007. Anglický překlad „The Last Laugh“, adaptace a produkce tohoto díla, byl uveden ve Velké Británii v roce 2007 a v červenci téhož roku se konalo představení v Japonsku (anglické představení s japonskými titulky). To bylo také propuštěno ve West Endu v roce 2008. V březnu 2008 byla v Dongsung Hall Dongsong Art Center v Jižní Koreji poprvé uvedena korejská verze. Scénář byl většinou stejný jako u japonské verze, Song Young-chan hrála cenzora a Hwang Jung-min hrál dramatika. V den prvního představení Mitani také navštívil Koreu a uspořádal tiskovou konferenci. Od roku 2009 se opakovaně hrála v různých divadlech a hercích, především v Soulu. Hongkongská verze byla poprvé uvedena v Hong Kong Grand Theatre v Hong Kongu v červenci 2009 a byla opakována v lednu 2010. (classic)
Související novinky
EIGA-SAI 2017: 10. festival japonského filmu
Pod titulem "Jak se smějí Japonci" představí jubilejní 10. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2017 snímky nejrůznějších žánrů, jež všechny spojuje pro Japonsko typický vztah k… (více)
Reklama