strougy

Takový příjemný malý film zaplňený sympaticky praštěnými postavičkami obydlujícími podzemní chodby metra, který neskonale kazí hlavní dvojice a zápletka, točící se okolo jakýchsi ukradených dokumentů. Jak Lambert, tak Adjani jsou otravní až to není hezký a úplně tak kazí celkový dojem. Za plus bych ještě považoval slušnou, rockově znějící hudbu a závěr snímku, pročež tak musí člověk litovat toho, kam se po povedeném startu své kariéry a skvělých dalších filmech nakonec Besson ve svojí tvorbě dostal...

Surrealisticky působící kraťas o jednom snu malého vystrašeného chlapce.

Expozice, jež trvá zhruba 50 minut, nudí. A to velice. Zbytek je ovšem úchvatné guilty pleasure, myslím, že pravidelné osazenstvo Otrlého diváka v čele s havraním párem by si ho velice užilo. Souboj na biče ve westernovém duchu pobavil nejvíce, zombie hádky jen o maličko méně. Kdyby ze sebe nejhezčí z dívek sundala i zbytek hadříků, šel bych i výše. Takhle jen za pobavené 3*.

Slušná parodie na upírské a mafiánské filmy, která k zesměšnění předloh využívá značně infantilní a eroticky zaměřený humor a odkazuje na tehdejší politickou situaci v Kubě. Ale i přes antikapitalistické zaměření by se z představy o letáku propagujícím Vampisun mohl poučit leckterý student věnující se marketingu a PR :-)

Na rozdíl od uživatele hygienik bych se zdráhal říct, že forma převyšuje obsah, on je tu obsah i poselství snímku vcelku jednoduše čitelné na základě rozvržení rolí obou mocností, kdy Bůh = Naděje a Ďábel = Zoufalství, a forma, ač specifická, se tu obsahu vesměs podřizuje. Veškerá, v pravdě aspoň pro mě prazvláštně zvolená období, pouze ilustrují určité obecné, stále se vracejí negativní lidské povahové tendence ve stylu pokrytectví, stádnosti, touhy po moci a jiných, a to, kterak bez ohledu na okolnosti kolem, stále ovlivňují svět okolo sebe. Netroufnu si tvrdit, že jsem pobral vše, co je mi tu nabízeno, i tak si ovšem myslím, že trochu pozornější sledování solidně vzdělaným divákem postačuje k vychutnání si většího než malého množství toho, co je tento film schopný nabídnout.

Sympatický pokus o tradiční gotický horor, který i přes občas příliš televizní feeling zaujme kvalitní prací s žánrovými schématy a v některých momentech dokáže divákovi způsobit i lehké mrazení v zádech, pro které se na podobné filmy člověk dívá. Škoda špatného výběru představitelky hlavní role, která opravdu není půvabná, což by pro správné vyznění snímku bylo potřebné, a nepřekvapivosti závěrečné pointy, která je od určitého okamžiku až příliš evidentní. Slušné 3*.

Jedna z mnoha variací na klasický příběh Mary Shelleyové, přenesená do současnosti a v určitých bodech vtipně pracující s tím, že příběh z knihy se skutečně stal a nyní se stvoření inteligentního "monstra" po spoustě marných pokusů konečně povedlo. Divák se tak dočká i scény, kdy hrdinové zajdou do kina na jednu z mnoha filmových verzí a dokonce si dovolí i značně kritické zhodnocení příběhu, se kterým bych mimochodem absolutně nesouhlasil. Navíc film prezentuje "monstrum" jako člověka, majícího problém s nalezením své identity a neschopného smířit se se svým nevábným vzhledem. O horor se tak v tomto případě vůbec nejedná, spíše o komediální drama, kdy se člověk dočká momentů, kde se "monstrum" prochází po lese a kochá se přírodou (a pšíkne při přičichnutí ke květině!), snaží se zkrásnit pomocí make-upu či si vybírá části své budoucí partnerky na striptýzu. Bohužel se zde nalézá také mnoho vaty, vyplňující děj a působící značně nudně, přesto se jedná o snímek, který by se na obrazovkách našich televizí neztratil a dokonce by v rámci jimi vysílaného balastu i nejspíš kvalitou vynikal. Slušné 3*.

Skrze analogii s ovocem dorůstajícím na stromě vyjádřená marnost generační vzpoury, kdy se pošetilé mládí ve své snaze odlišit se od starších bezhlavě vrhá do světa a podle toho to taky dopadá. Neslavně. Silné 3*.

(Varování, jelikož komentář je výhradně drobným zabrbláním věčně nespokojeného starého mrzouta, tak je to v podstatě jeden velký SPOILER). Je to ironie, že film, co po většinu času spíše mlčí než mluví, v závěru srazí na kolena banálnosti příliš mnoho slov. Ukončit to po monologu Travise, kdy poodkryje roušku tajemna zahalujícího předchozí děj, dokázal bych v pohnutí nad jejich osudem odpustit snímku i určitě zbytečné drobnosti, co mi i tak silný požitek lehce kalily. Avšak následná melodramatičnost proslovu Jane a zbytečně doslovné setkání celou sílu závěru zbortí a místo krásného smutku zanechá pocit uplakanosti vystřižené ze slabé harlequinky. A to je škoda, Wime, převeliká škoda...

Spíše než tradiční dokument mapující chronologicky hereckou kariéru Petera Lorra nabízí Das doppelte Gesicht smutný, skokově vyprávěný příběh o jednom původně umělecky ambiciózním herci, kterého válka vyhnala z vlasti a hollywoodská továrna na sny díky jeho specifické vizáži zaškatulkovala pro určitý typ rolí v brakových snímcích. Jeho několik pokusů o vymaní končí neúspěchem, ať se jedná o jediný režijní pokus Der Verlorene, který ťal do kolektivní viny neměckého národa příliš brzy, či o snahu zfilmovat scénáře od Bertolda Brechta, co byly napsané speciálně pro něj. Ostatně Brechtova báseň Swamp krásně situaci okolo Lorra a Hollywoodu vystihuje a její přednes představuje nejsilnější moment celého snímku. Jinak mě nejvíc roztesknil nerealizovaný plán na zfilmování Dobrého vojáka Švejka, což prý měl při návratu do USA Lorre v plánu, to bych viděl moc rád...