strougy

Argentinský pokus o giallo, kde gumová verze Leatherface zneužívá a následně zabíjí slečny za pomoci heroinu a hypnotické hudby. Což o to, zní to sympaticky poklesle a v tom duchu se nese i prolog a úvodní titulky, bohužel je to po zbytek času všechno podáno tak unyle, bez tempa a výraznějšího nosného nápadu, že to víc nudí než baví. Ve výsledku mi to pak přineslo jen užitečné potvrzení faktu, že napínání diváka ohledně toho, zda aspoň jedna z dívek ukáže své poprsí na delší dobu než pouhý prchavý okamžik, dokáže být nakonec mnohem rajcovnější než explicitně podaná nahota, viz úvodní taneček v baru na stolku. Slabší 2*.

Ani pár povedených nápadů nedokáže přebít odporně ideologické ztvárnění příběhu, kde se zlá západní tajná služba snaží ukrást sovětský zubařský vynález a zabraňuje jim v tom skvělá, vždy připravená tamní rozvědka, která zachraňuje děti před koly jedoucího vlaku, stará se o mravní výchovu mládeže a vůbec je prostě ve všech směrech znakem dokonalosti a mravnosti. Hnus.

Neinovativní žánrový příspěvek, který nejen že do subžánru nepřináší nic nového, ale tradiční schémata není schopen zpracovat pořádně a i přes krátkou stopáž se vleče pomaleji než mumie zakopávající o svůj vlastní rubáš. Navíc obvyklé charaktery jsou představovány velmi nesympatickými herci (viz třeba Claire v podání vlkého snu každého nacisty) a i typické trestání racionálního chování a závěrečné odměnění nesmyslné odvahy je zde zpracováno otravněji než v jiných případech. Potěšila tak pouze uštěpačná manželka, evidentně znalá žánrových klišé, a brutální jednání pomstychtivého monstra, které své oběti likviduje zábavně krutými způsoby.

Zlomyslný políček do tváře filmové tvorby, kdy Grilett a spol během krátké cesty vlakem "sestrojí" funkční noirem zavánějící příběh obsahující všechny potřebné žánrové propriety a který je i přes svou sekundární funkci schopný diváka zaujmout a pobavit. Hlavní zde je ovšem posměšné vylíčení samotné tvůrčí činnosti, která ma daleko k nějaké promyšlenosti a ze všeho nejvíce připomínající pejska a kočičku vařící dort ze všeho, co jim zrovinka přijde atraktivní bez ohledu na logiku děje či předchozí události. Úspěšnost takové podvratné činnosti nakonec nejlépe dokumentuje fakt, že mi její platnost zejména co se výroby současných hollywoodských trháků týká už nikdy nikdo nevymluví...

WW jsem v rámci komiksů nikdy neměl rád, její modernizaci od Straczynskiho považuju za pseudomytologický blábol a v JLA mě vždy pouze otravovala, ale pokud by se seriál nesl v tak úchvatné guilty pleasure atmosféře s velkou rolí matinky hořekující nad neprovdanou dcerkou a pronášející perly stylu "Eat first. Save Free World later" a podobně, pak bych to s nadšením sledoval.

Krátký dokumentárně ladění film o údajně zhýralém životě tehdejší omladiny. Prezentováno je to ovšem takovou formou, že jsem dostal nehoráznou chuť vyrazit někam do balkánské vesnické putyky nezřízeně popíjet rakiji, zpívat tamní lidovky a muchlovat se s horkokrevnými dívčinami :-)

“Do you remember the story of Philomel who is raped and then has her tongue ripped out by the rapist so that she can never tell? I believe in fiction and the power of stories because that way we speak in tongues. We are not silenced. All of us, when in deep trauma, find we hesitate, we stammer; there are long pauses in our speech. The thing is stuck. We get our language back through the language of others. We can turn to the poem. We can open the book. Somebody has been there for us and deep-dived the words. I needed words because unhappy families are conspiracies of silence. The one who breaks the silence is never forgiven. He or she has to learn to forgive him or herself.” Jeanette Winterson, Why Be Happy When You Could Be Normal?

Důkaz, že přehnané očekávání kazí následný požitek z filmu. Je to bezesporu velmi kvalitní western s mnoha výbornými scénami, hereckými výkony a Morriconeho tradičně skvělou hudbou, ale bohužel většina scén týkající se armády mě rušila a kazila tak požitek z filmu. Protiválečný postoj Leone prezentoval mnohem lépe v Kapsách plných dynamitu a tak bohužel nakonec s těžkým srdcem dávám pouhé tři *.

Tradiční schéma "známý zločinec se po letech vrací z vězení, ale se svou snahou o polepšení tvrdě naráží na neúprosnou realitu" sice Povratak nijak zajímavě neinovuje, ale díky industriálnímu prostředí Kosova a nepříjemně špinavě vykreslenému životu zde, kdy zločinné prostředí zcela postrádá pozlátko mnoha jiných podobných snímků, má film slušně hutnou atmosféru, která z něho spolu s krátkou stopáží dělá kvalitní žánrovou podívanou. Silné 3*.

Jak já ho chápal, moc jsem ho chápal. A právě kvůli tomuto pochopení, přesně kvůli němu, jsem Jana z duše nenáviděl...